Loutky v hlubinách moře i vesmíru
Tradiční podzimní ochutnávka z tvorby tuzemských loutkářů Přelet nad loutkářským hnízdem má za sebou 26. ročník. Amatéři na něm byli zastoupeni jen skromně dvěma soubory, zato studenti či nedávní absolventi katedry alternativního a loutkového divadla DAMU se představili čtyřmi projekty.
Mládí vpřed
Jako by pořadatelé chtěli zařazením kvarteta jejich inscenací upozornit, že na loutky na této katedře stále ještě nezapomněli. Pro DISK nastudoval režisér Braňo Mazúch s absolventským ročníkem Objevení nebe, adaptaci románu nizozemského spisovatele Harryho Mulische, v které mladí (loutko)herci musí zvládnout komplikovanou strukturu filosofického textu a zároveň jemnou animaci drobných dřevěných manekýnů. Londonovská story z časů zlaté horečky Tisíc tuctů vznikla v režii Jakuba Maksymova jako klauzurní inscenace a zaujala především originální a vtipnou scénografií – pod hbitýma rukama herců se kartonová plata od vajíček stávají zasněženými pláněmi, horami, lodí, městem, zamrzlou řekou i sněhovou bouří. Autorský projekt scénografky Zuzany Vítkové Sólo Matches (Studio DAMÚZA), volně inspirovaný Andersenovou pohádkou Děvčátko se sirkami, zase přináší jevištní obrazy, které využívají motivu zápalek, a zároveň jako by se v nich zrcadlilo beckettovsky sugestivní plynutí času.
A jeden z největších zážitků přehlídky byl i zážitkem nejmenším – inscenaci μSputnik totiž tříčlenné seskupení MIR.theatre (Dominik Migač, Tereza Černá, Martin Cikán) hraje vždy jen pro jednoho diváka. V průzoru se střídají „mikrovýjevy“ z dějin dobývání kosmu (a jejich parafráze) – družice, kosmonauti, a dokonce i pes Lajka ve skafandříku, zkrátka vesmírný program předvedený v deseti minutách. Ve sluchátkách vše provází perfektní zvukový plán s mixem dobové hudby a úryvků autentické kosmické komunikace. V anketě o Cenu Erik, určené nejinspirativnější loutkářské inscenaci předchozí sezony, se nenápadný sputnik vyšvihl až na třetí místo.
Bezbřehá imaginace
Zatímco mladí loutkáři objevují hlubiny vesmíru, Naivní divadlo s režisérkou Michaelou Homolovou se v inscenaci Čechy leží u moře (oceněné letošním Erikem) vydalo do hlubin mořských. Stačí přitom vlastně docela málo, megaefektů netřeba – voda, trocha modré barvy, sůl, písek, pár veršů, nadýchaná látková těla mořských potvor, perkuse evokující svým zvukem exotické kraje… A diváci, kteří se bez ohledu na věk dokážou zasnít i ve dne. Ale aby kouzlo imaginace fungovalo, vyžaduje to od účinkujících i hodně přesnosti a jemnosti – v práci s rytmem, světlem, hudbou, animací. A už se vedle vás a mezi vámi vznášejí medúzy, anebo se na dotek blíží majestátní velryba…
Během prvního listopadového víkendu mělo publikum na výběr i z mnoha dalších variací současného loutkového divadla. Od produkcí DAMÚZY, jakými byly interaktivní procházka historií Turnaj krále Karla nebo pohádkově-komediální smršť Medvědí princ (s dvojicí skvělých herců a improvizátorů Tomsou Legierským a Annou Schmidtmajerovou), až po Buchty a loutky s jejich divadelně filmovou poetikou. Tentokrát prezentovanou v drsně groteskní soudničce Arnošta Goldflama Hrůza v Brně, jejíž půvab umocňuje brněnský hantec v pražském provedení.
A pod hlavičkou Divadla b, které založil Radek Beran (jinak též kmenový člen Buchet a loutek), se zrodila divadelní verze loutkového filmu Malý pán – filmový příběh o hledání přátelství se vypráví jen ve stručnější verzi a stejné jsou i filmové marionety.
Na „Přeletu“ se potkaly i tři projekty, v nichž mají zásadní roli hudba a písničky. Z nich je nejpůsobivější pohádka O bílé lani, kterou vypráví Divadlo Drak v režii Jakuba Vašíčka jako divadelní koncert. (Inscenace se umístila v anketě Erik na druhém místě.) Účinkující tvoří orchestr soustředěný kolem muzikanta a herce Jiřího Vyšohlída, aby z něj během představení střídavě vystupovali a sehráli vybrané výstupy; ať již přímo na pódiu, nebo v oválném zrcadle – okně, které se stává scénou pro stylizované stínové vstupy.
Divadlo Minor v Lipanech v režii Jana Jirků vsadilo na rockovou muziku, která umožňuje – v kombinaci s působivými výtvarnými obrazy a skrze malý příběh obyčejného člověka lapeného uprostřed velkých dějin – dětskému publiku přiblížit kapitoly z české historie. A s Divadlem rozmanitostí nastudoval Jiří Jelínek pohádku Kocour v botách, která kromě genderového posunu – kocour je v této verzi sexy kočka – zaujala především vtipnými a chytlavými písničkami se záplavou typicky jelínkovských slovních hříček. Loutky jsou tu pohříchu často jen do počtu a k ilustraci, ale z představení čišela radost ze hry a nadupanost energií, což je pro tenhle tak trochu zapomenutý soubor slušný příslib do budoucna.
Velké maličkosti
Vedle celoansámblových pláten na „Přeletu“ nezapadly ani dvě ryzí loutkářské „one-woman show“. Jednak pohádka Ošklivé kačátko, v které se pod hlavičkou Divadla U staré herečky vrátila na divadelní scénu Jana Vyšohlídová. V inscenaci střídá různé typy loutek – od těch prstových až po loutky animované na hladině rybníka-zrcadla, kdy je po otočení hrací plochy vidět svět pod hladinou, včetně mrskajících se kachno-labutích pařátků. Název divadla je v jejím případě velmi nepřesný, ale za to je přesný její loutkářský výkon, a to včetně komediální lehkosti, s kterou na minimální ploše zvládne celý ten pohádkový zvěřinec od kachniček, kohouta a prasátka až po labutě.
A o další komorní loutkářský hit se postarala Dora Bouzková (Loutky bez hranic) v Příbězích malé Lupitiny Gonzáles, které zprostředkovaly pro Středoevropany nezvykle veselou atmosféru oslav Dušiček v Mexiku. Představení přitom nescházela ani patřičná míra obřadnosti a vážnosti, přece jen se tady hraje o smrti (a se smrtí). A herečka se svými marionetkami sympatické rodinky umrlců jako by vystoupila z nějakého filmu Tima Burtona – celý tenhle kus balancuje na hraně přízračnosti a černé komedie; vítejte na oslavě Día de los Muertos, dušičkový pes právě zaštěkal a popřál všem: Šťastný a veselý Den mrtvých!
Komentáře k článku: Loutky v hlubinách moře i vesmíru
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)