Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 200)
V záhlaví mistrovského díla choreografa Petra Zusky a baletního souboru NDB Chvění jsou psány Holanovy verše:
Poslední list se třese na platanu, neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné…
List nemusí tě, Bože, prosit o nic.
Dal jsi mu růst a on to nepokazil.
Ale co já?…
Petr Zuska protkal pohybovou báseň hudbou 3. Symfonie zvané Symfonií písní žalostných polského skladatele Henryka Góreckého s hudbou alba Chvění Jiřího Pavlici (Hradišťan) do ploch tíživé bolestnosti dnešních dnů. Na jevištní pukající schodové skále pod klenbou prvotní vesmírné hmoty – „akaší“ – rozehrával obrazy vzniku, zmnožování i mizení živých tvorů v nicotě zapomnění.
Sledovali jsme s napětím vývojové přeměny temných prvoků v lidské jedince. Jako bychom byli účastni vzniku života po výbuchu podmořské sopky.
Tanečníci odění do černých trikotů s černými kuklami na hlavách vylézali na horní hranu schodů. FOTO CTIBOR BACHRATÝ
Tanečníci odění do černých trikotů s černými kuklami na hlavách vylézali na horní hranu schodů a pak po nich plouživými pohyby sklouzávali na placatou plochu jeviště. Podobni mlokům ji překonali a mizeli po hranách kaskády dalšího schodiště do jámy orchestřiště. Z horní schodové hrany se valil proud dalších zakuklenců. Jejich pohyby nabývaly na dovednostech. Ruce, nohy a trup se začaly podobat pohybům lidských tvorů. Zakuklencům se do světel ramp prodraly obličeje. Mloci získali tváře. Stali se lidmi. V rukou lidí se zjevily symboly cestování, obdélníky kufrů. Lidské trmácení schodišti utrpení končilo v jámě nicotného utracení. Zavěšená tmavá hmota se posouvala prostorem jeviště, hrnula před sebou vše. Jako při vodní zkáze. Z hvězdné clony prostupovaly lidské dlaně, nové životy…
V díle rezonuje současnost, chvění našich dnů… FOTO CTIBOR BACHRATÝ
Petr Zuska se vyznal: V díle rezonuje současnost, chvění našich dnů… Chvění je bytí, existence jednotlivců i národů, boj o život neviděné duše i těla z masa a kostí… Chvění je synonymem života. Skrývá mnoho významů, symbolů a metafor. Chvějeme se strachem, vzrušením, bolestí i nedočkavostí, horečkou i chladem, závistí i dojetím nebo pláčem. Chvění je pohyb a pohyb, to je život… Velké chvění se může změnit v zemětřesení. Změna stavu pak může znamenat nový začátek, ale i definitivní konec.
Chvění je pohyb a pohyb, to je život… FOTO CTIBOR BACHRATÝ
V první části večera byla hrána meditativní první věta Góreckého 3. Symfonie pro orchestr a soprán s tématem rozhovorů Krista s jeho matkou. Neustále se opakující drobný a nevzrušivý hudební motiv, konvenoval s jevištním děním. Vytvářel pocit nebezpečného klidu před bouří…
Na scénu přišel pár. Svůdný mladý muž a do půvabu bělosti oděná milující žena. Milenci. Snad manželé. Opakující se krátké pasáže pohybu evokovala milostná vzepětí. Muž měl v ruce kufřík. V kufříku vestu… Jako holubice s holoubkem tančili tanec milostnosti… Muž otevřel kufřík, navlékl si vestu a mířil k temnotám propadliště. Žena v bílém setrvala v pohybu stálého čekání… Diadém nádhernosti vytančili interpreti Ivona Jeličová a Arthur Abram…
Diadém nádhernosti vytančili interpreti Ivona Jeličová a Arthur Abram… FOTO CTIBOR BACHRATÝ
Skvostná choreografie…
Ve druhé časti, použil Petr Zuska písňovou tvorbu Jiřího Pavlici z alba Chvění a útržky z druhé i třetí věty Góreckého Symfonie. Jako by chtěl zmnožit pohled na mnohost podob kultur lidského rodu…
Tanečníci v suknicích vířili řasnatě bílé kruhy kol svých těl a vydupávali kroky podobné těm z pralesů. Taneční páry se tiskly a vinuly k sobě. Kufříky s majetky svíraly v dlaních… Jako by si kladly otázku: Najdeme cestu z bludného kruhu? Snad… Z Pavlicovy hudby plynula radostná nadějnost…
Najdeme cestu z bludného kruhu? Snad… FOTO CTIBOR BACHRATÝ
Již čtvrté setkání choreografa a šéfa baletního souboru Národního divadla Praha Petra Zusky se souborem brněnského baletu lze považovat za velmi šťastné. Dalo vzniknout nevšednímu, vysoce kvalitnímu jevištnímu dílu. Bravo, pane Zusko!
Vysokého ocenění si zaslouží tanečnice a tanečníci, ba všichni, kteří se na vytvoření mimořádného baletního představení podíleli!
Brno – Komín, 17. 11. 2016
Národní divadlo Brno – Petr Zuska: Chvění Choreografie, libreto, režie: Petr Zuska, hudba: Henryk Górecki, Jiří Pavlica, scéna: Jan Dušek, kostýmy: Kateřina Štefková, asistent choreografie: Jana Přibylová, Ivan Příkaský. Premiéra 10. listopadu 2016 v Janáčkově divadle v Brně.
///
O inscenaci Chvění píšeme též v DN 20/2016:
Apollinský choreograf Petr Zuska
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 200)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
