Divadelní noviny > Burza Rozhovor
Nová síť informuje (No. 4)
Magdaléna Petráková: Ortel pro Luhačovice
Už sedm let probíhá v Luhačovicích letní festival s názvem Luhovaný Vincent. Pořádají ho lidé, kteří mají osobní vazbu k místu samotnému. Jednou z hybatelek dramaturgie „bez kompromisů“ je jeho ředitelka Magdaléna Petráková, absolventka olomoucké katedry divadelní a filmové vědy a v současnosti studentka Managementu v kultuře na Masarykově univerzitě. S jejími aktivitami se můžeme potkat nejen v Luhačovicích, podílá se například také na projektu Druhá šance, který přináší do Olomouce netradiční povánoční oživení.
Magdaléna Petráková FOTO MARTIN VOSÁHLO
Festival Luhovaný Vincent pořádáte se svými kolegy již sedmým rokem a má pozitivní ohlasy. Je podpora z města dostatečná?
Město nás sice podporuje finančně, ale pořád cítíme, že se nám zatím nepodařilo vybudovat si respekt u radnice. Svým úsilím urputně budujeme svou pozici a reputaci. Vypadá to, že se nám to podařilo dřív v regionálním či dokonce celorepublikovém rámci, než v tom lokálním. Luhačovice, ačkoli je to lázeňské město, věnují kultuře jen málo pozornosti a převážně se nahlíží jen na její komerční aspekty. Jiné kvality a hodnoty se zde kultuře bohužel téměř nepřisuzují. Chybí zde jistá rozlišovací schopnost, resp. kompetentnost. Jde sice o malé město (5 tisíc stálých obyvatel), má ale historicky ve vínku být kulturně-společenským centrem. Částečně tuto pasivitu městských činitelů kompenzuje alespoň lázeňská akciová společnost, na jejíž půdě se během sezony konají nejméně tři tradiční kulturní festivaly.
Co je nejobtížnější při pořádání akce v místě, jakým jsou Luhačovice?
Pro realizaci festivalu jsme si záměrně vybrali období vrcholu lázeňské sezony, což znamená asi nejstresovější období, kdy Luhačovice praskají ve švech. Doprovází to jisté problémy – jako například nedostatek dostupné ubytovací kapacity. Chceme být ovšem konfrontováni s nezaměnitelnou atmosférou a klientelou. Obraz tohoto místa náš festivalu do jisté míry narušuje, či minimálně vychyluje z běžných kolejí.
V pátek 13. ledna bude možné zajít do „dočasného lesa“ před radnicí na Horním náměstí. Jak se tato intervence ve veřejném prostoru dostala právě do Olomouce? Jak velkou pozornost věnujete projektům ve veřejném prostoru?
Jde o projekt, ke kterému jsem byla – k mé velké radosti – přizvána neformálním kolektivem dovedných nadšenců (Marcela Straková, Michaela Klakurková a Jan Žaloudek), kteří tento projekt už realizovali mnohokrát v různých velkých evropských městech (Bristol, Berlín, Bukurešť) a především v Praze. Mám radost z toho, že právě Olomouc je prvním městem v ČR, kde bude projekt představen. Od 13. do 15. ledna budeme odzdobené vánoční stromečky přijímat. Večer 15. ledna proběhne „vernisáž“, kterou doprovodí koncert kapely Please the Trees a následně bude mít týden olomoucká veřejnost tento dočasný les k dispozici jako korzo. Budeme mít možnost těšit se tu vánočními stromečky déle a společně! Aktuálně jednáme o nejlepším možném ekologickém způsobu likvidace vánočních stromů.
Projekty ve veřejném prostoru mi připadají zajímavé hlavně tím, že jsou nevyzpytatelné a vytváří nepřenosné zážitky. Zároveň – z úhlu pohledu „advokáta kultury“ – mají potenciál vytvářet funkční, živý, proměňující se sdílený prostor, podporovat chápání identity spojené s místem a tím i posilovat odpovědnost za takové místo.
Co vás v poslední době potěšilo na poli kultury?
Za poslední dva měsíce to byla podnětná konference RE:PUBLIKUM na téma rozvoje publika, vášnivá diskuze v Karlových Varech nad tématem Skanzen pro turisty nebo kulturní srdce Varů, dále divoký patnáctý ročník Přehlídky filmové animace a současného umění v Olomouci či přátelský regionální meeting Nové sítě ve Varnsdorfu.
Co vás naopak zklamalo?
Konání koncertu otevřeně xenofobní kapely Ortel v Městském domě kultury Luhačovice. Posvěcením tomuto koncertu dalo vedení této městské příspěvkové organizace prostor šíření strachu, xenofobie, rasismu a legitimizovalo tím nenávistné a společensky nebezpečné projevy skryté pod maskou umění. Hlavním zklamáním je způsob, jakým se k našemu protestu proti tomuto koncertu postavilo vedení této instituce a města. Údajně by naše kritika měla být spíše zaměřena proti anketě Český slavík. Ptám se: Jaký je rozdíl v tom, když dá kapele Ortel prostor televize a instituce daného typu? Jeden mě napadá: Nova, kde se Slavík vysílá, je soukromá stanice, zatímco MěDK je instituce zřízená k plnění úkolů ve veřejném zájmu.
Přála bych si větší podporu a propojení místních komunit a subkultur, které v místě přirozeně vznikají. Tím spíš, když se Luhačovice potýkají s výrazným odlivem mladých kreativních lidí. Právě kulturní dům by mohl a podle mě i měl sloužit jako katalyzátor, který probouzí v lidech sounáležitost a tím posiluje vztah k místu, sleduje trendy a reaguje na ně atd. K tomu se ale dobereme jen dlouhodobým procesem, ve kterém se předpokládá participace místních.
Co byste si přála?
Přála bych si nabourat všudypřítomný, iritující pragocentrismus, který se projevuje ve všech aspektech (nejen) kultury, zejména ve financování a pozornosti médií, a podnítit šikovné kulturně založené lidi, ať se přesouvají (zpátky) do svých měst a vesnic a jsou tam aktivní, protože tam je jich víc potřeba.
A pak samozřejmě obligátní, nicméně existenciální pravdu a lásku.
Komentáře k článku: Nová síť informuje (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
