Došlo do redakce
Hana Fialová: Hana/Edith
CD Stylton, 33:10 min.
Devět písní Edith Piaf z muzikálu Edith a Marlene v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (režie Janusz Klimsza, prem. 19. prosince 2013) v podání její představitelky Hany Fialové, jež za tuto roli získala Cenu Thálie za rok 2014. Jde o nejslavnější písně Piaf (např. La vie en Rose, Padam, padam, Milord, Mon Dieu, Non, je ne regrette rien…), všechny zpívané ve francouzském originále v doprovodu divadelního orchestru NDM pod taktovkou Marka Prášila. Jde o historicky první profesionální nahrávku souboru operety/muzikálu. Speciálním hostem alba je zpěvák Martin Chodúr, který s Hanou Fialovou zpívá duet À quoi ça sert l’amour, ve dvou písních ji doprovází zpěvačka Martina Šnytová. Zpěvačka i hudební aranžmá se snaží o autenticky znějící zpracování evokující původní nahrávky, byť v některých pasážích volí muzikálovější, plnější orchestrální zvuk. Plný altový hlas, široký výrazový rejstřík a dramatické nasazení zpěvačky je v mnohém blízký Haně Hegerové z šedesátých let, jež řadu těchto písní tehdy zpívala v češtině. Je možná škoda, že se o tyto převody (či vlastní) nepokusila i ostravská produkce. Takto je to přece jen spíše dokument z inscenace určený především jejím divákům či fanouškům zpěvačky. Právě po jedné z repríz – 29. prosince – mělo album slavnostní křest. Zájemci si je mohou pořídit před či po každém představení, v předprodeji NDM nebo na internetu prostřednictvím vydavatelství Stylton.hul
Michal Vích: Nakoso
CD Radioservis, 41:50 min.
Michal Vích je hudební skladatel, klavírista příležitostný zpěvák svou tvorbou spjatý především s Lumírem Tučkem a jeho RS Vpřed. Je autorem hudby k inscenacím Hledačova dobrodružství, Den s Tomášem Mácou, Brody a dalším. V první polovině devadesátých let napsal společně s libretistou Jaroslavem Duškem Operu La Serra, která se hrála v Divadle Archam, natočil několik autorských alb (nejznámější jsou Povísně z roku 2010) a složil hudbu k dvěma CD Lenky Vychodilové. Spolupracoval ale i s řadou dalších divadel a je autorem hudby k filmům zejména Tomáše Vorla, včetně kultovního Kouře.
Jeho nejnovější počin – CD Nakoso – je inspirován činností Hanse Prinzhorna (německý psychiatr a kunsthistorik, který se ve dvacátých letech minulého století věnoval umělecké tvorbě duševně nemocných a arteterapii, nastřádal několik tisíc uměleckých děl, na jejichž základě bylo v podstatě definováno umění art brut). V roce 1937 sestavili ze sbírky Hanse Prinzhorna, který zemřel o čtyři roky dříve, nacisté putovní výstavu nazvanou Zvrhlé umění, v roce 2009 byla část této sbírky vystavena v pražském Domě U Kamenného zvonu. Zde zřejmě našel Vích inspiraci pro tento projekt. Autoři textů, nejen Vích, ale i Jaroslav Pížl a David Vávra, či zhudebněné verše (Jiří Orten – Morana), jsou stejně „vykloubení“ a bizarní: Zatuhlý nakoso zatuhlý vertikálně / soumraky přicházejí nevšedně a něžně / a s nimi dívek ústa ústa dam / s čelistí pokleslou ten pohyb uhlídám. (Pížl) Tomu je přizpůsobena i Víchova hudba, již nahrál na různé klávesové nástroje podpořené elektronickými rytmy (občas ho s kytarami doprovází Lubomír Horňák a se saxofonem Roman Fojtíček) ve svém domácím studiu. Jde o poměrně syrové, nepísňové formy zdůrazňující rozervanost a vytvářející každému textu co nejadekvátnější zvukovou atmosféru. Trochu na závadu je – podle mne – snad až příliš drmolivé muzikantské/herecké vokální podání, a to opět nejen samotným autorem, ale i herci Davidem Vávrou, Lenkou Vychodilovou a Pavlem Liškou. Hudebně-vokální art brut…hul
(V DN 21/2016 odpovídal autor v rubrice Dotazník)
Komentáře k článku: Došlo do redakce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
