Divadelní noviny > Blogy

Čelákovické glosy (No. 6)

Největším úspěchem nejnovější pražské inscenace Pucciniho Tosky (premiéra 28. ledna, soubor SOP v budově ND) je fakt, že se o ní mluvilo v komentářích po hlavních zprávách v ČRo 1 v pátek večer 3. února. Pokud se nepletu, takové pozornosti se zatím žádné operní inscenaci nedostalo.

Po vstupní informaci o kritickém ohlasu  (mj. byl zmíněn titulek recenze Věry Drápelové v Mladé fronty Dnes Tosca se propadla do pekla a dobře jí tak) objasnila dramaturgyně souboru Státní opery Jitka Slavíková, že záměrem inscenátorů bylo ukázat boj s útlakem moci. Šéfdramaturg ND Ondřej Hučín pak informoval, že Tosca byla nově inscenována podle plánu obnovy základních repertoárových titulů (remake velmi dobré produkce Štros / Svoboda se přestal hrát loni v červnu). Reprezentantka kritiky Helena Havlíková stručně vytkla nedostatky hudebního nastudování a režie, ze sólistů kladně vyzdvihla výkon Petera Bergera v roli Cavaradossiho.

Je pochopitelné, že zástupci divadla obhajovali svůj „produkt“. Slavíková se omezila na dvě vysvětlující věty, Hučín hovořil velmi manažersky, skoro jako výrobní náměstek. (Ano, divadlo je také továrna – na výrobu iluzí, proto bych očekával aspoň špetku tvůrčího momentu v jeho projevu.) Na dotaz komentátora o negativních reakcích publika odpověděl, že v hledišti je vždy skupina diváků, která začne bučet a strhne ostatní, byl prý ovšem slyšet i potlesk. (Možná, ale intenzita zvířecích zvuků byla tentokrát mimořádná.) Reprízy jsou vyprodány či skoro obsazeny (aspoň bude mít kdo bučet, dodávám), pokračoval. Inscenace se stahovat nebude! (Bodejť – stála jistě mnohem víc než v roce 1993 stažený Zeyerův Radúz a Mahulena v režii Markéty Schartové; Jindřicha Černého to ovšem stálo místo ředitele Národního divadla!)

Výtka Heleny Havlíkové, že nová inscenace Tosky by měla smysl jedině s hvězdným obsazením, ukazuje, že si asi neuvědomila nutnou vysokou reprízovost „kasovního“ titulu, pro niž by bylo nejen organizačně, ale především finančně velmi náročné zajišťovat vystoupení mimořádných sólistů.

V předpremiérovém rozhovoru (v časopise Národní divadlo č. 5) řekla jedna z představitelek Tosky Anda-Louise Bogza, že vyloženě není proti modernizaci operních titulů: Musí se to ale dělat s citem a logicky. Pražské ND a podle jeho vzoru i většina českých operních scén to ale dělá jinak. Bohužel!

• Autor: Jan Dehner
• Publikováno: 7. února 2017

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 6)

1. Jiřina Šulcová

   

   Pane Dehnere,
   trochu mi není zřejmé, co svou glosou chcete říct. Je snad jasné, že ČRo se ve Vámi citovaném příspěvku zabýval spíše informativními pohledy autorů a veřejně dostupným ohlasem, vždyť šlo o kulturní zpravodajství a je snad dobře, že se veřejnoprávní médium orientuje i na operu. Nebo se podivujete, proč právě na tuto? V tom případě se mýlíte, neb se kulturnímu dění (i opeře) publicistická zpravodajství ČRo – natož jiné k tomu zaměřené kulturní pořady – věnují pravidelně, což je snad dobře. I v minulosti přinášelo hlavní zpravodajství ČRo aktuální reportáže z operních premiér.
   Pokud chcete poukázat na to, že tato inscenace je omylem a nezasloužila si to, zajímal by mne od Vás přesnější důvod, proč si to myslíte.
   Neberte to, prosím, jako mou výtku, ale jako zvědavost.
   Děkuji a do Čelákovic zdravím.
   Jiřina Šulcová

   09.02.2017 (14.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Jan Dehner

     

     Paní Šulcová,
     odpovídám opožděně, proto krátce: inscenace Tosky JE omylem (slušně řečeno), a proto se dostala do hlavních zpráv, na rozdíl od jiných premiér, o nichž se hovoří v pořadech zaměřených na kulturu.

     S pozdravem
     Jan Dehner

     16.04.2017 (9.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ