Divadelní noviny > Názory – Glosy
Konkurz na šéfa opery v Opavě
Ředitel Slezského divadla v Opavě Ilja Racek mě přizval do konkurzní komise na pozici šéfa opavské opery. Nechtělo se mi, je to daleko, v zimě, ale hlavně jsem po událostech s krátkým ředitelováním Karla Drgáče neměl chuť asistovat u dalšího betonování opavských operních poměrů v až kuriózně malém operním souboru – má jen šest sólistů, nějakých pětadvacet sboristů a ani ne čtyřicetičlenný orchestr. Léta se tu hraje stejným způsobem obdobný repertoár. Začínají převažovat klasické muzikály, které však musí odzpívat stejná šestice sólistů, samozřejmě s okruhem relativně stálých hostů.
Ředitel Ilja Racek svolal více než desetičlennou komisi, zasedli v ní zástupci sólistů, sboru, dirigent, lidé z provozu a marketingu, emeritní pěvec, včetně mě tři externisté. Také zástupci odborů. Očekával jsem prudkou obranu současných poměrů. Jenže Racek zahájil prohlášením, že konkurz chápe jako konferenci o dalším směřování opavské opery. A vzhledem k tomu, že opavská radnice po razantním snížení dotací, které znamenalo propouštění na současné stavy, proti svému slibu rozpočet nedorovnala, je to konference možná o možnostech prostého přežití.
Začali jsme tedy „vyslýchat“ přihlášené zájemce o post šéfa miniaturní opery a přitom velmi konkrétně a prakticky vedli debatu, co s opavskou operou: Jak sestavit repertoár vhodný pro tak malý soubor, když opavští diváci (včetně zhruba tří tisíc abonentů) jsou zvyklí na nejlepší repertoárové kusy? Lze tu třeba sehrát Halévyho Židovku? Dokonce kdosi nabízel Pucciniho Děvče ze Zlatého západu – pro nezasvěcené ji horko těžko před lety obsazovali v pražském Národním divadle. Ano, Židovka se tu kdysi hrála, a řada velkých titulů, jenže soubor byl, řekněme, trojnásobný a požadavky na kvalitu provedení ne tak přísné jako v dnešní době přenosů operních představení z MET. Také na internetu lze snadno dohledat špičkové audio- i videooperní snímky, nakoupit špičkové kompakty. Ve třicátých letech v Ústí nad Labem také hráli Wagnerův Ring s pětatřiceti hráči v orchestru!
Debatovali jsme o tom, že dnes divadlo není jen výrobnou inscenací, ale musí je dokázat v dnešní bohaté nabídce umění a kultury, s odpuštěním, prodat. Že nestačí opakovat letitý náborový systém. Že vůbec musí být současné divadlo svému městu užitečné, reprezentovat ho, poskytnout služby různým skupinám diváků. Že musí obměnit skladbu svého publika, tedy nevyhnat z divadla stávající diváky, ale nabídnout něco jiného potenciálním jiným zájemcům. Zkrátka, že divadlu dnes už nestačí jen produkovat, pokud možno, kvalitní inscenace, ale musí se do života města zapojit i jinak.
Kromě mnoha dalších věcí jsme diskutovali i o případné proměně hracího systému, protože ten tzv. repertoárový (každý večer jiné představení, navíc se střídá opera s činohrou a občas baletem) vyžaduje neustálé „oprašovací“ zkoušky, má-li běžná repríza vypadat alespoň trochu k světu. Že hrát v blocích by třeba mohlo ulevit i přetížené šestici sólistů, také sboru a orchestru. Že prostě asi nepůjde pokračovat v provozním modelu, který vznikl před desítkami let v úplně jiné provozní a ekonomické situaci.
Skončili jsme pozdě odpoledne a debatovali, co by opavská opera potřebovala a co jí nabídli jednotliví uchazeči. Prakticky všichni zúčastnění praktikové byli pro změny. Nevím, jestli se je podaří realizovat, jestli je nový šéf zvládne, co na to radnice. Ale podařilo se bez emocí, prakticky a pragmaticky, bez ideologizování, promyslet podstatné věci. Zažil jsem mnoho konkurzů, takový ale poprvé.
Komentáře k článku: Konkurz na šéfa opery v Opavě
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
