Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 219)

Trochu překvapeně jsem koukal, když vedle mě padla z jeviště dívka, řekla Dobrý den a pak si hrála s počítačem. Není nad Redutu, odpověděl jsem.

V hloubi jeviště to vypadalo jako ve veřejné prádelně. Osm automatických praček, osm prádelních košů, osm židlí… Jedna z praček prala. Skleněné okruží víka svítilo.  Za sklem byl vidět rotující buben a v něm peroucí se špinavé prádlo… Uprostřed scény stál stojan s mikrofonem.

Z portálových průduchů se na scénu trousili mladí, sympatičtí lidé. Čtyři kluci a tři dívky. Tak jak přicházeli, brali z praček bílé koše z PVC a na forbíně, tři kroky před první řadou se beze spěchu svlékali do černých nedbalek. Svršky i s botami rovnali do prádelních košů, otvírali víka praček a do bubnů vše svléknuté ukládali. Bubny se točily, svršky se praly… Aktéři usedali na židličky a koukali na peroucí pračky jako na obrazovky televizorů… Nic se nedělo. Jen prádlo se pralo. Chvíli to vypadalo, že mají v činohře čistící den.

Usmál jsem se a hlavou mi prolétlo, co jsem četl v programu: Vydejte se za životními filosofiemi a styly hipsterů, hiphoperů, gotíků, pankáčů, neohippiesáků, motorkářů, tuningářů… Tohle budou asi práči, broukl jsem.

Tmavovlasý, usměvavý herec Roman (Blumaier) zastavil pračku, vyndal její obsah do koše, oděl se a do mikrofonu začal vysvětlovat. Jako dítě jsem chtěl být pankáčem, ale líbilo se mi to i ono, ovšem nejvíce sportování, hlavně hokej. Chodil jsem trénovat i hrát. Nekouřil jsem, nefetoval, nekonzumoval alkohol. Měl jsem kvůli tomu problémy.

Aktéři v černém vstali z židlí a ochotně sehrávali ilustrační scénky dokreslující vtipným způsobem jeho tvrzení. Roman dovyprávěl, svlékl se, dal prádlo do koše, přešel k pračce, koš do ní vyprázdnil, spustil praní a usedl na židli… Nespěchal. (kmen punk)

Takto se vše opakovalo šestkrát. Vlastně jen pětkrát. Vyprávějící motorkář Martin (Veselý) se sice oblékl, ale zabil se na motorce. Odešel z jeviště zapasován do koženého brnění a s protinárazovou přilbou na hlavě odešel do hlediště. (motorkáři)

Milada (Vyhnálková) s lehoučkým úsměvem vyprávěla příběh dívenky, která měla vždy slunce v duši a hledala zařazení mezi lidmi citově spřízněnými. Byla cudná, příjemná a přítulná. (neohippie)

Magdalena (Tkačíková) v kraťasech, se sluchátky na uších a přehrávačem na zadku, brilantním způsobem vystřihla dívenku, co jí nic lidského není cizí. Vulgární slova jí plynula z úst jako voda z vodovodu. Gesta raperů zvládala s roztomilou elegancí… (hip hop)

Had černých mladých těl předváděl hromadný sex v obligátních polohách. Skandováno bylo rčení: Běžte všichni do piči. Znělo to prostě… Nikdo se nerděl.

Hvězdou večera se stal Štěpán (Kaminský). Popisoval vývoj dítěte, kterého rodiče od pěti let vedli ke zvládání umění tance. S jemným humorem a v rychlém tempu chrlil informace o těžkostech řehole být výjimečným. Slova propojoval s bravurně tančenými moderními tanci. Se zatnutými zuby trousil: Nikdy jsem toho nelitoval. Nikdy. Nikdy. (tanec)

Jakub (Šafránek) chtěl být úspěšný. Dal se na horolezectví. Na ploše jeviště lozil po břiše, jakoby zdolával horskou stěnu. (outdoor)

Annete (Nesvadbová), okouzlená světem techniky, vyzvala diváky, aby se napojili na kód jejího ipadu, a společně s ní si zazpívali… Namačkala do malé krabičky program hudební skladby a zpívala. Byla sugestivní, soustředěná. Zářila z ní energie. (hipster)

Pračky dopraly, herci se oblékli do „vypraného“ a z jeviště odešli.

V našem současném světě je téměř nemožné někam nepatřit. Zvláště mluvíme-li o světě mladých lidí v dnešním postindustriálním městě. Pro sociální skupinu, kterou spojuje stejný zájem, styl oblékání i názory, se vžil pojem subkultura. A právě subkultury alias kmeny mapuje rozsáhlá publikace nazvaná Kmeny, vydaná roku 2011, jejímiž autory byli hudebník a výtvarník Vladimír 518, publicista Karel Veselý a fotograf Tomáš Souček. (citace z programu k inscenaci Kmeny)

Představení mělo velký úspěch.

Ve foyeru jsem slyšel slova chvály: Bylo to hravé, odvážné, mladé… Ale také: Hrozně vulgární… Patří tohle vůbec na jeviště Národního divadla?

Vyšel jsem z Reduty, koukl na nahatého andílka stojícího na vysokém pylonu a řekl tiše: Wolfíku, nic se neděje, svět se točí dál…

11. 2. 2017

Národní divadlo Brno – Karel Veselý, Vladimir 518: Kmeny – Světy lidí. Režie: Braňo Holiček, dramatizace: Braňo Holiček, Ilona Smejkalová,  dramaturgie: Ilona Smejkalová, výprava: Nikola Tempír. Hrají: Anette Nesvadbová, Magdalena Tkačíková, Milada Vyhnálková j.h. Roman Blumaier, Štěpán Kaminský, Jakub Šafránek, Martin Veselý – Roman, Milada, Magdaléna, Štěpán, Martin, Jakub a Annette / Sedm velmi individuálních příběhů. / Sedm nečekaných kmenových zkušeností. / Sedm herců v prádelně divadla Reduta. / Osobní vzpomínkové fotoalbum. / Exkurze do života vašich sousedů. / Střípek do mozaiky malých rodinných dějin. /. Premiéra 9. 2. 2017 v Divadle Reduta, Brno.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 12. února 2017

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 219)

1. Josef Pelikán

   

   Komentář
   je asi vlídnější než představení samotné a asi se na ně podívat nepůjdu. Mám totiž zato, že obzvláště v naší době je spíše potřebné ducha povznášet, než připomínat, že člověk je živočich pozemský a že i v něm se ozývají a často vysloveně vládnou pudy. S nimi je nám všem zápasit a přemáhat, než pouštět uzdu a ještě si v tom rochnit.

   13.02.2017 (20.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. R. Konečný

   

   Kdo si myslí,
   že zajít do národního divadla zaručuje kvalitu a jakousi kulturní úroveň, hluboce se plete! Tohle představení je doslova hnůj! Tolik vulgarity a odporných slov mířených i přímo do očí diváků je opravdu nechutné! Jestli má být tohle představení vizitkou dnešní společnosti a způsob kultury, tak bůh s námi…
   Reduta už nikdy víc.

   14.10.2019 (21.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ