Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 224)

    Kdo nezažil na vlastní kůži hraní pro malinké děti, neuvěří, jak je to těžké. Ostatně, kdo máte doma mrňata, jistě mi dáte za pravdu, že udržet hodinku děti v soustředěné nehybnosti je mnohdy nad lidské síly. Viděl jsem představení, při kterém dětičky sledovaly kejklení herců jako uhranuté. Bylo tomu tak i o premiéře inscenace Zoji Mikotové Od maličkých k velikým.

    Polovina útulné Malé scény Divadla Polárka je pokryta hadrovými polštářky, na nich jako kytičky sedí robátka s načesanými vlásky. Na dvou dlouhých vyvýšených schůdcích se tísní židličky s dospělými diváky. Uprostřed elipsového hracího prostoru stojí venkovská almara. Za ní povívá závěsová strakatina.

    Z venkovních dveří vstupuje odrostlejší kluk. Obhlédne místnost, řekne, kde je, překročí sedící děti a bočními dveřmi vyjde ven. Vstoupí hubená, nohatá dívenka, pohledem hledá kamaráda, řekne, kde je a odejde. Herci si hrají na schovávanou. Malí diváci bystří pozornost. Tu tam se uchechtnou. Vždyť tohle znají. Takto se doma schovávají před maminkou. Konečně se herecká dvojice sejde. Říkají si Hanka a Luboš.

    FOTO archiv TP

    Já jsem Karel, špitne malý klučina. Hanka s Lubošem objeví skříň. Její dveře jsou dvoudílná, dají se otvírat i zavírat. Skrývají mnohá tajemství. Zprvu to vypadá, že za nimi není nic. Ale pak se z nich vykutálí kluk Jirka. Mařenka přede mnou vzdychne: To je teda. To by taťka nedokázal…

    Tři hraví panáčci nenechávají děti vydechnout. Objevují své prstíky. Ukazováček umí ukazovat tam, kde by to nikdo nečekal, prostředníček leze dírkou v kastrůlku a malíček je maličký. Pět prstů máme na levé ruce, pět na pravé. Malý Ondra po mé levici si kontroluje dlaň. Pět, ano, pět.

    FOTO archiv TP

    Sálkem se rozlehne zvolání: Prsty a dlaně – tleskáme na ně. Herci vytleskávají rytmické celky a děti se přidávají, tleskají: Prsty a dlaně, tleskáme na ně. A je tu písnička: Hrajeme a zpíváme, / ručičkama tleskáme. / Takhle malý ptáček lítá, /ptáček lítá, mušky chytá. // Paci, paci, paci. / do hnízda se vrací. // Tleskáme a zpíváme, / ručičkama tleskáme“ / Takhle malý motýl lítá, / nikdo ho nechytá. //

    A skutečně, kol skříně poletují motýlci. Někteří usedají na hlavičky dětí. Nemel se, nebo ti motýlek uletí. Vidíš, a je pryč… Ještě chvíli motýlci poletovali a pak i s ocelovými proutky zmizeli.

    A to už si šášuláci hrají s ponožkami. Tři kuličky se obváží a z ponožek jsou myšky. Jéje, Hanička se myšek bojí. Vydrápe na skříň… Jiří z kulaté kouličky montuje opičí hlavu. Pink, pink a hlavička má očička a pink, pink, má dvě ouška. Kvák a kvák, do oblak, pusinka ji pěkně klape. Maminko, opička nemá tělíčko, žvatlá pode mnou malá Jiřinka. Ale to už milí kouzelníci vrtí v rukou hadříky a opička točí veletoče na tyči.

    FOTO archiv TP

    Na puklici se počítají prsty, v hrnci se to vaří a kupodivu z hrnce vylézá hlava medvěda. A to je panečku něco. Děti, oči navrch hlavy, hledí a trošičku se bojí. Bojí se, že ti tři šášové k hlavě přičarují medvědí tělo. Tělo i nohy. A je to tady. Dobrácký méďa si brouká. Brum, brum.

    Umět si hrát, nebát se hlavičku si namáhat. Herci bystří fantazii dětí. Umí vyrobit i slona. Takového modravého s chobotem. Děti, pojďte, budeme si hrát na slony… Děti se zvedají z polštářků, ručkama dělají malé choboty, chytají ocásek slona před sebou a cupitají v kruhu a sálem zní písnička: Motýli, motýli / barevní, zlatí / přiletí, odletí / v slunci se ztratí // Paci, paci, paci / Už se zase vrací! //

    A to už je konec, milé děti. To nám ta hodinka utekla, viďte…

    FOTO archiv TP

    Herci se děkují. Děkuje se i paní, co to všecko hraní vymyslela, režisérka Zoja Mikotová. Uklání se i usměvavá Yumi Mráz Hayashi, co navrhla scénu, kostýmy, rekvizity a loutky.

    Barborka na klíně přítele Pavla tleská a tleská. Tatínku, pěkné to bylo. Jenom je mi horko… Dospělí mají zamženo, oči se jim lesknou. Také jsem na hniličko. Je to kumšt, umět si takto hrát…

    Dobře, Polárko, dobře moji milí.

    Brno – Komín, 27. 2. 2017

    Divadla Polárka, Brno– Zoja Mikotová: Od maličkých k velikým. Scénář a režie: Zoja Mikotová, výprava: Yumi Mráz Hayashi, hudba: Zdeněk Kluka. Světlo a zvuk: Jakub Julínek. Výroba kostýmů: Gabriela Budíková. Výroba Loutek: Yumi Mráz Hayashi. Výroba scény: Gabriela Budíková, technika divadla a pan Zdeněk… Hrají: Jiří Skovajsa, Lubomír Stárek a Hana Jagošová. Premiéra 25. 2. 2017, Malá scéna Divadla Polárka.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 224)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,