Podzemní proces
V legendárním pražském kině v Mostecké ulici se po letech probouzí kulturní život. Dnes se prostor jmenuje 64 U HRADEB a má sloužit jako místo pro prezentaci (multi)oborových projektů i přednášek.
Martin Šalanda a Nela H. Kornetová v projektu The Trial, který je inspirován Procesem Franze Kafky FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ
Na konci února zde uvedl petrohradský režisér Maxim Didenko s šesti performery pohybovou inscenaci The Trial. Tento Proces je výrazně vizuální dílo, jehož smysl je však těžko rozkódovatelný. Didenko se inspiroval románem Franze Kafky, výslechy i korespondencí současných politických vězňů a také obžalovaných v době stalinismu. A snad právě touha po úplnosti (či velikosti sdělení) z inscenace paradoxně vytvořila jen mozaiku výkřiků, které se obtížně skládají dohromady. (Což je dáno i špatnou akustikou rozlehlého místa.) Na druhou stranu, kdyby nebyla známa tato ambicióznost tvůrců, The Trial je pozoruhodný v mnoha ohledech.
Didenko dokonale oživil bývalý podzemní kinosál, jeho boční stěny i strop. Studené, ještě mrtvé, avšak stále velkolepé prostředí dodává projektu stísňující atmosféru. Režisér pracuje s projekcemi, které jsou promítány, kde jen to je možné. Vytváří tak dokonalý obraz našeho pramálo osobního, depresivního světa. Teplo a život dodává především dřevo, které se však postavám stává břemenem.
Na začátku povstane nahý muž (Martin Šalanda), aby byl životem smýkán, lidmi uzurpován a skončí obětován. Je to obraz lidského údělu, trpkého, bez sebemenší naděje. V této rovině, silně symbolistické – nechybí jablko, které mu nabízí hříšná žena (Nela H. Kornetová), ani ukřižování – je projekt obrazivý, divákům přístupný, třeba v abstraktní, intuitivní rovině.
Avšak Didenko dodává aktualizace – mučení a výslechy jsou nahrávány na mobily a pouštěny divákům, je zde také ukázka, jak média manipulují s veřejným míněním, a zcela zbytná interakce s publikem. Závěrečná scéna, kdy jsou všichni performeři nazí, stojí k divákům otočeni zády a „popravčí“ jim na záda píše jednotlivá písmena, až si divák složí slovo KONEC, pak působí zbytečně polopaticky.
Je to mírné rozčarování, vidět takto ctižádostivé představení a skvělé tanečníky, kteří se válejí v prachu a chladu, a necítit uspokojení. Nebo strach. Anebo jakoukoli silnou emoci.
Avšak – viděla jsem v srpnu v tomto prostoru work in progress The Trial (mnohé, možná to nejlepší, z toho na premiéře nebylo) a věřím, že tento tým ještě se svým hledáním pravdy a spravedlnosti neskončil.
ProFitArt – Maxim Didenko: The Trial. Režie Maxim Didenko, výprava Pavel Semchenko, kostýmy Jana Stanulová, hudba Ivan Kushnir, light design Mikoláš Holba, projekce Oleg Michaylov, sound design Andrey Shvestov. Premiéra 27. února 2017 v 64 U HRADEB.
Komentáře k článku: Podzemní proces
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
