Divadelní noviny > Blogy Zahraničí
Life in China (No. 3)
Přesuňme se mezi čínské umělce. Jak se jim v Číně žije?
Zeng Fanzhi: Poslední večeře. Repro archiv
Ono je to celkem ožehavé téma. Proniknout do uměleckých kruhů nebylo snadné. Tak pár měsíců sedíte na večeřích s umělci jako pako, který ze sebe stěží něco vymáčkne, načež už vůbec ne názory na umění. Všichni si s vámi vyměňují kontakty a „postují“ fotky na wechat (čínský facebook). Berou to jako prestiž – potkat se s vysokou evropskou umělkyní. Často se pobavíte a sem tam se najde někdo, kdo umí prohodit pár vět anglicky.
Prvním kontaktem pro mne byl umělec, který přijel do Changshy vystavovat a dal se lámanou angličtinou se mnou do řeči. Muzeum, ve kterém se výstava konala, bylo doslova mezi polem a starými domy. Dalo mi asi hodinu hledání, než jsem je našla… Nebýt toho, mohlo vše být úplně jinak.
Po vernisáži jsme si psali a on mi poslal kontakt na místního kurátora, který uměl anglicky!!! Týpek kolem třiceti, takže jsme si rozuměli. Rychle jsem se dostala do okruhu místních umělců. V současnosti znám spoustu malířů a divadelníků provincie Hunan, ale i dalších provincií.
Andy Warhol: Mao Mao. Repro archiv
Zprvu se zdá vše být volné, svobodné, ale po delším čase, co v Číně pobývám, se mi vše zde vybarvuje jinak, než jsem si zprvu myslela. Například umělci mohou napadat cokoliv… až na Čínu a vše s spojené se její historií a politikou. Stranou sepsané „pravdy“ je nutno respektovat, ale není nutné se k nim hlásit.
///
Více na i-DN:
Divadlo napříč Čínou – Malý bedekr velké země
Komentáře k článku: Life in China (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
