Místo očištění zapomnění

Svou druhou divadelní hru napsal Petr Zelenka pro Teatr Stary v Krakově, kde také byla úspěšně uvedena v roce 2007. Jména některých postav jsou polská a jsou v ní přítomny i tamější reálie. To je ale jen „povrch“, jádro hry má obecný přesah a klade naší zmatené době nepříjemné otázky bez ohledu na geografii a kolektivní mysl toho kterého národa, koneckonců každá hra se musí odehrávat v nějakém konkrétním prostředí.

Zelenka je patrně nejosobitějším českým filmařem a divadelníkem střední generace, pro své projekty vždy volí nečekaná, provokující, „perfidní“ témata, o kterých bychom raději nemluvili. V Očištění je to pedofilie hlavního hrdiny a – v druhé rovině příběhu – televizní diktát různých zábavných show, které každou sebemenší pravdu promění v amorfní banalitu, každou upřímnost v lež a manipulaci a každý sebepoctivěji míněný pokus o nápravu v pokleslou frašku. Zelenkovy texty mají zvláštní přitažlivost a odpudivost zároveň, je v nich současně zachyceno cosi velice úchylného a cosi velice čistého, apelujícího na mravnost, a řekl bych, že právě toto „spojení protikladů“ jim dává dramatickou sílu.

Vlastně se divím, že po Očištění nesáhlo žádné české divadlo hned po jeho ohlasné inscenaci v Krakově – vždyť originálních soudobých her je tak málo! Česká premiéra se tedy uskutečnila až nyní, po třech letech od Krakova, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. V divadelním programu si Jihočeši otiskli úryvky z kritik na polské nastudovaní a jak Justyna Nowicka v Rzezcpospolitě, tak Lukasz Drewniak v Kultuře vidí v Zelenkově Očištění „českou perspektivu“, komedii s postupy rodinného psychodramatu či mix Dostojevského s Woody Allenem. No nevím, možná tu zafungovalo klišé o typickém českém humoru, s nímž je v zahraničí naše kultura spojována už od dob Jaroslava Haška. I komediální prvky, a není jich málo – ale spíš jako absurdity, paradoxy a srážky trapností – jsou v Zelenkově hře obsaženy, je to však velice krutý, „existenciální“ humor, podle mě mnohem bližší Sartrovi nebo Artaudovi než Allenovi. Buď jak buď, režisér jihočeské inscenace Martin Glaser „hraje“ Zelenku vážně, jen s několika groteskně vypjatými situacemi – viz třeba „hra na filmy“ se svlékáním dámských kalhotek, při níž nám ale smích mrzne na rtech. Je to minimalistická, neefektní režie, která důsledně jde po obsahu a smyslu textu. I ty olbřímí „kubistické“ objekty nábytku, z nichž je utvořena scéna, slouží v duchu režijní koncepce jako anonymní dekor, otevírající především prostor pro samotný příběh. Možná mají též symbolizovat hrozbu současné civilizace, celý ten svět věcí, který nás přesahuje, zavaluje a činí z nás kolečka ve vleku událostí. Jsou však naneštěstí příliš masivní, neúnosně zdržují přestavbu scén a pomalé tempo inscenace jde do značné míry na jejich vrub.

Postavy v Zelenkově Očištění jsou načrtnuty jako skici, nositelé určitých vyhraněných životních postojů, a nelze je hrát „psychologicky“. Jiří Šesták jako spisovatel a pedofil Michal, který znásilnil sousedova chlapce, (počeštěný Jacek z původní polské verze) si toho byl vědom, stále má nad svou rolí nadhled, neprožívá ji, nýbrž neustále poukazuje na její rozpornost. Máme na něj vztek, odsuzujeme jej, ale současně s ním soucítíme. Podobně Zdeněk Kupka jako Ondřej, Michalův nakladatel, je nesympaticky sympatický a v motivech jeho jednání se nevyznáme – opravdu mu jde jen o byznys, anebo se snaží Michala zachránit? Také Lenka Krčková jako Kasia vytvořila postavu nejednoznačnou a nejasnou, na jednu stranu je to nešťastná holka hodná soucitu, a na druhou je to bláznivá hysterka, které se každý chlap, co má pět pohromadě, vyhne. Žel ostatní herci – snad jen s výjimkou Věry Hlaváčkové v epizodní roli Evy (nevíme, jestli je tak sexuálně chtivá, anebo jestli tou chtivostí maskuje své neštěstí) – této potřebné ambivalence nedosáhli.

Michalovo očištění – zpověď v televizním pořadu, v němž by se zbavil svého traumatu, byla sice natočena, ale nikdy nebyla vysílána, protože mezitím byl pořad zrušen. Michal se stane autorem nové, drakoničtější televizní show. A na svůj nedávný kriminální prohřešek s úlevou zapomene. Tolik Petr Zelenka. V českobudějovické inscenaci jeho Očištění si mi zdál Jiří Šesták jako Michal být z tohoto finále, z tohoto nepravého happyendu, velice nešťastný.

Jihočeské divadlo České Budějovice. Petr Zelenka: Očištění. Režie Martin Glaser. Scéna Jaromír Vlček, kostýmy Lenka Rašková, hudba Pavel Kalina, dramaturgie Olga Šubrtová. Česká premiéra 12. února 2010.