Raison d’être Křehkosti
Jaký byl raison d’être nastudování nové inscenace Daniela Špinara a Národního divadla s názvem Křehkosti, tvé jméno je žena? Mělo očividně vzniknout hvězdné dílo, za nímž si uběhají nohy početné davy fanynek zdejších populárních hereček, umocněné ještě taneční excelencí souboru 420PEOPLE. V zamýšleném hereckém koncertu vystupují jmenovitě: Iva Janžurová, Taťjana Medvecká, Jana Preissová, Eva Salzmannová a Johanna Tesařová.
Tématem, jak plyne z názvu, je křehkost ženy. Ta zde však právě zcela schází; nejistota, mindráky, vtípky, pseudosebereflexe – budiž. Ale křehkost? Nedějové představení je zkomponováno z výpovědí hereček, z úryvků jejich životů, vzpomínek, postřehů, anekdot. Stojí především na sebeironii, což zde však není ctností, nýbrž banálním, defétistickým humorem, jaký se rodí v zákulisí všech pracovišť, a tam má také zůstat. Sebeironie je nepochybně krásná vlastnost, ale co dál? Stand-up comedy s Evou Salzmannovou by nemusela nudit a šarm hlasového klišé Ivy Janžurové stále jakž takž funguje, ale strukturu inscenace pouze na tom nepostavíte.
Režisér Špinar podlehl v procesu zřejmě chvilkové skepsi a obohatil ženský ansámbl o nesmyslnou postavu, ztvárněnou Karlem Dobrým; jde o jakousi superženu-superhysterku; Dobrý maká jako „barevnej“, což o to – ale děkuji laskavě, děkuji za vskutku neotřelý úhel pohledu na ženskou otázku. Ostatně všechna klišé o ženách se v této inscenaci potvrdila a utvrdila.
Zbožní charakter žen byl vystižen a podtrhnut obrovskou, půl prostoru scény zabírající bednou s nápisem „fragile“, ze které naše přední umělkyně při svém entrée vypadly; bedna tam pak stála bez zjevného využití jako němá výčitka po celé představení. Zpočátku se zdálo, že myšlenka proměny ženy ve zboží bude mít nějaké konsekvence. Tak tři tanečnice zahájily svůj vklad slibně etudou pochroumaných Coppélií, ovšem tento motiv nedoznal žádného dalšího vývoje. Tanečnice proto působily tak nějak „pro oživení v sále“. Nenavázaly žádný srozumitelný a opodstatněný vztah s herečkami, obě skupiny se míjely.
Choreografka Nataša Novotná nedostala nebo si neprosadila příliš mnoho prostoru; i ten prokaučovala. Se svými dvěma dalšími tanečnicemi – Helenou Arenbergerovou a Zuzanou Herényiovou – tvořily poměrně elitní skupinu, až překvalifikovanou na úkol, jehož se jim bylo zhostit. Nataša Novotná je bývalá tanečnice souboru Jiřího Kyliána. Je mnohonásobnou nositelkou ocenění kritiky místní i zahraniční, včetně titulu Tanečník roku 2009. Po boku jí stála zase letošní Tanečnice roku 2017, exkluzivní Helena Arenbergerová. Určitě by k otázce ženské křehkosti dokázaly leccos tanečně podotknout – kdyby se naskytla příležitost. Chci říci, že je neekonomické dávat nicotné úkoly kvalifikovaným umělcům. Ale choreografka není úplně bez viny; taneční vstupy byly poměrně bezkrevné. Prstem je ovšem třeba ukázat i na kostýmní návrhářku; moc tomu nepomohla. Choreografka klesla dokonce tak hluboko, že za spiklenectví další tanečnice šlohla do závěru inscenace příznačný pohybový motiv z cizí, nedávno premiérované, taneční inscenace. (Možná to byl potutelný vzkaz nebo vtip nebo vyznání; v tom případě se omlouvám.) No – a režisér Špinar, který dílo signoval, toho má asi hodně, a tak holky nechal, ať dělají, jak myslí.
P. S. Na téma žen a jejich křehkosti bychom nalezli i jiná aktuální sdělení: Já měla Edwarda, tvůj Edward mi ho zabil, tys měla Edwarda a Richard ti ho zabil… (Shakespeare, Richard III.)
Národní divadlo, Praha – 420PEOPLE, Daniel Špinar: Křehkosti, tvé jméno je žena. Režie Daniel Špinar, dramaturgie Marta Ljubková, choreografie Nataša Novotná, scéna Lucia Škandíková, kostýmy Linda Boráros, hudba Matěj Kroupa, světelný design Pavla Beranová. Premiéra 11. května 2017 na Nové scéně.
Komentáře k článku: Raison d’être Křehkosti
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Eva Čechová
Vážení,
v úterý 21. 2. jsme s dcerou (37) navštívily představení Křehkosti, tvé jméno je žena. Po skončení jsem dostala od dcery vynadáno, že jsem ji pozvala na tak příšerné představení, kde herečky místy nezvládají text, baletní trojice není k pochopení stejně jako jediná mužská role. Bránila jsem se tím, že při tak hvězdném obsazení oblíbenými herečkami a na naší přední scéně se nedal propadák vůbec vytušit. Leč stalo se.
Za sebe musím dodat, že pokud se na scéně pohybuje 5 hereček a představení není dějové, je potom dost těžké vymyslet, co si počnou ostatní, když jedna hovoří.
A tak se nesmyslně přenášejí židle, vlaje se s pláštěm, svižně přechází po jevišti…, což pro nás diváky není žádným přínosem.
Velmi mně vadilo, že herečky vystupovaly vždy uzavřené v jakési ulitě, bez vzájemných reakcí a komunikace a odděleně reagovaly na různá témata.
Cestou na parkoviště jsem zaslechla pár kritik, které bych shrnula do věty: Tak tohle se nepovedlo.
Mgr. Eva Čechová
23.02.2018 (15.37), Trvalý odkaz komentáře,
,