Divadelní noviny > Blogy Festivaly

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 249/3)

Již dávno nejsem křepelička, ale bědy stáří mě nutí bystrým být…

Na jevišti renovované Reduty seděly děti na hadrových bocháncích. Jejich maminky se ladně srovnávaly vedle nich. Před diváckým ležením se pohybovaly čtyři v černi chalátů skryté tajemné postavy. Jedna z nich tiše prohlásila: Zavřete oči a zašeptejte: Čechy leží u moře, uvidíte…

A viděli jsme…

Na dřevěný stůl byla přinesena skleněná mísa, nebo spíš otevřená koule. Byla v ní voda. Černé postavy do ní vsypávaly různobarevná zrníčka. Voda se vlnila, modrala a stávala se slanou… Na její hladinu přistála papírová lodička. Houpala se… Postavy ťukaly paličkami do vysušených dřev, světla skomírala, vzduch se měnil v iluzi vody. Pluly v ní baldachýny medúz, rostly pahýly kmínků, kameny se rovnaly do sloupků, hejna rybek kolem nich cvičila rybí prostná a obrovitá muréna je lapala jako mouchy. Dívenka – panenka, plavala podvodním světem a hledala druha pro život.

Měli jsme přivřená víčka, pluli jsme také… Fantazie lidí divadla nás přenesla do podvodní říše ticha, ryb a vodních příšer. Škoda, mžiknutí snu bylo u konce, výtečné představení odvál čas…

Postavy loutkoherců v černém – Tomáš Bělohlávek, Barbora Kubátová, Filip Homola a Adam Kubišta – se klaněly.

Courali jsme zahradami skalnatého kopce pod katedrálou Petra a Pavla. Tady všude kdysi bylo moře. Mab pokývala hlavou a řekla: Představení libereckých se mi líbilo. Bylo křehounké jako život křídlatky v lastuře…

Naivní divadlo Liberec – Radek Malý, Vít Peřina, Michaela Homolová: Čechy leží u moře. Režie: Michaela Homolová, dramaturgie: Vít Peřina, výprava: Barbora Jakůbková, hudba: Filip Homola. Hrají: Barbora Kubátová, Tomáš Bělohlávek, Filip Homola, Adam Kubišta. Délka představení: 45 minut bez přestávky. Divadlo Reduta, Brno.

///

Na Sólo Radima Vizváryho jsme se těšili.

Na jevišti, u líčícího stolku, vedle stojanu ověšeného barvami šatů, seděl bělostný Pierot. Hleděl do zrcadla, šminkou si popisoval tvář. Obláček pudru vyprskl nad jeho hlavu, když se rozplynul, mim stanul vprostřed scény…

Vláčné tělo rozechvívalo plandavý šat. Křehkost paží, prstů a dlaní jej měnila v poletujícího motýla. Před užaslými zraky diváků se převlékal, bral na sebe podoby jiných, světu pantomimy známých figur. Za černou zástěnou předváděl iluzi chůze muže sestupujícího a stoupajícího po schodech, ale i jeho jízdy na schodových elevátorech. Jeho David byl nezbedou foukajícím na fujaru a Goliáš svalnatcem tlukoucím se dlaní do prsou. Chvástavého matadora před rohy rozlíceného tura zachránila ztepilá samice-kráva… Dáma v bílém byla prozářena svitem poezie, monstrum japonského bůžka hrozbou hrůzy.

Převleky Pierota působily na diváky rituálně. Mimovo tělo se spolu s oblékaným kostýmem proměňovalo v novou postavu. Navlékání do šatů půvabné dívenky, co je odhodlána se rozdat celá, vypadalo, jako by se vsoukával do její kůže. Zrovna tak tomu bylo při odívání do podoby pubertálního chlapce, který k narozeninám dostane skateboard. Stal se titěrným kloučkem. Neuměl se rozhodnout, zda zkusí jízdu na nebezpečném prkně, nebo bude rozbalovat dárky. Skuhrajícím hláskem komentoval vybalované žvýkací gumy – jahodová, banánová, aby se nakonec zakousl do gumy zvané prezervativ.

Sólo bylo provázeno výbuchy smíchu a potlesky nadšených diváků.

Pierot usedl k líčícímu stolku a ubrousky otíral bílou tvář. Zapálil si cigaretu, nasál do plic vzduch a vydechl. Z úst se mu vykutálel obláček kouře… Světla ramp pohasla…

Ovacemi ve stoje ocenilo obecenstvo virtuózní vystoupení Mistra pantomimy patřícího do pokladnice světového kumštu.

Nad sklenicí vonné kávy jsem řekl: Radim Vizváry ovládá vše. Klasickou pantomimu, japonský tanec butó, fyzickou komedii i současné mimické divadlo. Mab dodala: Vše bylo promyšlené, perfektně propracované. Zhlédli jsme opravdové umění.

Radim Vizváry: Sólo. Koncept, režie, účinkuje: Radim Vizváry, výprava: Jozef Hugo Čačko, light design: Karlos Šimek, Hugo Hejzlar, produkce: Jakub Urban, PR, booking: Ilona Hájková. Délka představení: 1h 20min bez přestávky. Městské divadlo Brno

///

Na veliké, muzikálové jeviště Městského divadla jsem vstupoval s posvátnou úctou. Po levé ruce jsem měl stupně elevace s osmdesáti křesílky, po ruce pravé – průřez stěnami nevábného domku se schnoucími siluetami stromů za okny.

Nenápadně začala vzpomínková hra-reportáž v Městském divadlo Brno o bývalé disidentce a pozdější první dámě našeho státu, Olze Havlové…

Do pokoje na Hrádečku vtrhl potrhlý člověk v typickém plášti slídila. Vzal od muže sedícího na stole černé kalhoty, oběhl zahradu a zmizel. Vašku, kdo to byl?, zeptala se paní Olga. Vašek se smál… Do domečku vpadli novináři a měli nejapné dotazy týkající se života paní Olgy.

Představení se rozběhlo. Tři herci se dělili o role postav, které na Hrádečku pobývaly, nebo jej navštěvovaly. V rychlém tempu se střídaly figury sympatické i nesympatické. Herci oživovali osudy disidentského páru a s nadhledem hodnotili jeho život v dobách prezidentské slávy i bojů o republiku. Předváděli bodyguardy, tajné, strýčka Miloše, Václava Klause, prezidenta Havla. A dobré dvě hodiny přitom kouřili…

Paní Olga byla mlčenlivá, rozčilovala se jenom v nevyhnutelných okamžicích… A také kouřila…

Inscenace končila nepatetickým čtením poselství prezidentovi. Umírající paní Olga se rozplynula v obláčcích cigaretového dýmu…

Pavlína Štorková, představitelka titulní role Olgy, získala Cenu divadelní kritiky 2016 a inscenace hry Olga (Horrory z Hrádečku) získala ocenění Inscenace roku v anketě Divadelních novin.

Byla pozdní noc. Rychlým krokem jsme kráčeli městem. Mab se zastavila a řekla: Měli jsme možnost nahlédnout do kuchyňky ženy, která pečovala o význačného muže. Je důležité a správné nezaměřovat se pouze na ty veliké, ale i na ty, kteří pomáhají tomu, aby se uznávaní stali váženými.

Šel jsem a přemýšlel nad významem vyřčených slov.

Mab dodala: A proč tolik všichni kouřili? Nedalo se tam dýchat…

Nadechl jsem se: Kouřili, protože to byla hra založená na historických faktech…

Divadlo Letí, Praha – Anna Saavedra: Olga (Horrory z Hrádečku). Režie: Martina Schlegelová, dramaturgie: Marie Špalová, scénografie: Pavla Kamanová. Hrají: Pavlína Štorková, Jiří Böhm, Tomáš Kobr, Pavol Smolárik. Délka představení: 2h 30min s přestávkou. Městské divadlo Brno

Brno – Komín, 21. 5. 2017

///

Předchozí Mudrování z DSB 2017:

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 248)

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 249/1)

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 249/2)

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 2. června 2017

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 249/3)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ