Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Příliš dobra
Surreální prostor: tak trochu halucinogenně sesazené vysoké stěny, jakýsi oltář, halda oblečení, úzké schodiště vedoucí k záchodové míse. Slepá dívka v nekonečné úvodní etudě po paměti v prostoru upevní šňůry na prádlo, připraví si kolíčky, začne rozvěšovat. Na konci brémského projektu autorky a režisérky Alize Zandwijk s názvem Zlaté srdce hromady prádla po jevišti tahá, skládá a věší všech devět účinkujících – zcela očekávatelně.
V díle několikráte zazní příběh o dívence, která rozdala vše, co měla. Pak se téměř dvě hodiny tančí a zpívá řada variací na téma láska k bližnímu až k sebeobětování. Znovu a znovu pomáhá mladík starci do schodů na záchod, pak mu pomáhá s nejintimnější hygienou a nakonec ho nahého nosí po jevišti. Autorka se odvolává na inspiraci filmy Larse von Triera, ale s atmosférou jeho filmů nemá představení společného nic. Je to únavná, protože strašlivě okázale závažná a vlastně divadelně hodně prvoplánová ilustrace jediné přímočaré teze, že máme své bližní utěšovat, pomáhat jim a nenechat se odradit, i když nás přitom oni sami třeba odhánějí – onen nahý stařec se s mladým opatrovatelem přímo rve. Pomáháním jiným nejlépe překonáme vlastní samotu.
Všechen ten koncentrovaný altruismus mi však ve výsledku byl vlastně spíš protivný. Ale třeba usilovné přesvědčování na někoho zabere, aby dělal svět kolem sebe lepším. Souhlasím s brémskými: Každý pokus se vyplatí.
Theater Bremen (Německo) – Alize Zandwijk: Golden Heart (Zlaté srdce). Režie Alize Zandwijk, scéna a kostýmy Thomas Rupert, hudba Maartje Teussink, pohybový kouč Miguel de Jong, dramaturgie Liet Lenshoek a Viktorie Knotková. Premiéra 13. ledna 2017. Mahenovo divadlo 16. května 2017.
Komentáře k článku: Příliš dobra
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)