Divadelní noviny > Zahraničí

Kam kráčíš, Polsko?

Jiří Havelka koncem loňského roku režíroval v Polsku – ve wrocławském Divadle loutek – inscenaci Pomník, a vyjádřil se k tamní situaci v programovém časopise nedávno skončeného ostravského festivalu Dream Factory lapidárně: Pod současnou vládou Polsko zhnědlo až na půdu.

Adam Michnik charakterizuje vládu krajní pravice strany PiS (Právo a spravedlivost/sic!/) takto: Čím jsou vlády PiS? Jsou postupným zbavováním státu demokratických institucí a zvyků; jsou systémem vládnutí pomocí tajného sledování, odposlouchávání, donášení, vydírání, provokace. Systematický postup přisvojování si státu a zastrašování občanů Jarosław Kaczyński a jeho spojenci… nazvali morální revolucí a budováním čtvrté polské republiky.

Zaměřím se na několik kauz, z nichž některé jsou ještě z časů před vládou PiS (absolutní většinu v Sejmu i Senátu získala až v parlamentních volbách v roce 2015), kdy už byly patrné silné tlaky pravice na dění v divadle.

Ještě před vládou PiS Kauza Teatr Dramatyczny

Jedním z prvních skandálů na podzim 2012 bylo odvolání ředitele Pawła Miśkiewicze z místa ředitele Teatru Dramatyczného ve Varšavě. Patřilo k progresivním polským scénám a pod Miśkiewiczovým vedením dosáhlo nemalých uměleckých úspěchů. Kromě něj tu režírovalo mnoho výtečných režisérů včetně tandemu Strzępka–Demirski. Divadlo bylo trnem v oku pravici a ta využila konce ředitelova pětiletého funkčního období k jeho odvolání. Nově dosazený ředitel Tadeusz Słobodzianek brzy po jmenování propustil přes 40 % původního výborného souboru. Sloučením s jeho průměrným divadlem Teatr na Woli vzniklo divadlo s nezajímavým repertoárem a nudnými inscenacemi. Ztrátou hereckých osobností trpí i jedna z posledních inscenací minulého roku, Shakespearovy hry Něco za něco v režii litevského Oskarase Koršunovase.

Kauza festival Malta

V červnu 2014 ředitel poznaňského festivalu Malta stáhl z programu představení Golgota Picknic argentinského režiséra Rodriga Garcíi po několikatýdenním tlaku iniciativy Růžencové křížové výpravy za vlast, kterou je možné přirovnat k Lidovým milicím z časů KSČ. Růžencová výprava chrání vlastenecké a klerikální smýšlení občanů, účastní se bojkotů divadelních představení, tlačí na odvolání pro ně nepohodlných produkcí. Režisér na tiskové konferenci uvedl, že všude ve světě byl pravicový odpor k představení silný, ale jedině v Polsku vedení festivalu tlaku podlehlo. U demokraticky a liberálně smýšlející veřejnosti to vyvolalo velké protesty.

Kauza Toruň

V létě roku 2015 byla náhle odvolána (údajně kvůli věku) dlouholetá ředitelka toruňského Teatru Wilama Horzycy Jadwiga Oleradzka. Proslavila se zejména skvělým vedením festivalu Kontakt, který se propracoval na jednu z nejlepších středoevropských přehlídek. Také úroveň divadla, byť jen regionálního, se pod jejím vedením výrazně zvýšila. Konkurz na nového ředitele vyhrál osmi z devíti hlasů ředitel a umělecký šéf loutkového Miejského Teatru Miniatura v Gdaňsku a zakladatel a vedoucí alternativního divadla Teatr Wiczy Romuald Wicza-Pokojski. Vedení vojvodského úřadu však jeho jmenování nepotvrdilo a konkurz anulovalo. V divadle zavládlo bezvládí, herci stávkovali, psali prohlášení. Ve snaze zachránit situaci vojvodství jmenovalo dočasným ředitelem Andrzeje Churského, původně zástupce ředitelky Oleradzké. Ten jmenoval nového uměleckého šéfa a tvorba divadla se stabilizovala na dobré úrovni, o čemž svědčí některé výborné inscenace (Brány ráje). Vloni vedení divadla složilo zkoušku z dospělosti skvělým programem festivalu Kontakt 2016. Letos však byl vypsán nový konkurz na ředitele, do něhož se minulý vítěz Romuald Wicza-Pokojski už nehlásí. Budoucnost divadla je opět ohrožena.

Za vlády PiS Kauza Teatr Polski ve Wrocławi

Jedná se o dosud nejsledovanější skandál v polském divadle. Dlouholetý ředitel Krzysztof Mieszkowski byl v létě 2016 odvolán, údajně mu skončilo funkční období, a také nedokončil vysokoškolská studia (kulturologie) a neměl pro funkci vyžadované vzdělání. Za jeho vedení divadlo dosáhlo evropské úrovně, režírovaly tu špičky moderní polské režie (Lupa, Garbaczewski, Klata, tandem Strzępka–Demirski), utvořil se mimořádně disponovaný herecký soubor s výraznými osobnostmi. Odvolání předcházela agresivní akce Růžencové křížové výpravy za vlast, která bránila vstupu divákům na představení Smrt a dívka Elfriede Jelinek. Režisérce inscenace Ewelině Marciniak bylo telefonicky vyhrožováno smrtí. Rozvášněný dav poté zamířil na hlavní náměstí, kde spálil loutku ortodoxního žida. Tato inscenace a události kolem ní se staly předehrou ředitelova odvolání.

Novým ředitelem byl jmenován podprůměrný herec Cezary Morawski. Soubor pod vedením odborové organizace neodehrál převážnou část představení, herci protestovali s černou lepicí páskou přes ústa jako symbolem umlčení. Protestní dopisy četli i v jiných divadlech v celém Polsku (zažil jsem protesty letos v lednu a psal o nich v recenzi festivalu Božská komedie v DN 3/2017).

Ředitel v reakci na protesty vůči své osobě propustil jedenáct zaměstnanců divadla, jak režiséry, tak herce. Jiní nevydrželi napětí, odešli a jsou nyní členy špičkových varšavských divadel. Do dalších inscenací nechal ředitel obsadit herce, kteří se proti němu nebouřili (ta část souboru, která ve špičkových inscenacích dřívějšího vedení málo hrála a vzala za vděk příležitostí). Z prestižní scény se záhy stal podprůměrný divadelní hybrid (Turiniho Mirandolina). Nakonec ve snaze ukončit vleklý konflikt vojvodský úřad ředitele nedávno odvolal a jmenoval dočasné vedení, které má divadlo dovést k novému konkurzu. Zdá se tedy, že protest souboru se vyplatil. Ale divadlo je v této chvíli zdecimováno a jen budoucnost ukáže, zda se vrátí k evropské úrovni. Kauza je tedy stále otevřená.

Kauza Stary Teatr v Krakově a Jan Klata

Jan Klata patří k nejznámějším režisérům v Polsku, je vysoce ceněný i v zahraničí. Také jsme měli možnost poznat jeho inscenace na divadelních festivalech DIVADLO Plzeň 2014 (Hamlet) a na loňském Palm Off Festu v Praze (Nepřítel lidu). V posledních letech vedl Stary Teatr (Staré divadlo) pokládaný za jedno z nejlepších evropských divadel vůbec. Končí mu funkční období a pravicí jmenovaná konkurzní komise ho od nové sezony nahradila dvěma veřejnosti neznámými osobami s minimální divadelní zkušeností – Markem Mikosem a Michałem Gieletou (psala o tom v DN 12/2017 Barbora Chovancová).

Jan Klata už v minulosti dráždil krajní pravici svými inscenacemi i postoji jako rudá látka rozzuřeného býka. Její pohůnci přerušili představení hry Augusta Strindberga Do Damašku. Bojůvky verbálně a hromadnými odchody nesnesitelně narušovaly improvizované scény v Klatově inscenaci Nepřítele lidu (byl jsem toho svědkem, arogance a agresivita připomínaly fašistické časy). Před divadlem se houfoval dav Růžencové křížové výpravy za vlast, který znemožňoval lidem vstup na představení a znepříjemňoval odchod z něj.

Jmenování nevýznamných osob do čela prestižní scény nemá v její historii obdoby. I za komunistického režimu ji vedly a pracovaly tu významné osobnosti typu Andrzeje Wajdy, Konrada Swinarského, Jerzy Jarockého či Krystiana Lupy. Nemluvě o špičkovém hereckém souboru.

Až v září se ukáže, zda protesty budou tak silné a úspěšné jako ve Wrocławi. Útoky na Klatu připomínají odvolání režiséra maďarského Národního divadla Roberta Alföldiho, jemuž nezabránily ani silné protesty. V Maďarsku i v Polsku krajní pravice opanovala všechny politické posty, tím i jmenování ředitelů divadel.

Kauza Teatr Powszechny

Divadlo zatím nebylo zrušené ani nebyl odvolán jeho ředitel Paweł Łysak. Repertoár je skvělý, soubor se nebojí riskovat. Nejodvážnější inscenací je Kletba podle Wyspiańského v režii chorvatského režiséra Olivera Frljiće. Ten – a některé scény představení – také vyvolávají zuřivé reakce pravicových bojůvek. Před divadlem se houfují členové Růžencové křížové výpravy za vlast, kteří se společně modlí proti „hříchu“ inscenace a brání divákům ve vstupu do divadla. PiS divadlo zažalovalo pro urážku náboženského cítění Poláků… Nejhorší jsou agresivní členové politického seskupení ONR (tato předválečná polofašistická organizace byla po válce zakázána, po roce 1989 však byla, bohužel, obnovena), kteří zapalují před divadlem dýmovnice a atakují diváky, kteří jdou na představení. Často se jedná o mladé lidi v kapucích, převažují muži. Situace – bez přehánění – vyvolává hrůzu a vzpomínku na Německo třicátých let. Přesto se Frljićova inscenace stále hraje, byť před divadlem často musí zasahovat policie. Na dubnovém představení, na kterém jsem byl, nejzuřivější agresory odvezla na policejní stanici. Začínalo se o půl hodiny později… Je jen otázkou, jak dlouho bude pravice trpět existenci tak svobodomyslného divadla v srdci Varšavy.

Polská společnost je dnes rozdělena na dva tábory – menšinové liberální demokraty a většinové stoupence PiS. Kdesi jsem četl, že pokud situace bude tak vyhraněná dlouho (proti teroru se brání společnost mnohatisícovými demonstracemi sdružená v tzv. KOD – Výboru pro ochranu demokracie), může dojít i k občanské válce. Budiž to varováním, jak rychle začnou mizet základy demokracie a jak těžce se proti tomu bojuje. I Hitler byl zvolen v demokratických volbách.

Na závěr trochu optimismu z pera Adama Michnika: Polsko je zemí, kde nikdy žádný nepořádek nezvítězí definitivně. V Polsku je všechno možné: i změna k lepšímu.

• Autor: Jan Grulich
• Publikováno: 30. června 2017

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Kam kráčíš, Polsko?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ