Divadelní noviny > Burza Zprávy

Tip: Premiéra dvorského baletu po 400 letech

Orchestr Musica Florea ve spolupráci s tanečním souborem Chorea Historica a hudebním tělesem In Cordis Ensemble uvede 4. července 2017 premiéru nového projektu. Po čtyřech stoletích oživí vzácnou památku, divadelní slavnost Phasma Dionysiacum Pragense neboli Pražské zjevení dionýské, největší divadelní událost v českých zemích z období před třicetiletou válkou, jejíž premiéra se konala na Pražském hradě.

Tam se sice Musica Florea uchýlit nemůže, ale představení uspořádá blízko – ve dvoraně sídla Hudební akademie múzických umění na Malostranském náměstí. Představení začne ve 21 hodin a bude jediným svého druhu v Praze, takže zájemci by neměli váhat, půjde o neopakovatelnou událost.

Phasma Dionysiacum Pragense bylo provedeno 5. února 1617 českými stavy na počest císaře Matyáše a císařovny Anny (Matyáš Habsburský byl mladším bratrem císaře Rudolfa II., po němž se ujal vlády). V inscenaci vystupovali sami šlechtici, jak bylo v této době obvyklé, jednu z postav ztvárnil například hrabě Vilém Slavata, jenž byl mj. uznávaný tanečník, ačkoli dnes je veřejnosti znám hlavně jako jeden z nedobrovolných aktérů druhé pražské defenestrace. Z historického a uměleckého hlediska je Phasma Dionysiacum Pragense dvorský balet, tedy představení, které v sobě spojuje operu i balet v jejich historické podobě, části tančené i zpívané. Autorem libreta a zřejmě i režisérem celého představení byl italský šlechtic Giovanni Vincenzo d´Arco, mimo jiné i jeden z tanečníků.

K inscenaci se dochovaly ikonografické materiály a libreto v italštině, nikoli však hudba, takže pokus o rekonstrukci bude z větší části vždy dílem novým. Zúčastněná tělesa se vždy snaží zachovat co největší historickou přesnost, ať už jde o inscenační postupy nebo o hudební provedení na dobové nástroje a jejich kopie. I tentokrát se pokusí přiblížit co nejpřesněji atmosféru doby, v níž představení vzniklo. Hudební rekonstrukci vytvořil vedoucí In Cordis Ensemble, loutnista Miloslav Študent, ve spolupráci s uměleckým vedoucím orchestru Musica Florea Markem Štrynclem. Ten je také dirigentem inscenace. Režie se ujal francouzský specialista na barokní divadlo Lorenzo Charoy, choreografii vytvořila Kateřina Klementová. Představení bude uvedeno v unikátním převozním divadle Florea Theatrum.

—–—–—–—–—–—–—–—–—–—–—–—–—–—–—–—–—–—–—Výjimečná doba – v historii i v divadle

Doba v předvečer třicetileté války byla napjatá, ačkoli přála i umění. Z hlediska stylů se zde nacházíme na přelomu dvou epoch – renesance a baroka. Vše se odráží také na jevišti. Jsme v době, kdy divadlo bylo událostí, v níž diváci a účinkující u dvora představovali stejnou společenskou vrstvu – byli šlechtici. Tanec a zpěv byl součástí jejich vzdělání a účast na dvorských slavnostech měla i svůj pragmatický důvod: byli stále na očích svému panovníku a práce na slavnostech a představeních jim zabrala tolik času, aby už nemohli spřádat intriky.

Jak se to vše odrazí na jevišti dnes? Inscenace Phasma Donysiacum Pragense bude skutečně jakousi syntézou dvou světů: uvidíme ještě čistě renesanční tance, ale také barokní gestiku. V představení vystoupí 12 tanečníků, 9 hlavních sólových zpěváků, desítky hudebníků a sbor, počet umělců podílejících se na vzniku inscenace jde tedy do několika desítek. I nastudování a provedení pozdně renesanční choreografie takových rozměrů je unikátní, stejně tak jako celé toto dílo, v němž tanec představuje jen jednu z mnoha složek.

Dobrodružství oživování minulosti

Z jakých zdrojů vychází rekonstrukce? V tanci začíná inspirace u vrcholně renesančních tanečních mistrů. U dvora Rudolfa II. ve Vídni i Praze působil žák významného tanečního mistra Cesare Negriho, Carlo Beccaria. Jednu z kopií Negriho slavného spisu Nuove Inventioni di Balli si nechal zaslat v 10. letech 17. století císařský dvorní rada – tedy jistě by si nenechal poslat knihu tanců, které právě vyšly z módy. Je to přesně doba vzniku našeho představení. A tato kopie je dodnes uložena v Národní knihovně České republiky v Praze, vysvětluje choreografka inscenace a souboru Chorea Historica Kateřina Klementová. Z Phasma Dionysicaum Pragense se dochovaly 3 rytiny zobrazující celkem 3 taneční figury a několik řádek v libretu. Je poměrně výmluvné, že dochované rytiny považuje současný choreograf za vhodný a inspirativní materiál k rekonstrukci. U renesančního repertoáru to není nic neobvyklého, k jiným slavnostem nejen v Českých zemích té doby se často nedochovalo kromě sporých zmínek v dopisech a kronikách nic. Porovnáváme také s jinými dochovanými tanečními rytinami té doby z celé Evropy, zejména Itálie.

Tajemná symbolika

Pozdně renesanční choreografie, která je součástí inscenace, má velký symbolický význam. Co dnes vidíme a vnímáme jen jako krásnou estetickou podívanou, doboví návštěvníci „četli“ ve více rovinách. Symbolické taneční figury nacházíme v renesanci i v baroku.

Jedná se o reprezentační tanec, jehož forma se zakládá na postupném řazení geometrických figur, z nichž každá nese určitý symbolický význam, vysvětluje choreografka, V roce 1617 byli tanečníci aristokraty jako jejich publikum. Každý z nich měl vynikající všeobecné vzdělání, jehož součástí byl mimo jiné tanec, hudba, matematika či astronomie: všechny tyto schopnosti pak využil divák při vnímání představení, jakým byla Phasma: symbolické obrazce typu „Nesmrtelné jméno“, „Koruna slávy“, „Všemi milován“, „Zjevená pravda“ dokázal tehdejší divák přečíst a v tomto symbolickém jazyce se vyznal. Doufám, že síla a proměnlivost tanečních figur dokáže zapůsobit i na dnešního diváka. Jsem si jista, že většina z nás neměla příležitost na současné scéně vidět něco podobného, uzavírá.

Symbolika inscenace se projevuje i ve jménech postav: je zde například Alexandr Veliký, královna Semiramis, či dokonce turecký vládce Ottoman. Zřejmě na poptávku českých stavů je mezi heroji kněžna Libuše, jejímž tanečním partnerem je právě Ottoman. Účinkující tanečníky, na rozdíl od hudebníků, známe jmény. Je jisté, že byli pečlivě vybráni ke ztvárnění těchto rolí a že to pro ně znamenalo velkou poctu.

Úskalí hudební „rekonstrukce“

Partitura k tomuto hudebně-divadelnímu dílu se nedochovala, bylo tedy nutné přistoupit k „rekonstrukci“ novodobým zhudebněním italského textu – libreta, které velice podrobně obsahuje i popisy charakteru hudebních vstupů a hudebního doprovodu. Z hlediska ideálu tzv. autentické interpretace bylo nezbytné komponovat v tom stylu, který odpovídá době vzniku díla a také naplnit požadavky libreta. Tam kde hudba zazněla čistě instrumentálně, jako je doprovod k tanci či některé větší hudební samostatné mezihry, jsme přistoupili k výběru skladeb, které vznikly přibližně v době premiéry, např. Gregoria Allegriho nebo Biagia Mariniho, vysvětluje vedoucí orchestru Musica Florea Marek Štryncl.

Na samém začátku stálo rozhodnutí, že bychom nejraději představili dnešnímu publiku Phasma tak, jak mohlo znít a vypadat v roce 1617. Tím začala vcelku cesta dobrodružného experimentu, pokračuje autor většiny hudebního materiálu Miloslav Študent, vedoucí In Cordis Ensemble. Díky libretu a popisu původního představení máme o rozsahu a podobě hudební složky jakousi představu. Po neúspěšných pokusech „naroubovat“ dobovou hudbu z jiných představení na libreto Phasmatu nezbylo než italské libreto zhudebnit nově, ale postaru. Tedy tak, jak by ho asi zhudebňoval skladatel v r. 1617. S použitím dobových kompozičních technik, vyjadřovacích prostředků, rétorických figur, instrumentace aranžmá bassa continua atd. To se však týká částí vázaných na text libreta. Instrumentální skladby jsou pečlivě vybrány z dobového repertoáru – balet (L. Allegri), intrády (G. Fantini), ritornelly a sinfonie (L. Allegri, D. Belli, G. G. Kapsperger a další).

Věrohodné rekonstrukci hudební složky představení tohoto typu musí nutně předcházet nejen důkladné poznání hudebně historického kontextu a dobové kompoziční i inscenační praxe, ale také podrobná analýza dochovaných souvisejících pramenů – zejména popisů a libreta, rytin, dobových svědectví, podobných dochovaných děl. S pomocí získaných poznatků lze pak dospět k pravděpodobnému obsazení pěveckých partů, velikosti sboru a instrumentálního tělesa atd. Výsledná rekonstrukce vychází z poznání dobové provozovací praxe, je však ušitá na míru obsazení, místu provedení a dalším podmínkám našeho provedení v r. 2017.

V únoru se konala o inscenaci Phasma Dionysiacum Pragense konference. Zájemci se mohou o tomto výjimečném díle více dozvědět na stránkách: http://www.phasma-dionysiacum.cz/

///

Phasma Dionysiacum Pragense | Pražské zjevení dionýské

Premiéra: 4. 7. 2017 od 20.00, Letní scéna HAMU, Malostranské náměstí 13. Představení bude uvedeno v unikátním mobilním barokním divadle Florea Theatrum.

Hudební rekonstrukce a nastudování: Miloslav Študent, Marek Štryncl

Choreografie: Kateřina Klementová

Režie: Lorenzo Charoy (FR)

Scéna: Václav Krajc / divadlo Florea Theatrum, malba Jíří Blaha

Kostýmy: Markéta Stormová

Hlavní pěvci sólisté:

Gloria – soprán „zpívající s teorbou“ – Beatriz Lafont

Mercurio – mezzosopranista – Filip Dámec

Amore – soprán – Eliška Ouředníčková

Homero – „líbezný“ tenor – Hasan El Dunia

Virgilio – „majestátní“ bas – Jaromír Nosek

Orfeo – baryton – Roman Hoza

Linus – soprán – Stanislava Mihalcová

Catullus – Karel Procházka

///

UMĚLCI A SOUBORY

Musica Florea

Orchestr Musica Florea vznikl roku 1992 jako jeden z prvních zabývajících se stylově poučenou interpretací hudby v České republice. Zakladatelem a vedoucím ansámblu je violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Orchestr hraje na originální nástroje nebo jejich kopie, jeho práce vychází ze studia dobových pramenů a estetiky – vlastní badatelská činnost a oživování zapomenutých interpretačních stylů a prostředků.

Repertoár souboru zahrnuje instrumentální komorní hudbu, světské i duchovní vokálně-instrumentální skladby, orchestrální koncerty i monumentální díla symfonická, operní a oratorní, a to od počátků baroka až po 20. století. V posledních letech se kromě hlavního zájmu o skladby světového, a především českého baroka a výzkumu barokní improvizace, věnuje Musica Florea také nastudování symfonického díla Antonína Dvořáka. V koncertech i na CD již oživila jeho 1., 2. a 7. a 8. symfonii, v letošním roce plánuje nastudování slavné Dvořákovy 8. symfonie.

V roce 2014 vznikla pod hlavičkou orchestru mobilní scéna na principech barokního divadla Florea Theatrum, která dovoluje lepší práci s rekonstruovanými hudebně dramatickými díly – dobovými operami a balety rozmanitého rozsahu.

www.musicaflorea.cz | Facebook | Twitter

…

Marek Štryncl

Dirigent, violoncellista, sbormistr a skladatel Marek Štryncl zastával již během studia na konzervatoři v Teplicích funkci koncertního mistra Severočeské filharmonie. Absolvoval pražskou AMU v oboru dirigování (2002) a studoval barokní violoncello na Dresdner Akademie für alte Musik. Zároveň se zúčastnil mnoha kurzů zaměřených na stylovou interpretaci (Chinon, Mainz, Basel, Valtice…). Jako dirigent a sbormistr spolupracuje s komorními i symfonickými orchestry, sbory, ansámbly a sólisty (např. Magdaléna Kožená, Phillipe Jaroussky, The New Israeli Vocal Ensemble, Boni Pueri, Orlando Consort, Pražský komorní sbor, Les Musiciens du Paradis, Pražská komorní filharmonie…). Zájem o dobovou interpretaci ho v roce 1992 přivedl k založení souboru Musica Florea, s nímž oživuje zapomenuté autory zejména českého baroka a klasicismu, ale i romantismu (A. Dvořák). Je dramaturgem pravidelných koncertních řad v Praze a celé ČR a iniciátorem unikátního projektu převozného barokního divadla Florea Theatrum. Vedle sólové a komorní hry na violoncello se příležitostně věnuje kompozici.

…—–

In Cordis Ensemble  (Spojené struny historické)

Hudební těleso ojedinělé jak svým složením, tak i přístupem, založené v roce 2008. Jak již název napovídá, jádrem instrumentáře jsou drnkací nástroje – např. loutny renesanční i barokní, tiorba, barokní kytary, galizona, cistra i různé typy harf. Výjimečným je také navazování na historickou tradici, v níž instrumentalisté i zpívali a sami se doprovázeli. Drnkací nástroje byly ve své době pro bohatou škálu výrazových prostředků a zvukové barevnosti s oblibou využívány ke hře poloimprovizovaného doprovodu – generálbasu neboli bassa continua, jehož stylová realizace v rámci dobových aranžmá je vášní společnou všem členům. Při realizaci projektů zaměřených na tento typ repertoáru zve In Cordis Ensemble s velkým potěšením ke spolupráci jak zpěváky, tak i hráče na smyčcové i dechové melodické nástroje (Miloš Valent, Magdalena Malá, Marek Štryncl, Richard Šeda ad.).

Těžištěm repertoáru souboru jsou klenoty hudební pokladnice 15.–18. století, které ve většině svých koncertních projektů představují ne jako muzeální kusy vytržené ze souvislosti, ale zasazené do příběhu, který posluchače doslova vtáhne do středu dění a tím umocní jejich zážitek. Přesvědčit se o tom mohli posluchači četných koncertů, např. festivalů Haydnovy hudební slavnosti, Harfové dny Ostrava, Hudební Rendezvous Valtice, Živé Skoky, Musica figuralis Želiv, Chotečské hudební léto ad.

Facebook

…

Miloslav Študent

se již za svých studií hudební vědy a estetiky (Masarykova Univerzita v Brně) věnoval intenzivně otázkám provozovací praxe hudby 16.–18. století, ve stejné době založil a vedl ansámbl Flores Musicae (spolu s M. Koženou, V. Richterem a V. Mikuláškovou), s nímž nastudoval a uvedl řadu novodobých premiér mistrovských děl hudby renesance a baroka. Po období, kdy jako samouk byl odkázán jen na mistrovské kurzy (loutna – S. Juřica, L. Contini, A. Bailes, H. Smith, viola da gamba – R. Boothby) odešel studovat do Itálie, kde v roce 1998 ukončil tříleté studium provozovací praxe italské hudby 17. století ve třídě R. Giniho Laboratorio permanente di ricerca sulla musica italiana del XVII secolo (Oddělení staré hudby Městské hudební školy v Miláně). Na stejné škole získal v roce 2002 ve třídě Paula Beiera diplom hry na loutnu. V roce 2006 založil spolu s Janem Krejčou a Kateřinou Ghannudi soubor In Cordis Ensemble.

V letech 2002–2012 vedl třídu hry na loutnu na Akademii staré hudby při Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity v Brně. V rámci výuky na půdě tohoto pracoviště, jehož vedením byl pověřen v letech 2004–2008, zrealizoval různé speciální přednášky a semináře. V roce 2003 vedl specializované semináře též na Accademia internazionale della musica di Milano. V roce 2004 byl uměleckým ředitelem festivalu barokní opery ve Valticích, pro který tehdy i v následujícím roce připravil a nastudoval hudebně taneční představení Duel zpěvu a tance a Festino. V letech 2007–2012 působil jako lektor hry na loutnu Mezinárodní letní škole staré hudby ve Valticích. V roce 2007 se významně podílel na hudební přípravě a realizaci inscenace Orfea C. Monteverdiho v Národním divadle, pro kterou také zpracoval kritickou edici partitury.

…

–—–—–Chorea Historica

Soubor Chorea Historica založila v roce 2000 doc. Eva Kröschlová. Pod jejím odborným vedením se soubor zabývá studiem a poučenou interpretací dobového tanečního projevu. Základem práce je rekonstrukce a znovuoživování autentických choreografií tanečních mistrů rané a pozdní renesance, baroka i romantismu. Chorea Historica spolupracuje s ansámbly staré hudby, se kterými vytvářela řadu koncertních pořadů – Písně a tance před branami renesance, Salti civiles, Vivat Stella! a další. Soubor vystupuje na různých hudebních festivalech (např. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl, Mezinárodní festival dvorských tanců Krakow, Festival staré hudby Český Krumlov, Festival Devět bran Praha) a na samostatných koncertech v České republice i v zahraničí.

Web | Facebook

…

Mgr. Kateřina Klementová, Ph.D.

Tanečnice, choreografka a taneční lektorka. Výzkumný pracovník Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS). Od dětství se věnuje výrazovému tanci, od roku 2000 pak intenzivně tanci historickému. Je členkou a choreografkou souboru Chorea Historica (um. ved. Eva Kröschlová), pro který vytvořila (a spoluvytvářela) několik pořadů, např. Barokní výzvy, Amor mio… aneb jak se v tanci dorozuměti vějířem, Korzáři a piráti, Turcaria či Salón český. Organizuje a vede taneční semináře a workshopy pro děti, mládež i dospělé v ČR i zahraničí. Od roku 2011 je členkou rady Společnosti pro starou hudbu, od roku 2008 pravidelnou lektorkou Mezinárodní letní školy staré hudby ve Valticích. V r. 2007 založila českou pobočku italské společnosti pro tanec 19. století La Società di Danza. Výzkumu starého tance v jeho společensko-politickém kontextu věnuje i svou vědeckou činnost na Univerzitě Karlově. Vyučuje historický tanec na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy. Je jedním z iniciátorů projektu Phasma Dionysiacum Pragense 1617–2017.

 PhDr. Lucie Kocourková, PR

Irena Ošťádalová, produkce | propagace | fundraising

• Autor: DN
• Publikováno: 3. července 2017

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Tip: Premiéra dvorského baletu po 400 letech

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ