Tanec oslavuje to, co nás dělá lidskými bytostmi
…..
Poselství Anne Teresy De Keersmaeker
k Mezinárodnímu dni tance 29. dubna 2011
…
Tanec oslavuje to, co nás dělá lidskými bytostmi.
Když tančíme, velmi přirozeným způsobem používáme mechaniku svých těl a všechny své smysly k vyjádření radosti, smutku, toho, na čem nám záleží.
Lidé vždy tančili, aby oslavili zásadní okamžiky života, a naše těla nesou vzpomínky na všechny možné lidské zkušenosti.
Můžeme tančit sami a můžeme tančit společně. Můžeme sdílet to, co nás spojuje s ostatními, i co nás odlišuje od ostatních.
Pro mě je tanec způsob myšlení. Prostřednictvím tance můžeme ztělesnit nejabstraktnější myšlenky, a tím odhalit, co nemůžeme vidět, co nemůžeme pojmenovat.
Tanec je vztah mezi lidmi, spojnice mezi nebem a zemí.
Svými těly neseme svět.
Myslím, že ve výsledku každý tanec je součástí většího celku; tanec, který nemá začátek a nemá konec.
///
Dance celebrates what makes us human
When we dance we use, in a very natural way, the mechanics of our body and all our senses to express joy, sadness, the things we care about.
People have always danced to celebrate the crucial moments of life and our bodies carry the memory of all the possible human experiences.
We can dance alone and we can dance together. We can share what makes us the same, what makes us different from each other.
For me dancing is a way of thinking. Through dance we can embody the most abstract ideas and thus reveal what we cannot see, what we cannot name.
Dance is a link between people, connecting heaven and earth.
We carry the world in our bodies.
I think that ultimately each dance is part of a larger whole, a dance that has no beginning, and no end.
Anne Teresa De Keersmaeker
///
Mezinárodní den tance
Poprvé vyhlásil Dance Comittee – Taneční výbor ITI /International Theatre Institute – Mezinárodní divadelní ústav/ 29. duben Mezinárodním dnem tance v roce 1982. Od té doby je každoročně slaven na celém světě. Připomíná narození velkého tanečního reformátora Jeana-Georgese Noverrea (1727).
Každý rok je vyzvána známá taneční osobnost a její Poselství pak šířeno po celém světě. Záměrem Mezinárodního dne tance a Poselství je spojit dohromady v tento den všechen tanec, jeho různé podoby a projevy, oslavit tuto divadelní formu a radovat se z její universality, rušící veškeré politické, kulturní a etnické bariéry, a spojit lidi dohromady v míru a přátelství společným jazykem – tancem.
V roce 1995, v úsilí spojit všechny mezinárodní taneční organizace a oslavit Mezinárodní den tance společně, začal Taneční výbor ITI/UNESCO spolupracovat s Mezinárodní taneční radou /CIDD-UNESCO/ a Mezinárodní taneční aliancí /WDA/.
///
Autoři Poselství k Mezinárodnímu dni tance:
1. 1982: Henrik NEUBAUER
2. 1983: anonymní
3. 1984: Yuri GRIGOROVITCH
4. 1985: Robert JOFFREY
5. 1986: Chetna JALAN
6. 1987: Dance Committee Board /Výbor Tanečního komitétu ITI
7. 1988: Robin HOWARD
8. 1989: Doris LAINE
9. 1990: Merce CUNNINGHAM
10. 1991: Hans VAN MANEN
11. 1992: Germaine ACOGNY
12. 1993: Maguy MARIN
13. 1994: Dai AILIAN
14. 1995: Murray LOUIS
15. 1996: Maia PLISSETSKAIA
16. 1997: Maurice BÉJART
17. 1998: Kazuo OHNO
18. 1999: Mahmoud REDA
19. 2000: Alicia ALONSO, Jiri KYLIAN, Cyrielle LESUEUR
20. 2001: William FORSYTHE
21. 2002: Katherine DUNHAM
22. 2003: Mats EK
23. 2004: Stephen PAGE
24. 2005: Miyako YOSHIDA
25. 2006: His Majesty Norodom SIHAMONI, King of Cambodia
26. 2007: Sasha WALTZ
27. 2008: Gladys Faith AGULHAS
28. 2009: Akram KHAN
29. 2010: Julio BOCCA
30. 2011: Anne Teresa De KEERSMAEKER
///
Anne Teresa De Keersmaeker (1960, Mechelen, Belgie)
Vlámská tanečnice a choreografka. V současnosti považována za jednu z nejvýznamnějších osobností určující nové taneční směry.
Studovala na slavné Béjartově škole MUDRA v Bruselu a New York Tisch School of the Arts. Jako choreografka vstoupila na scénu poprvé v roce 1982 s inscenací Fase. O rok později založila skupinu Rosas, která se stala přední belgickou skupinou současného tance. V Bruselu založila také nejprogresivnější taneční školu v Evropě P.A.R.T.S. (Performing Arts Research and Training Studio), která se těší obrovskému zájmu studentů a kde studovali například tanečníci Thi-Mai Nguyen a Helder Seabra z Ultimy Vez.
Vytvořila velmi osobitý, kultivovaný taneční styl, který se vyznačuje minimalismem hraničícím s matematickou exaktností. Ve své tvorbě experimentovala s hlasem, textem i propojením filmu a tance. To dokládá její spolupráce s filmovým režisérem Peterem Greenwayem. Velkou roli v jejích choreografiích hraje hudební složka, kterou často vytváří živý orchestr přímo na scéně. Vedle klasických děl J. S. Bacha a W. A. Mozarta pro Rosas složili hudbu John Cage, Steve Reich, Thierry de Mey a jiní. Vlámská choreografka se však nechává inspirovat i astrologií a numerologií, prostorová kresba jejích představení často sleduje astronomické dráhy a výpočty.
Třikrát vystoupila i v České republice, pokaždé v pražském Divadle Archa. V roce 1995 zde se svým souborem představila inscenace Rosas danst Rosas a Toccata. O pět let později v rámci státní návštěvy belgického krále v Praze choreografii Drumming nastudovanou na hudbu Steva Reicha. A naposledy v listopadu 2006 zde třikrát zatančila své sólo Once na hudbu LP Joan Baez in Concert Part 2.
Komentáře k článku: Tanec oslavuje to, co nás dělá lidskými bytostmi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)