Krysař je zábavnější a zmoudřel
Osudový muzikál Krysař Daniela Landy vyvolal při prvním uvedení v listopadu 1996 v Divadle Ta Fantastika ostré polemiky. Že jde textově i hudebně a samozřejmě i příběhem opřeným o Viktora Dyka (a zřejmě další předlohy) o jeden z nejlépe napsaných muzikálů, bylo vcelku rozpoznatelné, a čas to jen potvrdil. Jenže se nedaly přehlédnout a přeslechnout antisemitské prvky – třeba nářek Hostinského nebo píšťaly nacistických parádemaršů. K tomu v době, kdy se ještě přetřásalo sepětí Landy s Orlíkem. Ale ani tehdy jsem nepodepsal tak jednoznačné odsudky, protože v Krysaři byla patrná řada dalších témat a motivů, společensky provokativních, leč, co naděláme, reálně existujících. Tehdy šestadvacetiletý Landa programově napsal ne hudební show pro krásné kostýmy a opulentní kulisy, ale syrové drama. Dnes takové pokusy postrádám.
V současné inscenaci už nelze nalézt ani stopy někdejší ať už skutečné, nebo domnělé nahnědlé provokace. Že bohatí nabobové odírají chudáky, bude aktuální vždycky, drsná mystická láska Agnes a Krysaře také, no, a že ti arogantní přišli odněkud z ostrovů a utiskují starousedlíky? Nelegální imigrace patří k reálným hrozbám v Evropě a těžko muzikálu vyčítat, že neskončil happy endem. Kdo chce a všimne si, má o čem přemýšlet, ale Tomio Okamura si na své nepřijde.
Pokud jsem schopen vybavit si devatenáct let starou premiéru, nic v textu ani v hudbě se nezměnilo, jen smyčce v doprovodné nahrávce jsem tehdy trochu přeslechl, ale zpívá se opravdu na původní stále výtečnou nahrávku (mělo být uvedeno v programu). Jen provedení je méně strohé, méně přísné, než bylo tenkrát, pěvecky, herecky, v režii. Mirjam Landa, zřejmě po zkušenostech s uváděním Krysaře v zahraničí, přidala na humoru, odlehčila patos i tvrdými kameňáky (tři vrazi zatančí jako labutě z Čajkovského!) a vedla postavy padouchů až ke karikatuře – nejvíc Starostu, čemuž byl Jan Apolenář velmi vstřícný. Také Heinrich Heňo Šiška v roli Hostinského, Jan Vlas s Martinem Sobotkou ve dvojici nájemných vrahů a další. Jen možná i rybáři neměli být až tak spravedliví, tudíž i toporní, když inscenace zdůrazňuje závěrečný soud Osudu (věcně ironický Robert Jašków) nad lidstvem – prostě planetě a životu na ní ubližujeme a tvůrce všehomíra by možná měl začít všechno znovu. Na můj vkus tu bylo moc Landova okultismu. Po typu a projevu byli do premiéry výtečně obsazeni Milan Peroutka (Štěpán) a Kateřina Steinerová (Štěpánovka), Jakub Šlégr dal postavě Jakuba i jímavý rozměr, což je v inscenaci vítaná stylová ploška, bylo by dobře, kdyby jich v reprízách přibylo. Pro titulní nealternovanou roli (i Hospodský je jen jeden) je pravým požehnáním Přemysl Pálek – vysoký, charisma z něj čiší, každé slovo a tón jako z ušlechtilého kovu. Dobrou partnerkou je mu v úloze Agnes Marie Křížová, vznosná a sebejistá. Inscenaci hodně pomáhá významová, gesticky a pohybově pěkná a originální choreografie Lindy Rančákové, zazářili v ní dětští představitelé Krysařovy duše Štěpán Köhler a Karolína Lea Nováková, v působivém líčení a kostýmu.
Je na co koukat, co poslouchat a kdo chce, má nad čím přemýšlet.
Divadlo Kalich, Praha – Daniel Landa: Krysař. Režie Mirjam Landa, choreografie Linda Rančáková, scéna Martin Černý, kostýmy Roman Šolc, pěvecké nastudování Linda Finková. Producent Michal Kocourek. Premiéra 8. září 2017.
Komentáře k článku: Krysař je zábavnější a zmoudřel
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
marie krausová
shlédla,,
nádhera.. slova chybi,, Ted aktuálnější
..díky
28.01.2020 (21.38), Trvalý odkaz komentáře,
,