Jan Tříska bohužel nepřijde
Chtěl bych si s Janem Třískou povídat. Ne o něm psát, a ještě ke všemu v minulém čase. Promiňte, ale to mi opravdu ještě nejde.
Měl jsem před několika lety vymyšlený skvělý plán. Nabídl jsem Třískovi hlavní mužskou roli ve hře Ernesta Thompsona Na Zlatém jezeře. Měl hrát starého člověka s těžkým alzheimerem, Normana Thayera, a do role jeho ženy Ethel jsem zamýšlel obsadit Marii Tomášovou. Možná by to dnes už mnoho lidí neocenilo, ale pro mne by to byl vrchol divadelní a producentské kariéry. Vrátit na jeviště herecký pár, Marii Tomášovou a Jana Třísku. Před očima mi procházely desítky rolí, které spolu ti dva geniální herci zahráli. Na přelomu padesátých a šedesátých let v Národním divadle s Otomarem Krejčou a Karlem Krausem, s Josefem Topolem a Josefem Svobodou. Například Romeo a Julie. Tříska, Tomášová, Olga Scheinpflugová, Luděk Munzar, Miroslav Macháček, Radovan Lukavský, Miloš Nedbal, Blanka Waleská a mnoho dalších. Bylo to tak výborné, že to zaujalo i osmiletého kluka, kterým jsem tehdy v hledišti byl. Dodnes si pamatuji rozčleněnou scénu. Slyším Munzarův hlas (možná oživený skvělým televizním dokumentem ze zkoušení), jak křičí na Ty vaše zatracené rody! Psí rody! Stejně tak mám v paměti Honzova Trepleva v Rackovi, kde Ninou byla pochopitelně Marie Tomášová. Opět skvělá Svobodova scéna, jejíž originál mám v pokoji na stěně a denně se na něj dívám. Ještě nikdy se mi neomrzel. Od táty jsem dostal roli kluka Kolji, jehož vychovatele, Běljajeva v Turgeněvově Měsíci na vsi, hrál Honza Tříska. Byl jsem v sedmém nebi. Při každém představení. Hráli tam ještě Karel Höger, Vlasta Fabianová, Jiřina Šejbalová, Miloš Nedbal, František Filipovský, Josef Kemr, Radovan Lukavský, Jaroslava Tvrzníková… Rok 1965. Při premiéře se Honza cestou z Barrandovských ateliérů vyboural a zlomená tyč volantu jeho kabrioletu Felicie mu pronikla do krku. Přesto premiéru neodvolal, večer ho do divadla přivezli, odehrál představení tak, že lidé nic nepoznali, ale v zákulisí čekal lékař a za scénou mu mezi jeho výstupy dával nějaké injekce. Muselo ho to hrozně bolet, jenže hrál a bolest nedával najevo. Díval jsem se na něj desetiletýma očima a jeho jednání ve mně zanechalo hluboký dojem. Takovou míru odpovědnosti za divadlo, za kolegy a za život hned tak už neuvidíte. Dnes se často ruší nebo mění představení, když nějaký herec nebo herečka nachladne. Ale to sem nepatří. Chtěl jsem jen ukázat na ojedinělou míru odpovědnosti a obětavosti pro svěřenou roli. To byl Jan Tříska. Baron Tuzenbach ve Třech sestrách (Marie Tomášová jako Máša), Provaz o jednom konci a Honzův fantasticky zahraný Lips, Lorenzaccio, Oidipus, Kočka na kolejích a Hodina lásky opět s partnerkou Marií Tomášovou, zkrátka Divadlo za branou. Divadlo, kde zářili především Tříska a Tomášová. A teď si představte, že chybělo tak málo, abych je oba v Divadle Na Jezerce přivedl znovu na scénu. Honza byl nápadem nadšen a snad už se začal roli i učit. Měli jsme skvělý překlad Kateřiny Hilské. Bohužel, paní Marie Tomášová byla sice nabídkou z Jezerky potěšena, měli jsme krásné a dlouhé rozhovory, při kterých vzpomínala na začátek šedesátých let i na mého tátu a řekla mi krásné věci, které mi navždycky zůstanou v paměti. Jenže byla tehdy také odpovědná a necítila se v takové herecké kondici, aby nabízenou roli mohla přijmout. Co se dá dělat, takový je život. Takové je divadlo. Bez Marie Tomášové jsem do projektu jít nechtěl, ztratilo to pro mě základní smysl, a proto jsem hru nakonec odložil a hledal jsem pro Třísku jinou hru. Ale, uznejte, výzva to byla pěkná. Jsem si jist, že jsme mohli být svědky úžasného představení. Návratu legendární herecké dvojice a mimořádných hereckých výkonů.
Štěstí s obsazením Honzy jsme neměli ani v případě výtečné kanadské hry Shylock, ve které měl původně hrát roli herce Jona. Kláda, jaká se hned tak nevidí. Vynikající text, vynikající role. Uměl ji už nazpaměť. Jako vždycky. Bohužel Jan Tříska měl opět autonehodu (jen pro pořádek, mezi tou, o které již byla řeč, a touto havárií uplynulo padesát let) a role se musel vzdát. Skvělým způsobem se jí zhostil Milan Kňažko a hraje ji na Jezerce dodnes.
Přesto jsme s Janem Třískou zažili několik krásných let při reprízování hry Yasminy Rezy Kumšt. Tři lidé, jejichž celoživotní přátelství se málem rozpadne kvůli sporu nad modernistickým obrazem. Hra o ženách, které v ní nevystupují, o životních postojích, o rozbrojích a malicherných půtkách a o moudrosti smíření. Hra o životě. Hráli jsme dvěstědvacetkrát a dvěstědvacetkrát jsme prožili naše přátelství na jevišti i mimo něj. Vždy naplno a nadoraz. Tři Honzové na jevišti (Tříska, Kačer, Hrušínský), čtvrtý (Hřebejk) za režijním pultíkem v hledišti a pátý (Štěpánek) autor dekorace. Šťastných šest let a několik desítek tisíc spokojených a potěšených diváků v Čechách i na Moravě, na Slovensku i v Rakousku, kde jsme všude hráli. Hráli jsme s radostí a pro radost. Tak, jak to u divadla má být.
Sedmnáctého října tohoto roku měl Jan Tříska ve foyer Divadla Na Jezerce pokřtít knížku, která vyjde k 15 letům Divadelní společnosti Jana Hrušínského. Knížku, jejíž podstatnou a nepřehlédnutelnou kapitolu s námi vytvořil.
Nemohu stále uvěřit, že nepřijde. To ještě nikdy neudělal. Přesto jsem si jist, že na tomto křtu s námi stejně přítomen bude. Bude v našich srdcích a v naší mysli.
Jan Hrušínský, principál Divadla Na Jezerce, 25. září 2017
Komentáře k článku: Jan Tříska bohužel nepřijde
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
