Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Vše, anebo nic o synech a matkách
Nápad přivézt na plzeňský festival dvě inscenace zabývající se vztahem synů ke svým matkám byl jistě dramaturgicky lákavý. Ale zatímco Klid maďarského souboru rumunského Národního divadla Târgu-Mureş se s tématem vyrovnal emotivně i divadelně působivým způsobem, inscenace polského Teatru Łaźnia Nowa v almodóvarovském titulu Vše o mé matce zanechala většinu diváků chladnými. Postupně narůstající odstup od představení byl v hledišti plzeňského DEPA2015 takřka fyzicky vnímatelný.
Chladně odtažitá inscenace Vše o mé matce FOTO JAROSLAV PROKOP
Režiséra inscenace Michała Borczucha a jeho kmenového herce Krzysztofa Zarzeckého pojí fakt, že oběma zemřely matky na rakovinu, když byli oba ještě velmi mladí. A tak se, spolu s dramaturgem a spoluautorem textu Tomaszem Śpiewakem, rozhodli o svých matkách vytvořit inscenaci založenou na vzpomínkách a útržkovitém těkání mezi fikcí, vysoce stylizovanými připomínkami minulosti a takzvaným skutečným životem. Alespoň tak praví anotace. Polské kritiky zase inscenaci charakterizovaly jako něco mezi psychoanalýzou a spiritismem.
Bohužel, téměř tříhodinový opus hraný bez pauzy má stejně daleko k autenticitě jako k obecnějšímu tematickému přesahu. Vstupní část naznačující souvislosti onemocnění jedné z matek s výbuchem jaderné elektrárny v Černobylu cosi v tomto smyslu naznačí, ale velice brzy se od tohoto motivu uteče, jako ostatně téměř od všeho alespoň trochu konkrétního. A v rozlehlém prostoru haly DEPA2015, kde scénografii dominovaly tři betonové bloky, se jakákoli autenticita i intimita naprosto vytrácely. Pětice hereček, jež se v roli obou matek volně střídají, je více či méně zaměnitelná, z některých míst hlediště se dokonce s nimi navazoval těžce i prostý vizuální kontakt. Výjimku tvořil vymezený prostor divadelní šatny v pravém předním rohu, kde se ale kromě diskuse o tom, zda je herečkám příjemné hrát matku pana režiséra, nic podstatného neodehrálo. A čím dál tím víc dění na jevišti směřovalo k jakési odosobněné publicistice.
Na rozdíl od rumunské inscenace, která měla i specifický humor, působila polská introspekce do tématu vztahu k matce jen chladně odtažitým dojmem. Slibovala vše, ale nenaplnila téměř nic.
Teatr Łaźnia Nowa (Polsko) – Tomasz Śpiewak: Vše o mé matce. Režie Michał Borczuch, výprava Dorota Nawrot, hudba Bartosz Dziadosz „Pleq“, světelný design Jacqueline Sobiszewski. Premiéra 22. dubna 2016.
Komentáře k článku: Vše, anebo nic o synech a matkách
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
