Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Divadlo, které dává rány přímo do tváře

    Londýnské divadlo Jerwood Theatre Upstairs oslavilo loni čtyřicet let své existence. Vzniklo na jaře 1969 v prostředí starého kabaretního baru The Theatre Upstairs.

    Jednalo se a dodnes se jedná o studiovou scénu proslulého The Royal Court Theatre, jež se po léta zaměřuje na uvádění současných divadelních novinek. Vedle hlavní scény (Theatre Downstairs) tak vznikl prostor pro původně šedesát tři, od roku 2000 osmdesát pět diváků, kam si zvykli Londýňané chodit na současné kontroverzní, vesměs drsné hry. Černý prostor, tzv. „black box“, byl během čtyřiceti let svědkem uvedení prvotin mnoha dramatiků a dramatiček, kteří se později proslavili po celém světě. Světovou premiéru tam v roce 1973 měl například kultovní muzikál Richarda O’Briena The Rocky Horror Show, v roce 1986 kritický text Jima Cartwrighta z období vlády Margaret Thatcherové Road (Cesta), v roce 1995 první hra Sarah Kaneové Blasted (znovu pak byla tamtéž uvedena v roce 2001), rok poté komedie o blízkovýchodních imigrantech do Londýna East is East pakistánského dramatika Ayub Khan-Dina, která se později stala předlohou pro velmi úspěšný stejnojmenný film. V roce 1997 mělo v Theatre Upstairs světovou premiéru drama The Weir Conora McPhersona, u nás hrané pod názvem Na cestě duchů, a před dvěma lety hra tehdy dvacetileté anglické dramatičky Polly Stenham o mladých feťácích That Face (Ta tvář), jež autorce získala řadu prestižních britských divadelních cen (nejlepší nová hra roku, nejslibnější autorka roku…).

    Kromě pravidlených workshopů pro mladé dramatiky připravilo RCT na podzim k tomuto výročí velkou panelovou diskusi o současném dramatu, které se účastnily přední divadelní osobnosti. V jejím čele zasedl dramatik Mark Ravenhill, dalšími účastníky byli například Bola Agbaje, Joe Penhall, Winsome Pinnock či Marius von Mayenburg. Zatímco v říjnu velkou scénu RCT – Theatre Downstairs – obsadila (a zcela vyprodala) hra Lucy Prebbleové Enron o největším účetním podvodu v dějinách, na jevišti Jerwood Theatre Upstairs byl 31. října uveden večer pěti nových her nigerijských autorů, kteří se zúčastnili workshopu v RCT. V listopadu měla premiéru komedie Michaela Bartletta Cock, která si v hravém duchu bere na mušku mužskou homo- i hetero- sexualitu a problémy, které muži mají, když zjistí, že „mají na výběr“. Jinými slovy, jde o příběh mladíka, který poté, co se rozešel se svým gay přítelem, nachází dívku svých snů a diametrálně změní pohled na svět…

    V prosinci měla premiéru nová hra Michaela Wynnea The Priory (Převorství) o třicetileté ženě, která dá dohromady partu přátel, aby s nimi společně oslavila Nový rok. Nicméně večírek dopadne jinak, než si všichni mysleli.

    • Autor:
    • Publikováno: 9. března 2010

    Komentáře k článku: Divadlo, které dává rány přímo do tváře

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,