Jiří Hájek
(1976) Hudební skladatel. Vyučil se tesařem a pracoval jako tesař. Následně vystudoval kytaru na Konzervatoři Jaroslava Ježka a skladbu na pražské HAMU. Divadelní hudbě se začal věnovat již během studia. Napsal hudbu pro čtyřicet divadelních inscenací. (V sobotu 21. října mělo premiéru Lámání chleba ve Švandově divadle, o týden později bude uvedeno Osm žen v Klicperově divadle, k oběma inscenacím složil hudbu.) Často skládá pro film a televizi.
Co vás přivedlo k divadlu/umění
Obecně asi touha nějakým způsobem vyjádřit svoje pocity a emoce a jiné zase pak dostat zpět. Hledání krásna, které mi v mém okolí scházelo. Hudba je nejabstraktnější uměleckou disciplínou. Každý si tam může ukrýt nebo nalézt svůj příběh.
Konkrétně pak Daniel Špinar, který mi nabídl moji první „opravdovou“ práci pro divadlo. Maškarádu v Klicperově divadle…
Největší umělecký/divadelní zážitek
Dido a Eneas od Henryho Purcella v Staatsoper Unter den Linden Berlin. V úžasné režii Sashy Waltz.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči
Oscar Wilde. Hrozně rád bych si s ním popovídal o jeho pohádkách.
Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat
Už několik let přemýšlím nad tím, že novým způsobem pojmu operu La Dafne od Jacopa Periho. Je obecně považována za vůbec první operu a já mám nějaký vnitřní pocit, že ta hudba by skvěle fungovala jako předělaná do elektroniky. Nová instrumentace a původní hudba.
Další umělecké disciplíny, žánry či formy (výtvarné, literatura, film, hudba…), které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte a proč
Filmovou hudbu skládám asi stejně často jako tu divadelní, takže dívat se na film je pořád tak trochu práce. Většinou se nedokážu úplně odstřihnout a „neřešit“ hudbu, která ve filmu hraje. Ale jsem velký divák, už jen proto, abych měl „nakoukáno“ a věděl, co se točí a co v tom hraje za hudbu. Možná mám o to víc radši knihy a výtvarno. Hodně čtu historické, politologické věci a dějiny umění. Dějepis mě vždycky hodně zajímal. Vlastně mám rád pohled na dějiny skrz oči umělců…
Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Terry Gilliam. Jeho neuvěřitelná imaginace, smysl pro humor, zároveň schopnost vidět v malých věcech života ty velké a opačně. Tím, co je mi vzdálené, se vůbec nemá smysl zabývat.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Ptáky. Když je vidím letět ve velké výšce, evokuje mi to dvě věci, které mám rád a nutně je potřebuju k životu. Svobodu a ticho, které tam nahoře musí být.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel
Nikdy bych nepracoval na projektu, který šíří lež a nenávist.
Divadelní/umělecký sen
Ty sny si plním průběžně, takže bych v tom chtěl jen pokračovat, ale zároveň neustrnout v chůzi po vyšlapaných cestách. Vím, že pro svůj vlastní umělecký posun a růst potřebuju nové podněty a výzvy, na které budu reagovat.
Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval hudbě
Tesařem…
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Musím se přiznat, že od určité doby si kritiky na věci, které dělám, nečtu. Snažím se zachovat si tak lásku ke svojí práci a duševní svěžest.
Komentáře k článku: Jiří Hájek
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
