Divadelní noviny > Názory – Glosy
Senioři jsou top!
Napsat úvodník pro Divadelní noviny jsem se rozhodla po několika kouzelných a milých zkušenostech se seniorskými diváky ve Studiu ALTA, kde pracuji jako PR. Je smutné, že senioři jsou vytěsňováni z veřejného života obecně, a je ještě smutnější, že v kultuře tomu mnohdy není jinak. A snad nejsmutnější je, že se o ně často málo zajímají i divadla.
Začněme chováním divadel vůči u nás méně movitým seniorům. Některá jim ani neposkytují slevy vstupného (dokonce ani ta, která přitom nabízejí slevy studentům) anebo se „zlevněné vstupné“ může došplhat až k tisícikoruně. Ale cena vstupenky není jediný problém. Například naše první scéna sice nabízí vstupenky pro seniory s padesátiprocentní slevou, ale často pouze na „vyhrazená místa“ – ta jsou samozřejmě na druhém balkoně, kde si senior, který už hůř vidí a slyší, sotva vychutná oblíbenou operu. Nemluvě o fyzicky náročném výstupu po vysokém schodišti, k výtahům seniory často nikdo neodvede.
Mnohá pražská kamenná divadla by mohla namítat, že příjem ze vstupného je pro ně klíčový, a proto si nemohou dovolit nabízet slevy seniorům. Upravit bezbariérový přístup do hlediště by bylo teprve finančně nákladné, či dokonce z důvodu památkové ochrany budov i nemožné. Velká část divadel proto vůbec není „senior friendly“ a já rozhodně nechci soudit, zda je to více z důvodu neochoty, či nemožnosti věc řešit.
Chci pouze jako člověk zakořeněný v malém alternativním divadle říct, jak moc velký potenciál tato cílová skupina pro naše divadlo a pro alternativní scénu vůbec představuje. Dosvědčit, že není namístě stereotypně omílat chiméru, podle níž „klasika“ patří seniorům a „alterna“ je jen pro mladé. Dnešní senioři prožili nejaktivnější část svých životů v revolučních šedesátkách – není proto snad povolanější generace, která dokáže chápat a vnímat genezi alternativního umění včetně jeho současných podob. Vybudovali si za dlouhá léta bohaté intelektuální, estetické i kontextové základy, na kterých mohou dnešní tvůrci bez problémů stavět i ty nejodvážnější kusy. Představa seniora, co omdlí u prvního vulgárního slova či homosexuálního polibku, je při jejich zkušenostech směšná.
Z čistě praktického hlediska mohou alternativní scény nabídnout při celkově nižších cenách svých vstupenek jistě přijatelné slevy, takže pořízení vstupenky seniory nepřipraví o teplou večeři. V malém hledišti také nehrozí, že by museli podrobovat svůj zrak a sluch životní zkoušce. Navíc mnozí mají spoustu času, a zřejmě i proto jsou mnohdy daleko aktivnějšími diváky nežli „produktivní“ a stále něco dohánějící část populace. Po divadle se rádi zdrží, doptávají se umělců na styl a způsob jejich práce a za takové popovídání jsou nesmírně vděční – nemluvě o tom, jak takové rozhovory se zkušenými diváky obohacují umělce.
K nám do ALTY chodí senioři rádi. Líbí se jim prostor polorozpadlé a ušmudlané tovární haly, protože v ní cítí ducha undergroundu a tvořivosti. Líbí se jim náročná dramaturgie, protože o divadle chtějí přemýšlet. Líbí se jim, že je to pro ně nové – kdo by chtěl slyšet ty sestry brečet po stopadesáté. Líbí se jim, že před divadlem nemusí s róbou do čistírny a utrácet za kadeřníka. Líbí se jim, že se k nim chováme hezky.
A kdyby nic jiného – i ryze prakticky jsou nejjednodušeji oslovitelnou cílovou skupinou diváků vůbec. Stačí napsat jeden e-mail do místního seniorského klubu a o hlediště plné šedivých zvídavých hlav máte postaráno. Hlav, které budou vašemu alternativnímu umění rozumět a budou si vážit toho, co děláte.
Komentáře k článku: Senioři jsou top!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)