Jana Orlová
(1986) Performerka a básnířka. Studovala performance u Tomáše Rullera na Fakultě výtvarných umění v Brně. V roce 2012 jí v nakladatelství Pavla Mervarta vyšla sbírka textů s autorskými ilustracemi Čichat oheň, v červnu letošního roku jí nakladatelství Větrné mlýny vydalo sbírku s fotografiemi Štěpána Bartoše Újedě. Organizuje literární a výtvarné akce, vystupuje na avantgardních festivalech, vernisážích či koncertech rockových kapel (Skrytý půvab byrokracie a Vítrholc). Festival …příští vlna/next wave… jí letos udělil poctu Objev roku.
Co vás přivedlo k divadlu/umění
Zaprvé moji rodiče – tím, že umění vytrvale ignorovali – a zadruhé moje vnitřní puzení, které mě k umění konstantně přitahovalo a přitahuje.
Největší divadelní/umělecký zážitek
Když mi Miloš Šejn během performance na festivalu Amfórman (léto 2016) v Kroměříži olízl tvář.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči
Možná bych se ráda potkala se Saphó, pokud existovala. A s Toyen. A se Štyrským. A s mladým Nezvalem. A s Janou Černou. A samozřejmě se Sarah Kane!
Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat
Láká mě napsat experimentální jednoaktovku, pracovní název je Čekání na přestávku. Měly by se tam mísit realita zákaznického servisu a halucinační představy. A pak mám ještě v sobě touhu po dramatizaci jistých skvělých literárních děl.
Umělecké disciplíny, žánry či formy (výtvarné, literatura, film, divadlo, hudba…), které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte
Samu sebe vnímám jako člověka trochu rozkročeného nad různými uměleckými formami. Literatura a výtvarné umění jsou pro mě samozřejmostí a nutnou podmínkou každodennosti, kterou přirozeně doplňuje video. Miluju hudbu, dobře se u ní tvoří. Učím se milovat popkulturu. Operu zvládnu, jen když si s sebou vezmu libreto. Do baletu jsem nedorostla.
Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Postavy jsou mi většinou vzdálené. Jistou sympatii chovám k Orlando/Orlandovi, kvůli schopnosti transformace a sebepřesažení. Psychicky blízké jsou mi všechny postavy Sarah Kane. V jejich vyhrocenosti vidím metaforu možností každého z nás. Intelektuálně mě baví vizuální teorie v podání Václava Hájka.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Fascinují mě hadi. Bojím se jich a zároveň mě přitahují. Mám ráda kočkovité šelmy. Úplně nejvíc obdivuju talířovku ušatou, protože její anglické pojmenování je moon jellyfish a latinské Aurelia aurita, což mi připomíná novelu Aurelie od Gérarda de Nervala.
Etické či jiné hranice, za které byste nešla
Vždycky když objevím nějakou svou novou hranici, potěší mě to. Například nedávno jsem narazila na hranici své schopnosti práce s odpadem, hranici, za niž už se štítím jít.
Umělecký/divadelní sen
Chtěla bych mít rozhovor v Ženě a život. A těsně za tím je druhý sen: zrealizovat Faidřinu lásku od Sarah Kane, aby v tom Faidru hrál Pavel Ondruch.
Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu/umění
Materiální rovina: umění se věnuju ve volném čase. Poezie ani performance mě neuživí. Dosud jsem si vydělávala různými druhy aktivit v kulturní sféře, od správy umělecké databáze po produkční činnost. Duševní sféra: určitě bych byla jiný člověk. Více bych se přiblížila průměru. Možná bych ale také byla šílená…
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Česká kritika je stejně specifická jako české umění. Čtu ji ráda, uvážlivě a střídmě.
Komentáře k článku: Jana Orlová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)