Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 296)
Jeden z německých „prokletých“ básníků, Christian Dietrich Grabbe, napsal tragédii Don Juan a Faust v roce 1828. O lásku donny Anny se v ní utkávají dva nesmrtelní literární hrdinové. Don Juan, posedlý prožitky a doktor Faust zase úsilím o dosažení něčeho, co by se vymykalo měřítkům tohoto světa.
Grabbe oběma přisoudil společné pohrdání zákony, únavu i nudu ze života a touhu překonat hranice vyměřené člověku…
V historickém sklepení starého domu pánů Hausperků z Fanálu se nás „pamětníků“ sešlo dost. Nechyběl ani dramatik Milan Uhde… Atmosféra byla slavnostní a plná očekávání…
Z kamenné zdi se vyloupl holohlavý don Juan (Viktor Skála) v kostýmu šlechtice. FOTO DUS
Ze stínu se vykulil umouněný Leporello (Tomáš Milostný), šibal a sluha svého pána s frajerskou čapkou na hlavě: Ta slečinka je pravá perla, pane, ta by stála za navléknutí na váš růženec. Z kamenné zdi se vyloupl holohlavý don Juan (Viktor Skála) v kostýmu šlechtice, s řasnatým okružím na krku a s tváří pokrytou stínem běloby. Nejdříve šeptal a pak jeho hlas bouřil a z úst mu vanuly nádherné verše.
Přichází starší muž v nádheru pláště zahalený, s ušlechtilou hlavou na honosném krejzlu okruží, jako na míse, guvernér don Gasman (Ladislav Kolář). A Doktor Faust (Jan Kolařík) s divoce rozestřenými vlasy se plíží s hořící miskou v ruce tmou: Což nemáš konce, nelítostná noci? / Má práce! Studium! Fuj! Bída s nouzí! / Ne, běda mi – vždyť právě započala – / je sotva jedenáct. A práce čeká!
Což nemáš konce, nelítostná noci? FOTO DUS
Jak pánové mluví, jak skvěle vyslovují slabiky, jak jsou srostlí s kostýmy a jak jsou mírně patetičtí ve svém herectví…
Režisér František Derfler vrátil v inscenaci čas do dob velkých tragédů českého romantického divadla. Jeho herci jsou skvělí, v kamenném sklepení středověku se pohybují, jakoby zde byli doma. Rytíř (Jan Lepšík) je vychrtlým holohlavým ďáblem pohrávajícím si s oběma protagonisty se satanskou proradností a zlotřilým sarkasmem. Asketická tvář slůvka veršů šperkuje tichostí… Guvernérova dcera donna Anna (Simona Zmrzlá), do Juana zamilovaná krasavice, dokazuje panovačnému Faustovi, že láska ženy se nedá koupit ničím.
Guvernérova dcera donna Anna (Simona Zmrzlá), do Juana zamilovaná krasavice… FOTO DUS
Grabbeho tragédie kombinuje se Shakespearovskou přesvědčivostí příběh prostopášníka a vraha Dona Juana s osudem po moci toužícího despoty Fausta.
Derflerova režie prokládá jednání protagonistů rozpustilými vstupy ztřeštěných tanečníků. Za mimořádné lze považovat kaskadérské výkony dona Juana a jeho sluhy Leporella šplhajících pavoučími pohyby po kamenných stěnách sklepení. Vytáhlý snoubenec Anny, šlechetný don Oktávio (Filip Ježowitz), je Juanem zabit zrovna jako guvernér Gusman. Doktor Faust je sražen mrtvicí a don Juan umírá pod dotekem kamenné ruky sochy Guvernéra. Ďábel vše tiše pozoruje. Je vykonavatelem soudu tohoto světa, kde pro Juana ani pro Fausta není místa.
Scénické řešení z několika rozstrkaných praktikáblů nestejné velikosti a dominantním pylonem v pozadí navrhl Milivoj Husák. FOTO DUS
Scénické řešení z několika rozstrkaných praktikáblů nestejné velikosti a dominantním pylonem v pozadí navrhl Milivoj Husák. Skvostné kostýmy vytvořila Sylva Zimula Hanáková. Chloubou režie Františka Derflera jsou skvělé herecké výkony.
Brno – Komín, 5. 12. 2017
Divadlo U stolu, Brno – Christian Dietrich Grabbe: Don Juan a Faust. Překlad: František Vrba, inscenační úprava a režie: František Derfler, scéna: Milivoj Husák, kostýmy: Sylva Zimula Hanáková, choreografie: Hana Halberstadt. Osoby a obsazení: Guvernér – Don Gusman, Ladislav Kolář, Donna Anna, jeho dcera – Simona Zmrzlá, Don Oktavio – Filip Ježowicz, Don Juan, španělský grand – Viktor Skála, Leporello, sluha Dona Juana – Tomáš Milostný, Doktor Faust – Jan Kolařík, Rytíř – Jan Lepšík, Sluhové – tanečníci studenti JAMU. Premiéra 3. 11. 2017 CED – Divadlo U stolu.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 296)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
