Postůj i teď jako král
Nevím, kdo dnes zná a komu něco říká jméno sdružení Šafrán. Čas plyne a za mnohými osobnostmi a ikonami nejen šedesátých, ale dnes i sedmdesátých a osmdesátých let se pomalu zavírá lidská paměť.
Radim Hladík a Jaroslav Hutka, 1990 FOTO archiv
Tedy pro ty, co nevědí či nepamatují, připomínám, že Šafrán bylo volné sdružení folkových písničkářů, které vzniklo v roce 1972. Existovalo zhruba šest let a svou činnost neoficiálně ukončilo – či spíš přestalo existovat – v roce 1978, v podstatě v důsledku profesních i osobních postihů, jež na členy měla Charta 77, kterou někteří z nich podepsali a jiní s jejími signatáři aktivně spolupracovali. Členy Šafránu byli Jaroslav Hutka, Vladimír Merta, Vlasta Třešňák, Petr Lutka, Dáša Andrtová-Voňková, Vladimír Veit, Jan Burian, Jiří Dědeček a Zuzana Homolová. V podstatě dodnes výkvět českého (v případě Homolové slovenského) písničkářství.
Každý z těchto umělců má různý osud. Hráli na ulicích a mostech, v klubech, s rockery, sami, v duetech, byli zakázaní, emigrovali… Po listopadu 1989 se postupně všichni vrátili ke koncertování či činnostem, jež jim byly v době socialismu upírány. Vyšla jim nová alba, reedice starších nahrávek a… postupně se nad nimi hladina veřejného zájmu téměř zavřela. Nebýt knihovníka Lubomíra Houdka a jeho nakladatelství Galén, mohl by tento text zde skončit.
Houdek založil Galén v roce 1993 v Praze se záměrem vydávat literaturu z oblasti medicíny a zdravotnictví. Jelikož je však také velkým příznivcem folku a písničkářů Šafránu, spustil v roce 2005 ediční řadu Olivovníky, která se zaměřuje na vydávání knih a hudebních alb právě z této oblasti. V rámci ní vydal již řadu sólových i skupinových alb, vzpomínkových knih a povídkových sbírek, nahrávek historických i zcela aktuálních. Jde z jeho strany o jednu z nejúžasnějších mecenášských aktivit v oboru nezávislého umění u nás. Vydávat dnes knihy a CD z těchto oblastí je vesměs čiré donquijotství. Houdek sice (naštěstí) není jediný, připomeňme na nezávislou tvorbu zaměřená nakladatelství Guerilla Records, Indies či Polí5. Nicméně je výlučný svým nakladatelským nasazením, velkorysostí, důsledností a pečlivostí, s jakou se tvůrcům této oblasti a vydávaným titulům věnuje. Tento rok vydal v rychlém sledu nejméně deset alb, jež by neměla uniknout pozornosti nejen znalcům, ale i širší veřejnosti.
Jaroslav Hutka. FOTO archiv ČT
Zaměřím se v tomto textu na jediného: Jaroslava Hutku. Letos mu v Galénu vyšla tři – odvážím se napsat – zásadní alba. Odkrývají zasuté archivy sedmdesátých a devadesátých let a současně nabízejí i aktuální směřování jedné z nejvýznamnějších osobností folkového hnutí u nás.
Dvojalbum Sladké žluté obsahuje nahrávky z rané autorovy tvorby, konkrétně z června 1974, kdy je Hutka nahrál v bytě svého vršovického kamaráda Miloslava Langera. Bylo mi dvacet sedm a myslel jsem, že mám život za sebou. Na jevišti jsem byl už sedm let. To bylo depresivně dlouho a nikam to nevedlo, píše v bookletu. Rozhodl se zrekapitulovat svůj repertoár a v podstatě se s ním rozloučit. Obsahuje dvacet šest písní, téměř dvě hodiny hudby. I pro znalce písničkářovy tvorby se jedná o objevy, mnohé z nich Hutka ze svého repertoáru v pozdějších letech vypustil.
Nemohu si zde nepřisadit svou osobní vzpomínku – Dylanova Don’t Think Twice, It’s All Right neboli Postůj i teď jako král vyšla tehdy i na singlu Supraphonu, díky němuž jsem Hutku poprvé slyšel. Často jsem si ji pouštěl a dodnes ji vnímám jako hymnu té doby. Vím docela jistě, co ti schází, ve tvé duši po kráse je jenom stín… /… / I když mluvím, jako bych ti měl co říct, postůj i teď jako král… Důstojnou, zasněně romantickou, lehce mentorskou, emotivně silnou a věcnou. I ostatní písně tohoto dvojalba jsou svěžími odlesky květinových snů šedesátých let a křehké poezie tehdejších folkových bardů.
Jaroslav Hutka, 2017 FOTO archiv
Historické, i když už ze svobodných časů, přesněji z roku 1991, je i album Nebeští malíři, které nahrálo duo Jaroslav Hutka & Radim Hladík. Tentokrát se ale jedná o asi nejznámější směr Hutkovy tvorby – moravské lidové balady zpívané důvěryhodně vypravěčským stylem s křehkým doprovodem Hladíkovy kytary, jež jejich vyznění dodává vnitřní klid a magii. Album tak přímo navazuje na první dvě Hutkovy (a Hladíkovy) LP desky, jež vyšly ještě před jeho emigrací – Stůj, břízo zelená a Vandrovali hudci. V bookletu Hutka popisuje, jak složitě nahrávky vznikaly a jakými peripetiemi devadesátých let prošly, než – až dnes – oficiálně poprvé vyšly. Přitom myslím není u nás důvěryhodnějších autorů, kteří by lidovou píseň předávali s takovou intimitou a porozuměním textu.
Ze zcela současných písní je složené album V rozpitých barvách, jež spolu s Hutkou a Hladíkem nahráli ještě houslista Jan Hrubý a violista Petr Přibyl. Na Hutku v podstatě bigbeat. Jde o poslední nahrávky Radima Hladíka, který záhy po jejich dokončení (v prosinci loňského roku) zemřel. Hutka se v bookletu o jejich lidském i hudebním vztahu i vzniku a nahrávání tohoto alba široce rozepisuje. Několik let váhali, které písně a v jaké podobě vydat. Hladíkovi se údajně zdály temné. Při jejich poslechu to však příliš patrné není. Jsou v podstatě integrálním pokračováním Hutkovy písničkářské tvorby vždy plné obrazů přírodní symboliky a odkazů k lidovým motivům. Jen už ztratily romantický náhled mládí a získaly vhled zkušeného, neřkuli moudrého člověka. Který ale stále stojí jako král…
Jaroslav Hutka: Sladké žluté. Galén, 2017, 60:43 min.
Jaroslav Hutka, Radim Hladík: Nebeští malíři. Galén, 2017, 47:32 min.
Jaroslav Hutka: V rozpitých barvách. Galén, 2017, 43:26 min.
Komentáře k článku: Postůj i teď jako král
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
