Divadelní noviny > Blogy

Zápisník nezmizelé (No. 12)

Všeho akorát měl Dvořákův violoncellový koncert h moll, který zazněl hrdě a sebevědomě v podání PKF – Prague Philharmonia a německého sólisty, teprve 41 letého rodáka z Mnichova Daniela Müllera-Schotta.

Nabídl zaplněnému Rudolfinu zdravě znějící, šťavnatý tón s rozumnou mírou vášně, tesknosti i jiskrnosti. Zbytečně neexponoval vibráta, jeho pojetí bylo spíš kompaktní a intimní, nicméně velmi sebevědomé a energické zároveň. Zhruba čtyřicetiminutový koncert hrál s nadhledem a zpaměti, citlivě napojený na dirigenta i koncertního mistra. Nádherná ukázka fungující spolupráce a hluboké empatie. A také interpretační vyspělosti, jež upřednostňuje cit k dílu před demonstrací vlastní virtuozity, která tím samozřejmě o to víc vyniká. Neokázale, přirozeně, skromně a přitom o to jímavěji.

Müller-Schott nešetřil přídavky. Místo obvyklého jednoho věnoval publiku hned dvě půvabné miniatury – ptačí píseň a parafrázi na kytarovou skladbičku. A nesmíme opomenout ani úvodní skladbu koncertu, jedinou z jiné než Dvořákovy dílny. Dramaturgie sáhla po osvědčeném kuse, Beethovenově předehře Coriolan. Orchestr se na ní příjemně rozehrál. I když v rámci večera vyzněla trochu osamoceně vedle ryze dvořákovského a o století vyspělejšího dalšího programu.

V druhé polovině večera totiž zazněl jako přídavek jeden ze Slovanských tanců a hlavně Dvořákova Symfonie č. 8 G dur. Dirigent Leoš Svárovský sice zaskakoval, původně byl ohlášený Emmanuel Villaume, ale nebylo čeho litovat. „Anglické“ dal sebevědomý, přitom lyrický výraz. Celkově u obou děl Antonína Dvořáka zvolil příjemná tempa, spíš pomalejší, umožňující vychutnat si celou strukturu partitury a vložené motivy jednotlivých nástrojů nebo jejich sekcí. Byla svěží a zároveň čitelná. Hodně pozornosti věnoval kantilénovým místům, která pečlivě propracoval,. Nechal je zaznít spíš v tišších polohách, často až v pianissimech, a v pomalejších tempech. V jednom z hlavních motivů se trochu intonačně hledaly pikoly s hobojem, ale napotřetí už téma zaznělo vyladěně. Spíš to tedy byla jen úsměvná epizoda vedle několika dalších maličkostí.

PKF – Prague Philharmonia je v předvečer čtvrtstoletého výročí svého založení stále svěžím a dobře znějícím tělesem, ze kterého je cítit radost a kus práce. Oba Dvořáky zahrála zpěvně a velmi česky, lyricky a romanticky. Zanechala precizní dojem a radost z hudby namísto přehnané okázalosti.

Zajímavé na tomto koncertě bylo, že i když nabídl poměrně často uváděné skladby, divák přesto odcházel s pocitem výjimečného zážitku.

Program

PKF – Prague Philharmonia – A4 Novoroční koncert / český živel (Orchestrální cyklus (A)) – Ludwig van Beethoven / Antonín Dvořák. Daniel Müller-Schott (violoncello), Leoš Svárovský (dirigent). Dvořákova síň Rudolfina, 5. ledna 2018.

• Autor: Veronika Paroulková
• Publikováno: 8. ledna 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zápisník nezmizelé (No. 12)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ