Od všeho něco
Po dvou pražských a jednom brněnském vydání televizního magazínu ArtZóna začíná být jasné, co můžeme od „nového“ formátu očekávat.
V rubrice Osobnost zpovídal moderátor Saša Michailidis postupně muzikantku a příležitostnou herečku Ivu Bittovou, sochaře Kryštofa Kinteru a režiséra Vladimíra Morávka. První rozhovor měl charakter solidní nekonfliktní retrospektivy prostříhané staršími záznamy z tvorby Bittové. Uzavřela ho reportáž z trojkoncertu Bittová/Dusilová/Načeva v brněnském klubu Radost na sklonku minulého roku, kde se ke spolupráci vyjadřovaly i obě kolegyně.
Také oba další rozhovory nabídly stručný profil zpovídaného. Obrazový doprovod rozhovoru s Kinterou čerpal hlavně z jeho výstavy v Rudolfinu nazvané Nervous Trees a výtvarník byl během rozhovoru ve studiu potupně vystaven hodnocení tří výtvarných kritiků a posléze i několika nejapně formulovaným otázkám moderátora. Třeba jestli mu nevadí, že si lidé jeho díla hodně kupují. V dialogu s Vladimírem Morávkem, který se týkal hlavně jeho odchodu z Divadla Husa na provázku a bilancování jeho první i druhé provázkovské éry, Michailidis konfrontační otázky ještě přitvrdil. Do budoucna by si ale měli tvůrci pořadu vybrat, zda jim jde o ilustrovaný profilový rozhovor, nebo o tematicky zaměřený kritický formát, který jde zpovídanému umělci se znalostí věci a osobním moderátorským vkladem provokativně pod kůži. Kladení šťouravých otázek se totiž zatím moc nedaří a obojí se pořádně za čtvrt hodiny stihnout nedá.
Rubrika Art týden přináší krátké standardní reportáže o aktuálních kulturních událostech: novoroční koncert České filharmonie, opera Faust a Markéta, nový film Woodyho Allena, výstava Pavla Brázdy, koncert skupiny Vložte kočku… Výběr témat neoslní, hodně nepovedené jsou často kritické vstupy, v nichž se recenzenti střídají v okéncích na pozadí kulturní události jako apoštolové na orloji. Jasně argumentovaná recenze, formulovaná s espritem v několika větách, se asi musí lépe připravit, nelze to nechat jen na někdy nejistých introvertních psavcích. Odstrašujícím příkladem byl jeden z kritických komentářů k Allenově filmu Kolo zázraků.
Ze tří rubrik ArtZóny vychází zatím nejlépe poslední nazvaná Fenomén. Témata zdánlivě okrajová – stav české animace, paneláková sídliště a propagace české literatury v zahraničí – zatím vždycky zaujala nejen historickým kontextem, ale i lehce kontroverzními momenty a pokusem nahlížet je z různých stran. Povedený byl i výběr hostů.
Shrnuto a sečteno: Nejmíň se ArtZóně zatím daří tam, kde konkuruje sesterské Kultuře+, v přehledu krátkých aktuálních informací. Kultura+ má nesporně výhodu hromady materiálů nashromážděných z Událostí v kultuře během celého týdne, ze kterých může vybírat ty exkluzivní. Kritické komentáře, kterými se v rubrice Art týden chtěl nový kulturní magazín odlišit, zatím nepřinášejí nic navíc. Naopak – unylost a hlavně nezkušenost recenzentů s tímto formátem často působí rušivě.
Na definitivní soudy je samozřejmě brzo, Kultura+ má za sebou přes čtyřicet dílů, ArtZóna tři. Zřejmé ale je, že náhrada za pět vyhraněných pořadů nemá výraznou profilaci a vypadá víceméně tak, jak se dalo čekat: na jedné hromádce od všeho z kultury něco. Překvapení nenastalo.
Komentáře k článku: Od všeho něco
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)