Krejčík by se nezlobil
O’Caseyho Pension pro svobodné pány učinil v Česku známým především režisér Jiří Krejčík, v jehož úpravě se tato košilatá a bláznivá komedie stala erbovním titulem Činoherního klubu (k překvapení mnohých v ní exceloval například Jiří Menzel svými téměř artistickými dovednostmi) a později doznala i filmové podoby s hvězdným obsazením Janžurová, Abrhám, Hrzán.
Marie Doležalová a Patrik Děrgel v košilaté a bláznivé inscenaci Pension pro svobodné pány FOTO LUCIE VÍTKOVÁ
Nyní tento ztřeštěný kousek přivádí do Divadla Palace (a později jistě i v rámci koncepce této scény na mnohá jeviště po celé republice) herec Činoherního klubu Jaromír Dulava, který má ke zdárné realizaci kusu jako trumfy v rukávu především dva mimořádně pohybově disponované a herecky patřičně uvolněné „svobodné pány“, Patrika Děrgela a Lukáše Příkazkého, zkušené z pražských scén nejprestižnějších.
Do penzionu pro muže s puritánskými předpisy (návštěvy povolené jen v hovorně, a ty dámské vůbec ne) propašuje bankovní úředník John (Patrik Děrgel) přes vrátnici se spící majitelkou (Kateřina Pindejová) svou nejspíš náhodnou známost Andělu (Marie Doležalová alternuje s Annou Fialovou) a po sexuálních radovánkách a několika hodinách spánku ji hodlá vypudit ven, navíc se má z plesu už brzy vracet jeho spolubydlící Daniel (Lukáš Příkazký). Dámička však evidentně jen tak snadno odejít nechce, kalkuluje, co by z noci lásky mohla vytěžit, značně podroušený spolubydlící se vrací a započne gejzír komediálních situací: se zlodějským apetitem motivovanou Andělou, skříní, postelemi i „cudnost zaručujícím“ paravánem. Komické situace se násobí. Anděla chce snídani, do neumytého hrnku se stopami po mýdle dostane hořký čaj (následují průsvitné barevné „balonky“ u jejích úst) a ztvrdlé perníčky, což ji neuspokojí. Pak se též ukrývá ve skříni (kvůli hlučné a dynamické situaci v pokoji hrozí vpád majitelky penzionu), kde kouří a propálí právě odložený Danielův frak. John má problémy s rozepínáním kalhot, nejenom těch svých před chvílemi lásky, ale později též kolegových, když ho chce vysvléci do prádla a zcela zmoženého alkoholem uložit ke spánku. Oba pánové mají v zásobě efektní pohybové eskapády. Děrgel zvládne provaz „na stojáka“, když opřený jednou nohou o skříň dokáže tu druhou, ozdobenou žlutou ponožkou, kolmo vytrčit vzhůru, Příkazký naskakuje do postele (i mimo ni) v sérii spektakulárních kotoulů.
Dynamika inscenace leží především na bedrech obou protagonistů, i když Marie Doležalová a Kateřina Pindejová zvládají své role s charakterizační jistotou. Temporytmus se zprvu rozjíždí poněkud nesměle, to když John s Andělou pobývají v pokoji ještě sami, s přibývajícími minutami však bláznivé balábile nabírá na akceleraci. Dobře obsazené jsou i epizody, „forbína“ se strážníkem malého vzrůstu upomíná na zlatou éru filmové grotesky.
Příjemným překvapením je i scénografické řešení, u divadel se zájezdovým akčním rádiem býváme zvyklí na přibližně sestavený fundus, který lze bez problému převážet, tentokrát (i při zmíněné podmínce) se hraje s oponkou, pohyblivou vrátnicí – kukaní, s níž majitelka ustupuje do strany, textilie se shrnuje a my se tak přitom s hrdiny veselého kousku blížíme do pokoje, kde se odehrají fatální události. Pruhovaným vzorkem opona ladí nejen s tapetami, ale také s Johnovou vestou.
Soudím, že Jiří Krejčík, od jehož narození uplyne v červnu sto let, by přes svou pověstnou přísnost mohl být s inscenací této své – mezi divadelníky ceněné – úpravy docela spokojený.
Divadlo Palace – Sean O’Casey, Jiří Krejčík: Pension pro svobodné pány. Překlad původní verze Jana Werichová. Režie Jaromír Dulava, výprava Miroslav Král, hudba Vladimír Strnad, pohybová spolupráce Marek Zelinka. Premiéra 24. ledna 2018.
Komentáře k článku: Krejčík by se nezlobil
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
