Divadlo 1918–2018
Rudozelený anton pro EFB Aprílové číslo Světozoru v roce 1937 přineslo zvláštní zprávu doloženou fotografií, na níž Emila Františka Buriana (1904–1959) vyvádí z divadla v Jungmannově ulici tajný agent doprovázený policisty: Protilidovému formalistickému paumění v D37 byla konečně učiněna přítrž. Zločinů jeho obojetnického šéfa E. F. Buriana je nekonečná řada. Ve svém voice-bandu nízce komolil naši mateřštinu, v Křtu svatého Vladimíra útočil na kulturní základy křesťanství, ve svém Probuzení jara vedl záštiplnou kampaň proti § 144 (protipotratový zákon), v provedení Máje velebil teroristu a nihilistu Viléma a inscenací Švejka dovršil míru svých podlostí vlastizradou. Ensemble D37 byl převezen rudozeleným antonem na Pankrác. Divadlo bylo odevzdáno Svazu lidových ochotníků.
Nebyla to předzvěst nacistického koncentráku, do něho nacisté odvedli Buriana v březnu 1941 už z divadla Na poříčí (dnešní Archa). Burian reagoval na komunistickou kritiku své poslední inscenace Hamlet III. aneb Trůny dobré na dřevo, v níž tvrdě vystoupil proti stalinistickým čistkám, které postihly i jeho přítele, režiséra V. E. Mejercholda. Ladislav Štoll s Juliem Fučíkem Buriana označili za trockistu a nebylo jasné, jestli si to s ním nevyřídí i NKVD – mezi nedávno zveřejněnými agenty figurují i dva Češi. Přesvědčený komunista Burian tehdy v knize Pražská dramaturgie 1937 hlásal: Třídní vědomí neutváří umělecké dílo ani v obsahu, ani ve formě. Uzpůsobuje umělcovo nitro k určitému názoru na život, ale bez vlivu na umělecký výraz.
Po dvou letech Buriana a jeho Déčko štvali zase čeští fašisté v Árijském boji, Vlajce a podobných tiskovinách. Ne nepodobných dnešním diskusím na Facebooku nebo na Novinkách či v Parlamentních listech. Na Burianovu obranu vznikl Kruh přátel divadla, jehož prvními členy a přispěvateli se stali dr. Emil Hácha s dcerou! To jsou paradoxy, pane Vaněk! Divadlo zavřeli a pokladnu Kruhu přátel vykradli právě čeští fašisté. Burian koncentrák přežil, ale s podlomeným zdravím a hlavně psychikou. Doplaval několik set metrů z hořící lodi Cap Arcona, na níž ho spolu s tisíci spoluvězni nacisté poslali na moře, aby je spojenečtí letci sami potopili. Do Prahy ho přes vybombardované Německo dovezl z Lübecku zapůjčeným náklaďákem A. J. Liehm vyhublého, s vpadlýma očima. Zřejmě se do smrti nezbavil strachu z gulagu. Provedl sebekritiku, přijal metodu socialistického realismu a naparoval se v plukovnické uniformě jako ředitel Armádního uměleckého divadla AUD.
Byl to jeden z největších režisérů, kteří tu kdy působili – na jeho Déčko navázaly generace malých divadel, včetně Husy na provázku, jeho jevištní postupy předurčily tvorbu řady poválečných režisérů.
Komentáře k článku: Divadlo 1918–2018
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)