Zápisník nezmizelé (No. 17)
Dvou a půl hodinovou barokní explozi zažila včera Dvořákova síň Rudolfina. Elegantní, plný energie, sršící hudebními nápady, strhující, mohutný i velebný… takový díky autorovi je a díky interpretům zazněl Händelův Mesiáš. Václav Luks a jeho Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704 předvedli skutečný výkon hodný mistrů, který časem budou mít možnost posoudit i ti, kteří na úterním koncertě nebyli, protože z něj byla pořízena nahrávka. Věřím, že se zařadí mezi známé, ba pověstné.
Václav Luks na svůj ensemble skutečně „hraje“. Vrhá se hojně za pomyslnou hranici svého dirigentského prostoru až mezi muzikanty. Sugestivně, ale zároveň decentně z nich doslova vysává výraz, dynamiku. Je na něj hluboce napojen. Je precizní, jako by s ostatními dýchal i nastupoval. Také je to znát na přesné souhře, vysoce noblesním zvuku a na soustředění i nadšení zapsaných v tvářích jeho kolegů. Nenadužívá gesta, nesnaží se být okázale zapamatovatelný, přesto je jeho projev typický, nakažlivý a posluchač nebo divák odchází s jeho otiskem v tom nejhezčím slova smyslu.
Před koncertem. FOTO VERONIKA PAROULKOVÁ
Jako sólisty pro tento koncert i nahrávku zvolil ne až tak známé zpěváky, přesto bylo znát, že pozorně dbal na to, aby se jejich hlasy lahodně propojovaly s celkem.
Medově sytým tenorem hned v úvodní árii zaujal Krystian Adam, polský pěvec spolupracující s nejznámějšími dirigenty a tělesy, které se věnují historicky poučené interpretaci. Kontratenorista Benno Schachtner předvedl neafektovaný výkon a lahodné odstíny svého hlasu i v nejvyšších polohách. Jen spodní tóny bohužel trochu zanikaly v orchestru. Basista Krešimir Stražanac nabídl mužné pojetí a jasnější nosný hlas. Škoda malé hlasové indispozice ke konci. Tu ale jistě na nahrávce nenajdeme a v živém umění se takovým situacím prostě nelze vyhnout. Nejméně přesvědčivý výkon podala sopranistka Giulia Semenzato. Hlas má spíš slabší, i když příjemně modulovaný. Přesto jsem zaznamenala drobné intonační nejistoty. Vzhledem k celkové atmosféře bych si představovala osobitější a výraznější přístup.
Koncert. FOTO VERONIKA PAROULKOVÁ
Nelze také pominout Collegium Vocale 1704 složené z pěvců, kteří často vystupují jako skvělí sólisté. Jejich hlasy nádherně zapadají do sebe, znějí jako kompaktní harmonický organismus. Měkce, přitom pevně. Zvlášť soprány v tento večer potěšily lahodnou souhrou.
Vždy jsem obdivovala sira Johna Eliota Gardinera a jeho soubor. Kdysi jsem viděla dokument z jejich zkoušky a žasla nad precizností, s jakou rozebírají až jednotlivé slabiky, jejich výraz a výslovnost. Výsledek je famózní. Myslím ale, že Václav Luks, Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 nemají k podobné pečlivosti i výsledku daleko. Navíc je obdivuhodné, jak dokázali rychle srovnat krok, vyplnit hlubokou trhlinu, která tu na poli poučené interpretace panovala, a zařadit se mezi prestižní špičkové ensembly žádané i v zahraničí.
Po koncertu. FOTO VERONIKA PAROULKOVÁ
Příští sezona je pro Collegium 1704 jubilejní. Oslaví desáté výročí od vzniku Hudebního mostu Praha – Drážďany. Na programu budou téměř výhradně duchovní tituly v nejrůznějších podobách, kterým vévodí Biebrova Missa Salisburgensis chystaná jako zahajovací koncert, navíc v mimořádném prostředí katedrály sv. Víta na Pražském hradě. A na období Velikonoc, které právě prožíváme, pak soubor chystá Bachovy Matoušovy pašije. Těšit se tedy jistě můžeme hned na několik dalších hudebních svátků podobných tomu včerejšímu.
Velikonoční koncert – G. F. Händel: Mesiáš HWV 56. Giulia Semenzato – soprán / Benno Schachtner – alt / Krystian Adam – tenor / Krešimir Stražanac – bas / Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704 / Václav Luks – dirigent. G. F. Händel – Mesiáš. Rudolfinum – Dvořákova síň, Praha, 27. 3. 2018 + 3. 4. 2018.
Komentáře k článku: Zápisník nezmizelé (No. 17)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
