Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Všichni hříšní lidé města ostravského

    Nastudování Chacharije – společného titulu dramatika Tomáše Vůjtka a režiséra Janusze Klimszy – bylo spojeno s velkým očekáváním. Námětově totiž navazuje na jejich úspěšnou inscenaci Brenpartija, která byla v Komorní scéně Aréna uváděna v letech 2009–2017 a dočkala se více než sta repríz.

    Dana Fialková, Josef Kaluža, Petr Panzenberger, Tereza Cisovská a Pavel Cisovský v ostravské Chachariji FOTO ROMAN POLÁŠEK

    Chacharije, kterou tvůrci tentokrát zasadili do jediného dubnového dne roku 1932, je jejím volným pokračováním a znovuoživuje svět svérázných obyvatel národnostně pestré Ostravy, nově napříč rozmanitým sociálním spektrem. Ostravskou jedinečnost tedy nezastupuje jen pábitelský svět legendárních bezdomovců, větší prostor je věnován i četníkům, kteří s přirozenou autoritou bděli nad státem Halda. Pestrý výčet postav je pak rozšířen o židovské manžele Silbersteinovy, s jejichž kupeckým a partnerským svářením kontrastuje zejména směšná přítomnost nesympatického ostravského Němce Kubitsheka, který sem svými nadřazenými postoji vnáší i motiv narůstajícího nacionalismu a zůstává pro ryzí Ostraváky navěky nepřijatelným elementem. A kdesi ve vzduchu visí nelítostná znamení doby – nezaměstnanost, ekonomická krize a také vědomí budoucí válečné tragédie. Není to zkrátka doba idylická, jak konečně zazní v prologu, v němž odkudsi shůry hlásá svůj projev o potřebě sociální pomoci někdejší ostravský politik.

    Snaha představit co nejširší záběr osobitých postav a postaviček děj tříští do samostatně pointovaných epizod – drobnějších i rozsáhlejších anekdot, jež propojuje nerovný vztah posluhovačky a lehké děvy Mariany, do které se fatálně zamiluje akurátní, naivní a v lásce nezkušený policista Kořínek. Příběh jak vystřižený z dobových románů pro ženy a dívky, takže divák velmi brzy vytuší, kudy se bude pointa vyvíjet. Ale to zase není tak podstatné a na dramatičnosti děje to kupodivu nic neubírá. Mnohem důležitější je, jak tuto linii – i další jednotlivé situace – podstavy odžívají.

    To se daří velmi dobře a Janusz Klimsza dokazuje, že umí herce dobře naladit do autentické polohy. Děje se tak na téměř poloprázdném jevišti, které výtvarnice Marta Roszkopfová oddělila od diváků nízkým polorozpadlým plůtkem, jenž vymezuje prostor svérázné republiky uprostřed města. V levé části se pak za kupeckým pultem odehrávají výstupy rodiny Silbersteinových, vpravo sídlí za úřednickým stolem policejní moc, která dohlíží i nad nedalekým hambincem, zde starou rozvrzanou kovovou postelí. A uprostřed všeho svět struskové haldy, prostý a jednoduchý. Tvůrci využívají i dispozice odhaleného prostoru jeviště Arény, a tak se třeba centrální vstup do zákulisí stává místem zázraků při spiritistických setkáních brenparťáků.

    Nejvýraznější herecký prostor dostává logicky Tereza Cisovská jako Mariana, která – i přes záměrně stylizovanou vnější vyzývavost v kostýmu s výrazným výstřihem – nepostihuje svou postavu ve vulgární poloze, ale jako sympatickou lehkou holku se „srdcem na dlani“, která spojuje příjemné s užitečným. Je pak potěšení sledovat zejména zkušenější generaci herců – ať již stálých členů, či pravidelných hostů –, kteří své postavy kreslí s velkou důsledností pro stylovou čistotu. Takový je Vladislav Georgiev jako spravedlivý strážník Hlavatý, který se nebojí prosadit své češství a s hereckou sebejistotou si vychutnává společenské ponížení Němce Kubitsheka, jehož nelehkou pozici negativní postavy vystihuje vhodně Šimon Krupa, a to bez potřeby sklouznout k primární karikatuře. Skvěle funguje také pár Alena Sasínová-Polarczyk a Marek Cisovský v roli manželů Silbersteinových, kteří do děje zdařile vnášejí nejen typickou židovskou obchodní rétoriku, ale i partnerské sváření. Nicméně i oni jsou rovnoprávnou součástí ostravské komunity, což se projevuje nejen v drobných vazbách na další postavy, ale především v momentě, kdy Sára citlivě zasáhne během výstupu žárlivého strážníka Kořínka (Vojtěch Lipina). A pak je tu samozřejmě brenpartija, v níž jsou jednotlivé individuality díky drobnějším hereckým partům propojeny v zájem celku. Přesto nás pábitelsky uhrane autorita Panačka Pavla Cisovského, nečekané triky jednonohého Valenty Michala Čapky, životní protřelost Majdaleny Dany Fialkové, jejíž postava vytváří bizarní pár s o dost mladším Ferdou Prokopem Josefa Kaluži. A v neposlední řadě i tragikomická postava bitého Josefka (Tomáš Hába), který v komunitě nachází útočiště v nelehké životní situaci, nebo svérázný cikán Zuzany Truplové.

    Chacharije záměrně nenabízí nějaké složité filosoficko-politické disputace. To se konečně prostředí, v němž se odehrává, poněkud vzpírá. Tu a tam se jemně dotkne vážnějších motivů, jako v případě česko-německých vztahů, z nichž Ostraváci vycházejí jako hrdí zástupci národa držícího si svou autonomii, nebo když se autoři s nadhledem historické perspektivy vysmívají naivním ideám komunismu, které hlásá postava Kani (Jan Chudý). Chacharije se věnuje něčemu podstatnějšímu: je především obrazem vzácné lidské pospolitosti, která naší v poslední době čím dál tím častěji uměle rozdělované společnosti tak chybí.

    Komorní scéna Aréna Ostrava – Tomáš Vůjtek, Janusz Klimsza: Chacharije. Režie Janusz Klimsza, scéna a kostýmy Marta Roszkopfová, hudba Vladislav Georgiev, dramaturgie Tomáš Vůjtek. Premiéra 24. března 2018.


    Komentáře k článku: Všichni hříšní lidé města ostravského

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,