Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kontext

    Konstanty a proměnné Divadla Archa

    Ředitel Divadla Archa Ondřej Hrab požádal o vyjádření ke Kulatému stolu, kterým jsme o Arše pojednali v minulém čísle Divadelních novin. Byl bych rád, kdyby text přispěl do diskuse na iDN, kterou jsme Kulatým stolem chtěli otevřít. Text jsme doplnili mezititulky. her

    Letní škola Divadla Archa

    Letní škola Divadla Archa FOTO RENÉ VOLFÍK

    Správní rada Divadla Archa je garantem obecné prospěšnosti organizace. Reprezentuje zájmy veřejnosti a dbá o naplňování poslání, které má organizace stanoveno. Je složena tak, že každý člen disponuje určitou odbornou kompetencí, která je důležitá k posouzení činnosti divadla. Robert Palmer je jedním z největších odborníků na kulturní politiky států a měst v Evropě. Do nedávna byl ředitelem direktorátu pro kulturu a kulturní dědictví Rady Evropy. Pavla Petrová je ředitelkou Institutu umění – Divadelního ústavu. Profesor Michal Mejstřík patří k našim předním ekonomům. Bessel Kok je evropsky uznávaný manažer a zároveň mecenáš se zkušenostmi ve správních radách uměleckých souborů a organizací (jako například taneční skupina Rosas či belgická Národní opera). Albert Kubišta zastupuje ve správní radě Archy hlavní město Prahu. V dozorčí radě jsou JUDr. Lenka Deverová, odbornice na právo a legislativu neziskového sektoru, a ekonom Josef Hanuška.

    Doba permanentního festivalu minula

    Od transformace z příspěvkové organizace do obecně prospěšné společnosti musí Divadlo Archa čelit ekonomickým problémům. Čekalo ji pětinásobně vyšší nájemné a grant hlavního města o dva a půl milionu nižší, než byl původní příspěvek města. Archa přesto vykazuje vysokou soběstačnost, která se blíží padesáti procentům. Dnešní situace však již není tak příznivá jako v devadesátých letech, kdy hostování uměleckých souborů štědře podporovaly zahraniční vlády. Dnes musí Archa financovat honoráře zahraničních umělců z mnoha jiných zdrojů.

    Vedení divadla si je plně vědomo skutečnosti, že společnost se proměňuje a zároveň se proměňují i její umělecké potřeby. Je zjevné, že umění a kultura hrají možná více než dosud významnou roli při obraně demokracie a lidských svobod. To neznamená, že by se divadlo mělo držet jen tradičních forem a žánrů. V Evropě se stále více prosazují divadelní projekty, které opouštějí tradiční model herce a diváka, a Archa na některých spolupracuje.

    Mnozí vzpomínají na časy, kdy Archa plnila roli jakéhosi permanentního festivalu. Pamětníci mají pocit, že by se ty časy měly vrátit. Ne, nevrátí se. Konstantou výzkumů, které si Archa pravidelně dělá, je stále stejná věková struktura publika. To znamená, že do Archy dnes chodí mladí lidé, kteří toto období nezažili a jejichž požadavky jsou zcela jiné. Kulturní nabídka Prahy je jiná, než byla před lety. Mapa nezávislého divadla se zcela proměnila. Vznikly a vznikají soubory nové generační vlny a je to skvělý pohled. A lze říci, na rozvoji této mapy má Archa nezanedbatelný podíl.

    Program občanského divadla

    V posledních letech se Archa vydala směrem, který propojuje umělecké aktivity s rozvojem občanské společnosti. Není to trend bez kontextu. Ve světě, například v Německu, v posledních letech i velké divadelní domy sledují program tzv. občanského divadla. Jde o projekty, kdy se profesionální umění propojuje s aktivitami různých společenských skupin.

    Divadlo Archa úzce spolupracuje s desítkami evropských divadel, jejichž program v různých podobách odráží novou společenskou a politickou situaci. V posledních čtyřech letech vznikla síť „House on Fire“ (Dům v plamenech). Program této sítě byl zaměřen na vyhledávání umělců reagujících na politické, ekologické a sociální změny v Evropě a na koprodukci jejich nových představení. Díky tomuto projektu mohla Archa představit českému publiku umělce a soubory jako Rimini Protokoll, She She Pop, Gob Squad, De Warme Winkel, Pietra De Buyssera, Edit Kaldor, Lolu Arias, nositele Ibsenovy ceny Forced Entertainment a řadu dalších.

    Archa je rovněž zapojena do mezinárodní sítě Theatron, která se zabývá rozvojem nového publika. Vychází z myšlenky, že právě nové formy zapojování publika, oslovování společenských skupin, které nepatří k „tradičním návštěvníkům divadel“, a vytváření nových společenských aliancí je významným dílem činnosti moderní kulturní organizace. Archa zahájila program „Moving Audience“, v rámci kterého si pravidelně vyměňuje publikum s Evropským centrem pro umění Hellerau v Drážďanech. Pražští diváci tak mohou vidět představení, která v Arše z ekonomických a technických důvodů nelze uvést, a naopak drážďanské publikum přijíždí na představení a koncerty do Archy. Program „Moving Audience“ se postupně rozšířil na spolupráci s vídeňským divadlem Brut. Toto divadlo koprodukovalo představení Kolonizace, a protože je z Archy nepřenositelné, své publikum na ně dovezlo.

    Letní škola Divadla Archa FOTO JAKUB HRAB

    Zahraniční koprodukce

    Je skvělé, že Archa je schopna i za nepříznivých ekonomických podmínek dovážet soubory ze zahraničí, ještě důležitější však je její schopnost produkovat představení, jež lze do zahraničí vyvážet. Koprodukce a společná tvorba inscenací jsou proto pro Archu přednostní formou mezinárodní spolupráce.

    Takové projekty mají i mezinárodní ohlas, což dokazuje pozvání česko-čínské inscenace Obyčejní lidé na prestižní Pařížský podzimní festival či na festival RomaEuropa. Kolik českých divadel za posledních dvacet let takové pozvání dostalo? Že směrování Archy je hodno povšimnutí, potvrdil i odborný americký časopis The Drama Review, který přinesl v prosinci 2016 článek Eugena van Ervena „Towards a New Cutting Edge: Where Avantgarde Meets Community Art“ (K novým vrcholům: Kde se avantgarda setkává s komunitním uměním). Autor v něm podrobně analyzoval představení Divadla Archa Sólo pro Lu režisérky Jany Svobodové a zařadil je k příkladům, v nichž avantgardní divadelní postupy kombinované s autentickou osobní výpovědí předjímají vývoj světového divadla.

    Správní radě nepřísluší vyjadřovat se k uměleckým kvalitám tvorby divadla ani k teoretickým hlasům, jež ji hodnotí. Pro mne jako předsedu správní rady jsou důležité otázky obecnější povahy. Jak Archa slouží občanům Prahy? Slouží pouze Pražanům, nebo i těm, kteří žijí na jiných místech České republiky? Komu slouží na mezinárodním poli? A hlavně: Jak plní své poslání, vyjádřené zakladatelským „Desaterem“? Pokud bychom odpověď chtěli podepřít fakty, jsou k dispozici:

    Divadlo Archa vysoce překračuje počet uskutečněných představení i počet návštěvníků stanovený grantovou smlouvu. V loňském roce to bylo o 36 % a v předcházejícím roce to bylo dokonce o 55 % více, než stanovil plán. V roce 2016 měla Archa největší návštěvnost od roku 2000. Pro rozhodování správní rady jsou také důležité údaje získané z pravidelných sociologických výzkumů, které pro Archu provádějí zavedené organizace. Výzkum, který vloni prováděla Freie Universität v Berlíně, byl metodologicky i obsahově nejzajímavější. Spočíval nejen v empirickém výzkumu, ale také v řízených rozhovorech a skupinových dílnách s diváky. Výsledky potvrdily vysokou spokojenost publika s programem a také to, že publikum Archy nestárne. Archa je stále atraktivní pro mladé lidi mezi 25 a 40 lety.

    Archa nepluje do klidných vod

    Co se v Arše děje teď? V době, kdy vychází toto číslo Divadelních novin, uvádí Archa v pražském planetáriu představení Tip of the Tongue (Mám to na jazyku) Pietera De Buyssera. Představení zahajovalo minulý festival Kunstenfestivaldesarts v Bruselu. V květnu Archa představí nejnovější experiment Wima Vandekeybuse, který má v Praze své stálé a věrné publikum. Jeho soubor Ultima Vez uvede představení Go Figure Out Yourself, které mělo právě teď premiéru v Bruselu. Představení je vytvořeno pro diváky, kteří se volně pohybují v prostoru a tanečníci s nimi individuálně komunikují. V současné době také vzniká společné dílo britské skupiny Tiger Lillies a českého hudebního skladatele Michala Nejtka.

    Dne 21. srpna bude mít premiéru představení Rusáci Jany Svobodové, Jana Buriana a Jaroslava Hrdličky, příspěvek divadla k půlstoletému výročí sovětské invaze. Petr Nikl s Davidem Vrbíkem intenzivně pracují s lasery, které budou definovat vizuální podobu hudebně poetického představení Žlutá tma.

    S drážďanským Státním divadlem spolupracuje Archa na představení Akce Kámen v režii Floriana Fischera, jehož zaujaly příběhy falešných hranic, které StB v padesátých letech budovala jako pasti na ty, kdo se pokoušeli o emigraci. Ty konfrontuje s rafinovanými metodami současných výrobců nechvalně známých „fake news“. Spolu s berlínskou skupinou andcompany&Co. se Archa podílí na dokumentárním představení o roce 1968 v koprodukci s berlínským divadlem HAU a dalšími evropskými divadly.

    V listopadu uvede Archa slavné představení produkčního domu CAMPO z Gentu Five Easy Pieces, ve kterém se režisér Milo Rau s dětskými herci zaměřuje na život a zločiny Marka Dutrouxe, vraha dětí. Spolu s bruselským centrem umění BOZAR Archa chystá projekt dokumentárního divadla nazvaný 1918 – Mezi Bruselem a Prahou. V přípravě je druhý ročník Mezinárodní školy divadla v sociálním kontextu, který proběhne v srpnu a září.

    Záměrně se zde věnuji činnosti Archy v současnosti v období, které Nina Vangeli, Vladimír Hulec a Marie Reslová v diskusi kolem kulatého stolu podrobili největší kritice. Jako předseda správní rady plně respektuji jejich právo na názor, avšak v mnohém s nimi nemohu souhlasit, zvláště tam, kde si pro svá radikálně odmítavá tvrzení neověřili fakta. Směr, kterým Archa pluje, nevede do klidných vod. Překážky, které překonává, jsou nemalé, přesto je právě nyní potřeba ocenit snahu nově pojmenovat roli tohoto divadla jako kulturní organizace, sloužící aktuálním potřebám společnosti. Důležité je, že se Archa nebojí sebereflexe. Proto pořádá expertní kulaté stoly, které se zabývají dramaturgií, ekonomikou a partnerstvím s jinými organizacemi, aby i podle zadání správní rady připravila dlouhodobý výhled restrukturalizace i dramaturgické linie divadla.

    Chtěl bych využít této příležitosti a citovat větu, která podle internetového záznamu zazněla u kulatého stolu Divadelních novin. Alex Švamberk na závěr diskuse řekl: Otázka je, jestli to, co Ondřeji Hrabovi vyčítáme, nebudeme za pár let obdivovat, jestli neoceníme, jak viděl dopředu. Z tištěné verze tato věta jaksi vypadla.

    Tomáš Vrba
    předseda správní rady Divadla Archa

    Desatero Divadla Archa

    – Divadlo Archa je centrem pro současná scénická umění bez ohledu na hranice mezi žánry.

    – Divadlo Archa je produkčním domem, kde je soudobé umění uváděno a také vytvářeno.

    – Divadlo Archa nemá stálý divadelní soubor – svá představení vytváří formou projektů.

    – Divadlo Archa je místem mezinárodní konfrontace scénických umění. – Divadlo Archa je místem setkávání různých kultur.

    – Divadlo Archa svá představení uvádí nejen ve svých prostorách, ale i mimo ně, například ve veřejném prostoru.

    – Divadlo Archa klade stejný důraz jak na uměleckou, tak na společenskou funkci divadla.

    – Divadlo Archa své umělecké projekty vytváří samostatně nebo ve spolupráci s jinými názorově spřízněnými organizacemi u nás i v zahraničí.

    – Divadlo Archa slouží publiku, které je hledající, kritické a náročné.

    – Divadlo Archa je veřejným fórem.

    • Autor:
    • Publikováno: 16. dubna 2018

    Komentáře k článku: Konstanty a proměnné Divadla Archa

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,