Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 333)
V těžké absurditě běsných válečných dnů psát o absurdní divadelní komedii mi připadá značně absurdní… Muž se ocitne v bytě, který považuje za svůj, ale zjistí, že jeho není, i když v něm může žít…
V pátek třináctého, před vyprodaným hledištěm Mahenova divadla, měla premiéru hra francouzského autora Sébastiena Thiéryho Kdo je pan Schmitt?
Jevištní byt byl prostorný, jeho zařízení strohé. Rohová pohovka vpravo, před ní stolek. Jídelní stůl se třemi židlemi o stupínek výš vlevo. Za posuvnými, ze skla zhotovenými plochami předsíň s věšákem a na něm svrchník. Uprostřed domovní stěny pancéřované dveře. Takový byt mít, s penězi nevyjdu…
Jevištní byt byl prostorný, jeho zařízení strohé. FOTO NdB
Expozice inscenace daná propagačními slogany se jevila být dlouhá a žádoucí smích nevyvolávala. Herecký pár Eva Novotná a Dušan Hřebíček jsou mistry slova a jejich konverzace o nesmyslnosti situace manželů Bérandových byla naštěstí bystrá. Ve výhledu na jeviště mi překážela váza s okrasně košatou větví. Ještěže košatinu sestřelil trhlý francouzský policista (Martin Veselý) požadující po panu Bérandovi průkaz totožnosti. Větev zmizela, získal jsem větší rozhled, ale smích se mi nedostavil… Ovšem absurdně komických situací bylo dost. Policista přivolal lékaře, aby zjistil příjmení manželského páru. Holohlavý psychiatr (Jan Grygar) vehementně vnucoval panu Bérandovi obludnost, že je přece pan Schmitt.
Hra na pravdu pokračovala. FOTO NdB
Hra na pravdu pokračovala. Výřečný policista dopravil na scénu syna manželů Schmittových. Poněkud smavý syn Karl se projevil jako vulgární spratek, který rodiče častoval nevybranými slovy. Po pravdě řečeno, několikrát se nešlo nesmát…
Abychom pochopili absurdnost pravdy, obšťastňovala nás režisérka světelnými šoky prudce blikajících reflektorů. Když už jsme si všichni zvykli na skutečnost, že Bérand je Schmitt, oznámil hlas v telefonu, že pán se jmenuje Schwartz…
Herci přesvědčovali, že konverzační komedii hrát umějí. FOTO NdB
Režisérka Jana Kališová usilovala o hbitost děje a herci přesvědčovali, že konverzační komedii hrát umějí. Jen my, premiéroví diváci, jsme asi neměli svůj správně směšný den. Nebo ta jevištní fraška byla myšlena smrtelně vážně? Možné je dnes všechno…
Pustil jsem si bytovou televizi. Oznámila, že všech 108 vypálených raket zasáhlo určené syrské cíle. Mrtví nebyli hlášeni… Do usínání jsem drmolil: Jsem Tuček, jsem Tuček, nejsem Syřan…
Brno – Komín, 16. 4. 2018
Národní divadlo Brno / Mahenovo divadlo – Sébastien Thiéry: Kdo je pan Schmitt? Moderní francouzská komedie – Kafka by byl nadšený, Feydeau taky. Překlad: Kateřina Neveu, režie: Jana Kališová, dramaturgie: Lucie Němečková, scéna: Nikola Tempír, kostýmy: Vladimíra Fomínková. Osoby a obsazení – Paní Bérandová: Eva Novotná, Pan Bérand: Dušan Hřebíček, Policista: Martin Veselý, Domovník: Sergej Sanža j. h., Lékař: Jan Grygar, Karl: Roman Blumaier. Premiéra 13. dubna 2018
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 333)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
