Karel Kratochvíl: Nebudeme přesvědčovat přesvědčené
Karel Kratochvíl založil divadelní platformu s názvem Krutý krtek. V tomto rozhovoru prozradí, jaké jsou nejbližší plány tohoto společensky užitečného divadla.
Vaše jméno i název divadla mají stejné iniciály, je to náhoda?
Není. Scénograf Kamil Bělohlávek mi přidělil tuto přezdívku na jednom divadelním festivalu, jehož účastníky jsem terorizoval časnými ranními rozcvičkami. Když jsem hledal název pro divadlo zastřešující moje aktivity, vrátil jsem se ke Krutému krtkovi nejen kvůli iniciálám. Krtek není moc oblíbené zvíře, lidem leze na nervy, když jim rozrývá trávníky. Ale v hloubce je to užitečný tvor, který žere škůdce a parazity.
Proč a s jakými cíli jste Krutého krtka založil?
Jan Borna, u kterého jsem měl štěstí studovat na DAMU, mi na otázku po smyslu divadla odpověděl, že je zrcadlem společnosti. Jsem přesvědčený o tom, že dobře nastavené zrcadlo může společnost měnit. Ne po masách, ale po jednotlivcích, ne v revolucích, ale po krůčcích. Pomalu, jako si kutá podzemní cestičky ten krtek. Při zdravotní silvestrovské procházce po horách jsem dospěl k názoru, že nastavovat zrcadlo společnosti, která sdílí stejné hodnoty, stejné ideály a řeší stejné starosti jako já, nemá valného smyslu. Přesvědčovat přesvědčené… Rozhodl jsem se proto orientovat jinam a založit Krutého krtka. Dal jsem mu podtitul společensky užitečné divadlo. Chci spojovat diváky s tématy, která se týkají jich samotných, jejich současnosti nebo pozapomenuté minulosti. A to netradiční divadelní formou, která k takové dramaturgii přitáhne hlavně lidi, kteří svůj volný čas tráví jinde než v divadlech. Nejen v Praze, ale i v regionech.
Máte stálý okruh spolupracovníků?
V současnosti má Krutý krtek tři projekty, na každém spolupracuji s jiným týmem. Jsou to spolužáci a kamarádi z KALD DAMU (božská Diana Čičmanová, půvabná Anna Schmidtmajerová, charismatičtí Mikuláš Čížek, Adam Kubišta a Tomsa Legierski), ale rád se nechávám inspirovat mladou energií současných studentů (kreativní a inovativní dramaturg Boris Jedinák, originální a poctivé scénografky Marie Hásková a Karolína Kotrbová).
V pátek 4. května bude mít premiéru první inscenace Expedice, proč jste se rozhodl pro formu „divadelní bojovky“?
Expedice je poctou všem, kteří vydávali samizdat. Při zkoušení jsme se setkávali s pamětníky a aktéry – výsledný tvar je inspirován atmosférou jejich vyprávění. Konspirační byty a schůzky, mrtvé schránky, tajné spojky… Všichni spoluvytvářeli fenomén, který v sobě skrývá notnou dávku dobrodružství, vynalézavosti a risku, ale především hravosti. Výsledkem je venkovní bojovka, která skupinky 3–5 hráčů provází uličkami Starého Města pražského, kde plní nejrůznější úkoly. Zároveň je Expedice mojí odpovědí na potřebu, kterou kolem sebe intenzivně cítím – potřebu dospělých hrát si! Roztrhl se pytel s nejrůznějšími escape roomy, stále populárnější jsou larpy, hry na hrdiny… Myslím, že na podobnou potřebu unikátního „hráčského“zážitku už několikátou sezonu reagují divadelníci z celé republiky.
Jaké projekty budou následovat?
Na festivalu Khamoro budou mít v červnu premiéru Romské pohádky, což je Krtkova zatím jediná loutková a zájezdová inscenace. Jejím cílem je ukázat dětem po celé České republice, že Romové mají velmi krásné a zábavné pohádky. Autorkou literární předlohy je zakladatelka romistiky u nás Milena Hübschmannová, která v šedesátých letech jezdila po Československu s diktafonem a nahrávala autentická vyprávění přímo v romských osadách. Na rozdíl od těch českých jsou romské pohádky o dost temnější, je z nich cítit exotický oheň, ale stejně jako ty naše končí všechny dobře. Dalším projektem chystaným do prázdnin je Odsunutí – liberecká divadelní procházka po místech spojených s vyhnáním Němců v roce 1945. V současnosti sbíráme vyprávění a sami se s historií, o které Češi neradi mluví, teprve seznamujeme. Jsou to úžasné příběhy, o které chceme libereckou veřejnost obohatit, aby jejich dennodenní cesta do práce získala nový rozměr o události, na něž se mělo zapomenout a které byly doposud tabu.
Můžete prozradit, s jakými obtížemi musí divadelník počítat, když se jednoho dne rozhodne založit angažované divadlo?
Jsou to zatím jen samé radosti! Na Expedici se nám podařilo vybrat peníze přes crowdfundingovou kampaň, Romské pohádky zahrajeme na Refufestu, na evropských regionech v Hradci a snad i na festivalu v Chrudimi, v Liberci se potkáváme s lidmi a posloucháme jejich příběhy o roce 1945. Podpora ze všech stran mi dělá ohromnou radost. Už mi samozřejmě na e-mail i Facebook přišly nenávistné komentáře jak k nápadu o romských pohádkách, tak k libereckému odsunutí Němců, ale jsem za ně naopak rád. Jsou důkazem toho, že Krutého krtka je potřeba.
Komentáře k článku: Karel Kratochvíl: Nebudeme přesvědčovat přesvědčené
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
