Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 340)
HaDivadlo je pohříchu stánkem náročného diváka. Bez dokonalé přípravy absolvovat jakékoliv jeho představení je poněkud riskantní. O premiérách to platí obzvlášť. Jsou v podstatě seancemi dlouze disputujících tvůrců na dané téma. Žasnoucí divák je jejich neodmyslitelnou součástí.
Premiéru inscenace ´68 provázela osudová smůla. V průběhu závěrečných zkoušek onemocněl režisér J. A. Pitínský, termín uvedení se z prvního máje posunul na třetího a na pultě šatny cedulička suše konstatovala: Mimo čtvrtého se všechny další reprízy ruší…
Černým tunelem bývalého kina jsme drobnými krůčky vstupovali do hlediště. Měl jsem v duši pocit, že snad kráčím na věčnost. Šerem hrací plochy a divadelní mlhou prosvítaly barevné plakáty filmů Číňanka a Ukradené polibky se jmény francouzských režisérů šedesátých let Jean-Luc Godarda a Francoise Truffauta. Na balkónovém průčelí nápis Musée cinema nasvědčoval, že se nacházíme někde poblíž pařížských bulvárů.
V prvé části inscenace ´68 pět výbojných, všeho schopných herců koncertuje. Jako ďáblíci kmitají prostorem, rotují, metají kozelce, diskutují a hřeší. Ohebnými těly demonstrují touhu po revoluci, plni vášní ji realizují a smrtelně vážně prožívají i její rozpad. Citují věty a využívají dějová fakta věhlasného filmu Číňanka. Občas se do děje vplétala dívka s filmovou klapkou, která prozrazovala, který záběr se právě natáčí…
Utkvělo mi v paměti hledání pozdravu revolučních spiklenců. Římsky zvednutá pravice se proměnila v zatnutou pěst španěláků – No pasaran / Neprojdou… Nebo ovazování hlav do podob kukel a jejich máčení v mísách naplněných do ruda obarvenou vodou… I věta dívenky: Byla jsem prostitutka, ale měla jsem své zásady – Rusové a Američani: Nikdy… Překvapující bylo využití drkotání posouvaných židlí. Připomínalo střelbu palných zbraní zabíjejících děti revoluce…
O přestávce jsem řekl: Převádění filmových postupů Godarda na jeviště je diskutabilní, ale herci nové vlny souboru – Zbyšek Humpolec, Mark Kristian Hochman, Jiří Svoboda, Táňa Malíková i Magdalena Straková zazářili. Rozpoutané herectví mám rád.
Kamarádka Mab odpověděla: Nevím… Dost kouřili… Když pálili revoluční díla, tak z toho zbyl také jen dým a smrad.
Do druhé části představení jsme byli vpouštěni bočním vchodem. Scéna byla zabydlena gaučem, křesílky a tunel kancelářskými stoly s psacími stroji a židlemi. V dlouhé rozehrávce pořádala stará garda souborových bardů poklidnou seanci pařížských kuřáků marihuany špikovanou „jetými“ smíchy a blaženými výroky hnutých myslí…
Revoltující mládí vymizelo, Paříž ovládl systém sladké moci buržoazie. Přes hlavy aktérů byl promítán Truffautův film Ukradené polibky. Manželské nevěry jsou podobny tření mastodontů, hledači polibků se tváří romanticky, poklidná fízlování jsou nekonečná. Zkrocený komediant najde práci. Je očkem poslušně slídícím v postelích parohy nasazujících dam. Výlevy jsou patetické, tempo představení pozvolně škobrtající. Starý úředník zemřel, proběhla dívka s klapkou a pán vstal, holohlavý podnikatel nechal šetřit, proč ho nikdo nemá rád, odkvétající žena se vrhala na gauč, mladý pátrač nevěrníků mumlal nesmysly na téma blum-blum, až zakopl o své symbolické jméno – Jiří Svoboda a zmlkl. Rekvizity byly imaginární, pila se zrnková káva a všichni při všem reálně kouřili.
Místy to muselo být humorné, protože se někteří diváci smáli. Po dvou hodinách jsem začal mít obavy, že jde o nikdy nekončící příběh…
Kytiček a dárků bylo mnoho, nemocný režisér se však nedostavil.
V těžkém zamyšlení jsme kráčeli Josefskou ulicí. Řekl jsem: Demonstrace rozpadu hodnot se zdála být dokonalou.
Mab konstatovala: Představení bylo jako tableta s prodlouženým účinkem. Až z něj natékaly nohy…
Dodal jsem: Pařížský květen… tak nazvali historikové občanské nepokoje v hlavním městě Francie. Ach jo, nemoc režiséra je pro nedozkoušenou inscenaci velkým neštěstím… Ano, poněkud nateklé kotníky mě bolí…Přidali jsme do kroku. Škobrtl jsem, ale i přesto jsme noční rozjezd autobusů v jedenáct stihli…
Brno – Komín, 7. 5. 2018
HaDivadlo, Brno – Matěj Nytra a kolektiv: „´68 Ať žije kontra-kultura!-kultura! Teď!“ Režie: J. A. Pitínský, dramaturgie: Matěj Nytra, scéna: Milan Nytra, kostýmy: Anna Chrtková. Obsazení Jiří Svoboda, Zbyšek Humpolec, Mark Kristián Hochman j. h., Táňa Malíková, Magdalena Straková j. h., Jan Lepšík, Cyril Drozda, Miloš Maršálek, Simona Peková, Marie Ludvíková, Kamila Valůšková, Miroslav Ukul Kumhala a další. Premiéra 1. máje 2018. Psáno z 2. premiéry 3. 5. 2018.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 340)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)