Clown Bilbo bloguje (No. 3): S kůlem v oku
Vedle v domě uřvaná sekačka zavadila o kámen, až to ryclo… Kousek dál motorová pila zajela do sukovitého dřeva a skřehotá jako pominutá… Psi vyjí svou tesknou píseň a další sekačka roztočila své nože… Je neděle, chtělo by se snídat v trávě…
Nedávno jsem byl na premiéře filmu Vlado Štancela Rekvalifikace. Milá česká komedie o padesátníkovi, který ne svou vinou ztratí práci a poté ji neúspěšně hledá. Nakonec ji překvapivě nachází ve své plodnosti. Já zde hraju šíleného básníka, který se pokouší udat sbírku básní. Když ji nikdo nechce, střelím se do hlavy a hospodští štamgasti se začnou prát o mé knihy. Jeden mi dokonce rve revolver z ruky, co kdyby se hodil… ale ručka ta ho křečovitě svírá… Činorodost je po zásluze odměněna! A film? Nemá na reklamu… Je to škoda. Vlado pro své vize vybral zajímavou směsku lidských charakterů. Nebojí se riskovat, a tak… odvaha je opět po zásluze… Doufám, že někdy v budoucnu prolétne film TV. A sklidí úspěch!
Vedle pracovitý soused vrtá do dlažby, otáčky stoupají do nebeských výšin… Pak seká dlátem a řeže na tupé cirkulárce. Dřevo se zpěčuje, úpí, řve, naříká… A opocený soused tlačí, heká, sípe… Je stále neděle… Prcháme do chladivých stříbřitých vln slapské přehrady. Ptáčkové zpívají serenády a my osvěženi míříme na Dobešku, kde má křest poslední CD mé ženy Sylvie Chvilka co se chytí – živý koncert z divadla v Prachaticích.
Omlouvá se spousta potencionálních hostů – pro jedny je horko, pro druhé finále Ligy mistrů, festival Mezi ploty… Pivko za rohem je bližší než košile… Nakonec je nás přes čtyřicet a koncert může začít. Vedle hlavní postavy je na jevišti Tomáš Alferi, dnes nejen vynikající skladatel a herec, ale také šéf Divadla Rozmanitostí v Mostě. Střídá klavír s elektrickým piánem a akordeonem. U kontrabasu tančí Petr Tichý a já občas zaběhnu podpořit waitsovský šraml piccolo cornetem. Melodie se přelévají jako sinusoida života – chvilku je melancholická, jindy prozářená rytmem živelného tanga.
…Temné ráno, vzbouzím se snem z minulosti. Stojím bosá. Vítr si přišel pohrát s mými prsty. Jsem bledá… Krajina se pomalu rozednívá …Káva na stole, příjemný kouř světlem dřímá… Jsem jako bloud… Hej, probuď se ze sna, na stole halenka těsná v příšeří v koutku pes: nevrčí očima smutně mžourá…
Kmotřenkami nového dítka jsou Vladimíra Čapková, dramaturgyně prachatického divadla, a fotografka Ivanka Řandová… Obří láhev šampaňského putuje publikem… Jiskra v oku žhne víc a víc… Prchavou, jepičí Chvilku by tak ráda Sylvie chytila… A v každé písni ji chytá! Je dobře, že se tohle vše podařilo vlisovat i do křtěné desky. I ona je plná radostně lidského vrzavého hledání, nalézání, hravého něžného spiklenectví, souznění a živočišné syrovosti!… Jaké štěstí mají i ti, kteří na Dobešku nedorazili! Přeci jen mohou ochutnat! Zvláště v dnešním světě běhu, úprku, který takovýmto honům za něžnou Chvilkou nepřeje! Ostatně i bonusový filmeček Míry Janka Blesk z natáčení, který koncert rozpůlil, poodhalil atmosféru prachatického natáčení… Třetí album mé ženy potvrzuje, že se vyplácí jít si bez kompromisů, umanutě, za svým hudebním plátnem.
Další den nás probouzí tupé zuby cirkulárky… Činorodý soused buší do zdí, přendává poličky, které předevčírem přidělával… Seká trávu, i když nemohla narůst… Zámková dlažba musí změnit strukturu, tvar, barvu… Motyka kope, sekyra seká, cirkulárka kvílí a rádio, aby bylo slyšet, řve do ulice popovou machu… Nic nepomáhá… Všechno se to musí přeci udělat!!!…
Vzpomenu si na podobného kutila. Ořezával na cirkulárce velekmen, tu se mu strom vzepjal a obří tříska mu projela okem. Upadl na zem a vzdychal. Běželi pro právě dostudovanou zdravotní sestru. Byl krásný voňavý, letní den… Volali na ni: Táta tam leží, jen řezal a najednou má v oku klacek… Pomož… Je mu sotva padesát… Má velkou sílu, je zdravý… Táta… Stála tam a zestárla o deset let. Vidí na zemi ležet klidné tělo, kterému místo oční bulvy trčí trám, jehož špička vykukuje na druhé straně hlavy, o níž je opřené… Surrealistický obraz… Táta… jen řezal a najednou má v oku klacek… Pomož… Je mu sotva padesát… Je zdravý… Táta… Ve škole je neučili, jak se vyndávají klády z lebeční dutiny. Táta… jen řezal a najednou má v oku klacek… pomož… Tři chlapi se potí, dřou s páčením, kroucením, škubáním… Mrtvé tělo sjede na zem… Vždyť jsi zdravotní sestra nebo ne?!… Nestudovala jsi nadarmo, ne?! Táta je jinak zdravý, jen řezal… Činorodé tělo se neprobudilo… Vůbec se nedivím příběhu, který vyprávěl filmař Luis Buñuel .
Soused zastřelil souseda. Přijela policie: „Proč jste ho zastřelil?“ On klidně: „Nechtěl ztlumit rádio.“ – „V pořádku.“ A strážníci odjeli…
Tak pozor na činorodost…
Je letní čas… dlouhé dny…
Aby vás nezahubila…
Ale povznesla!
Komentáře k článku: Clown Bilbo bloguje (No. 3): S kůlem v oku
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
