Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Mudrování nad DSB (No. 4)
O sobotní festivalové noci jsem v Mozartově sále divadla Reduta spatřil abstraktní pohybovou báseň s hudbou, světelným balancem a rozestřenými slovy Obrys.
Jsem ve městě, ve kterém nechci žít… FOTO DSB
Jiří Bartovanec, vynikající tanečník a choreograf, připravil s činoherci snovou férii šílených obrazů. Z dýmů, světelných šlehanců, lidských těl a chmurných zvuků hudebních vět upletl strastnou můru nocí osamocení člověka.
Mezi útržky hudebních poryvů jsem zaslechl shluky vět: Jsem ve městě, ve kterém nechci žít. Obnažená dívka hrající na housle pravila: Krok za krokem jdu vstříc utajovanému šílenství… Černovláska vykřikovala: Zhasněte světla, ať se rozzářím… Hubený muž hlásal: Vůbec nejsem… Blondýna šeptala: Tu noc padali ptáci z nebes jako sebevrazi. Muž s bradkou ucedil: Lidé zapomněli žít… Jsem přivázaná za koně a vláčena tmou…
Jsem přivázaná za koně a vláčena tmou… FOTO DSB
Náročnou choreografii, plnou artistních prvků, zvládali činoherci neuvěřitelně dobře. Dali do představení vše, srdce i duše… Hodinová noční chvíle chmurné poezie, hraná v pekelném tempu, patřila k vrcholům festivalu.
Vážení, Obrys bych si dal ještě jednou…
…
Jiří Bartovanec: Obrys. Text: Martin Hodoň, Jan Razima, režie a choreografie: Jiří Bartovanec, dramaturgie: Martin Hodoň, scéna: Michal Hór Horáček, Jiří Bartovanec, kostým: Andy Mužíková, hudba: Mojmír Měchura, Tereza Marečková (housle, skladba), světelný design: Michal Hór Horáček, technik: David Sláma, produkce: Dita Dvořáková, foto, vizuál: Michal Hór Horáček. Obsazení a autorská spolupráce: Hana Tomáš Briešťanská, Dalibor Buš, Tereza Groszmanová, Tereza Marečková, Annette Nesvadbová, Pavol Seriš, Martin Sláma, Jakub Šafránek. Psáno z festivalového uvedení v Divadle Reduta 26. 5. 2018.
///
Na jevišti postávaly bílé krychličky i krychle. Dvě z nich se kupodivu začaly hýbat. FOTO DSB
A pak rychle domů, a než jsem se nadál, byla neděle. Ve tři hodiny odpoledne si dali v Polárce sraz milovníci pantomimy, kteří se těšili na dětské představení Koukej, svět proslulého mima Radima Vizváry. K zármutku osazenstva pražského Divadla Minor, ale i mého, nás příliš nebylo.
Na jevišti postávaly bílé krychličky i krychle. Dvě z nich se kupodivu začaly hýbat. Nejdříve nesměle, ze strany na stranu. Pak jim vyrostly nohy a běhaly mezi těmi ostatními. Dlouhé, hubené kostce narostly ruce. Tuze hezké. S dlaněmi a prsty. Jejda, jejda, najednou těch rukou bylo… Jedna, dvě… a ještě víc…, počítalo dítě vedle mne. Maminko, tolik… Holčička ukázala vítězně šest prstíků…
Z krychlí se vyklubali dva strejdové a jedna moc hezká teta. FOTO DSB
Z krychlí se vyklubali dva strejdové a jedna moc hezká teta. Bylo jich plné jeviště. Rovnali krychle do různých seskupení a odkudsi vyčarovali kulatý bílý míč. Maminka řekla: Minko, balón, budou hrát kopanou. Minka odpověděla: Maminko, to bude měsíc… A měsíc to byl. Strejdové jej zavěsili na oblohu a pak jim na rukou vykvetly květiny. Slunečnice, nebo drobné pelargonie. Jednomu vyrostl z těla velikánský zelený kaktus. Jé, maminko, kaktus kvete…
Jé, maminko, kaktus kvete… FOTO DSB
Ale to už si mimové nasadili na hlavy masky a hráli si na zvířátka. Žába leze po mezi, kvakla Minka a maminka udělala Psst. Čáp s dlouhatánskýma nohama lovil chameleona. Minka byla k nezastavení: Chameleon se schová, uvidíš, řekla. A chameleon se schoval do škvíry mezi bílé kostky.
Děťátko dostalo dudlík a paní mimová mu dělala bublifukem bubliny…FOTO DSB
Na jevišti se mim dvořil slečně a potom měli miminko. Děťátko dostalo dudlík a paní mimová mu dělala bublifukem bubliny…
Minka vzdychla: Jé, hrají si na rodinu. Maminko, proč s námi není tatínek…? Maminka zakryla Mince ústa dlaní…
Moc dobrá pantomima, zvláštní, poutavá. FOTO DSB
Spěchali jsme po hrbolatém dláždění a Mab pravila: Moc dobrá pantomima, zvláštní, poutavá a dětem srozumitelná. Jen jich mělo být v divadle víc. Pan Vizváry umí…
Hleděl jsem, kam šlapu a tak jsem jen tiše prohodil: Žil jsem v mylné představě, že pantomima v Brně táhne. Opak je pravdou. Škoda. Možná je na vině sluníčko. Peče jako pec…
…
Divadlo Minor, Praha – Radim Vizváry: Koukej svět. Režie: Radim Vizváry, výprava: Lucia Škandíková, hudba: Matěj Kroupa, dramaturgie: Petra Zichová. Hrají: Valéria Daňhová, Jakub Urban a Anton Eliaš. Premiéra 16. května 2017. Psáno z festivalového uvedení 27, května 2018.
///
Promítací plátno, čtyři projektory a v hloubi další promítací plátno. FOTO DSB
V sále Divadla na Orlí byl naštěstí příjemný chlad. Promítací plátno, čtyři projektory a v hloubi další promítací plátno dávalo tušit, že představení Manual Cinema Ada/Ava bude zvláštním uměleckým tvarem. Tři dívky nasazující si na hlavu stylizované krunýře paruk a na tváře lepící škraboškové pásky výrazných profilů, naznačovaly, že by mohlo jít o kombinaci divadla a filmu.
Dívky si na hlavu nasazovaly stylizované krunýře paruk a na tváře lepily škraboškové pásky výrazných profilů. FOTO DSB
Před prvním plátnem, na černém stole, se leskly kupky položených foliantů. Po stranách dějového prostoru, u kláves a syntetizérů seděli hudebníci s violoncellem a kytarami. Světla sálu zhasla. Půvabná míšenka rozpohybovala tlačítky počítače přítomné herečky i obsluhu projektorů. Užasle jsem sledoval něco dosud neviděného. Herečky přistupovaly k zadnímu plátnu a svými hlavami vytvářely na plátně stíny svých profilů. Ty byly přenášeny na hlavní plátno. Režisér a dvě herečky vkládali na desky projektorů folianty a různě s nimi manipulovali. Pokládali na ně z černých papírů vystříhané figurky, auta, rámy, hrníčky…
Herečky přistupovaly k zadnímu plátnu a svými hlavami vytvářely na plátně stíny svých profilů. Ty byly přenášeny na hlavní plátno. FOTO DSB
Příběh staré paní, která se nemůže vyrovnat se smrtí své sestry – dvojčete, byl dojemný. Mab řekla: Představení se mi líbilo. Mělo půvab. Jen jeho délka mohla být o poznání kratší.
Manual Cinema, Chicago (USA) – Ada/Ava. Režie: Drew Dir, zvuk a kompozice: Kyle Vegter a Ben Kauffman, scéna: Drew Dir, Sarah Fornace a Julia Miller, perkuse, syntetizér a klavír: Michael Hilger. Původní obsazení – loutkohra: Lizi Breit (Ava), Sarah Fornace, Evan Garrett a Julia Miller (Ada), hudba: Maren Celest (vokály, klarinet, zvukové aranžmá), Michael Hilger (syntetizér, kytara), Kyle Vegter (violoncello, klávesy). Alternace – loutkohra: Kara Davidson (Ava), Drew Dir, Sam Deutsch, Charlotte Long, Myra Su a Vanessa Valliere (Ada), hudba: Alex Ellsworth (violoncello, klávesy), Ben Kauffman (syntetizér, kytara), Izzy Olive (vokály, klarinet, zvukové aranžmá), Eric Streichert (syntetizér, kytara) a Jacob Winchester (syntetizér, kytara). Psáno z festivalového uvedení 27. května 2018 v Divadle na Orlí.
///
Na Shakespearova Macbetha jsem se těšil. FOTO DSB
V 19 hodin začínalo představení rumunského Bulandra Theatre. Na jejich provedení Shakespearova Macbetha jsem se těšil.
Pohled do sálu Mahenova divadla byl šokující. Něco párů a jedinců bylo rozeseto po ploše plyšových sedadel. Můžete si sednout, kam chcete. Hlavně tak, abyste viděli na překladové zařízení, pravila uvaděčka…
Na setmělém jevišti stála mohutná dekorace představující do modernosti dneška přestavěnou síň středověkého hradu s kuchyňským koutem a prosklenou zadní stěnou s posuvnými dveřmi vedoucími do prostorné jídelny.
Stylizovanými podupy skotských tanců přiskočily na scénu postavy sudiček. FOTO DSB
Stylizovanými podupy skotských tanců přiskočily na scénu postavy sudiček. Dlouhými sukněmi vířily věštby. Mohutného, zakrvaveného Macbetha přinesly v nůši. Vyřvával, jak při válečném střetu sekal nepřátelské bojovníky jako zvěř… Jeho statnou hruď však chránila „neprůstřelná vesta“.
Na hromotlucké, neinteligentní, běsem ctižádosti posedlé, uřvané postavě, postavil Michal Dočekal režijní plán Shakespearovy hry. FOTO DSB
Na hromotlucké, neinteligentní, běsem ctižádosti posedlé, uřvané postavě, postavil Michal Dočekal režijní plán Shakespearovy hry. Macbeth měl přirozenou autoritu. Všichni se ho báli. Svou lady zvedal jako pírko. Po zavraždění krále byl od krve jako řezník. Pokud byl na scéně, inscenace měla napětí i spád. Od okamžiku, kdy začal být pronásledován výčitkami svědomí, se tempo inscenace žel zvolnilo…
Mab se nemohla vzpamatovat. FOTO DSB
Mab se nemohla vzpamatovat. Hrát na festivalu představení dvě a půl hodiny bez přestávky, je nerozumné.
Odpověděl jsem: Jsem strašně unavený… Ještě chvíli a „kleplo“ mě… Nevidím na oči… Ovšem herec hrající Macbetha byl vynikající, jedinečný. A herečka, co hrála Lady Macbeth, také. Skvělé herecké výkony…
Tak zas zítra, řekla Mab a rozběhla se. Naskočila do tramvaje a byla pryč…
Končila neděle. V Komíně mňoukaly kočky a lípy voněly po medu…
Bulandra Teatrul, Bukurešť (Rumunsko) – William Shakespeare: Macbeth. Režie: Michal Dočekal, dramaturgie: Daniel Přibyl, technická režie: Mihaela Oance, scéna: Martin Chocholoušek, kostýmy: Hana Fischerová, choreografie: Arcadie Rusu, hudba: Ivan Acher. Premiéra 14. května 2017. Psáno z festivalového uvedení 27. května 2018 v Mahenově divadle.
Brno – Komín, 30. 5. 2018
///
Více na i-DN:
…
…
Komentáře k článku: Mudrování nad DSB (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
