Malostranské okraje 2018 (No. 3)
Putovat z představení na představení od Újezdu přes Kampu a Malostranské náměstí až po Jánský vršek a užívat si zhruba hodinové anglickojazyčné performance – to je divadelní Prague Fringe. A co je Skotsko!? Na to hledá odpovědět soubor tří komiků The Latebloomers v Divadle Inspirace, odkud jsem se přesunula do Malostranské besedy na svižnou inscenaci Komedie omylů v podání Australské shakespearovské společnosti.
Herecká trojice The Latebloomers, původem z Anglie, Austrálie a Švédska, vzešla z mezinárodní École Jacques Lecoq. FOTO PF
Herecká trojice The Latebloomers, původem z Anglie, Austrálie a Švédska, vzešla z mezinárodní École Jacques Lecoq. V duchu Lecoqových principů pohybového divadla a pantomimy připravila scénář, který staví na obecně známých faktech. Stručně řečeno: všechno, co víme o Skotsku. A co vy víte také. Pracuje totiž s předvídatelnými situacemi a nepředvídatelnou reakcí diváka. Způsob, jakým si vás získává ke spolupráci, by mohl inspirovat české tvůrce. Faktem ale je, že The Latebloomers to mají na první pohled snadnější. V malém sklepním sále se schází z valné části typické festivalové publikum žádostivé interakce. Na jevišti stojí u tří stoliček tři typově různí herci, oblečení ve skotském stylu – kilt, baret s bambulí, pletená vesta, vlna a tartanové vzory atd. Hned v úvodu si vás získají dokonalou synchronizací pohybu. Z tleskání a podupávání v divokém rytmu vzniká kulisa pro tanec highlandera. Aktéři fungují jako jediný organismus. Připomíná to bubenické sólo na rockovém koncertě za doprovodu dud- Jenže tady jsou nástrojem i hudebníkem všichni tři najednou. Zdá se, že velké entrée nepřekonají. A také jim o to nejde.
Vracejí se k narození atmosféry a imitují zvuky venkova. FOTO YouTube
Vracejí se k narození atmosféry a imitují zvuky venkova, až i vy máte pocit, že sedíte na břehu jezera, nad hlavou vám krouží dravec, po kamenné stezce kluše kůň a zdáli bučí ovce. V tu chvíli nahodí jeden z mimů pomyslný rybářský prut a od tohoto momentu tvoří celý sál jednu platformu. První divačka je zanedlouho vylákána na scénu, aby pomohla rozluštit obligátní trapnou otázku: Co nosí Skot pod sukní? Do hlediště letí zelené spodky a… stálo by za prozkoumání, zda se odpolední představení něčím liší od nočního. Odpověď každopádně zní: Skotsko!
Pohrávat si s divákem, znejistit jej a zase si ho získat, na tom herci staví. Můžete se stát lovnou zvěří, která se ve stylu nejtrapnější cirkusové klauniády pomstí jednomu z lovců přímo na scéně. Nebo pomyslným protivníkem highlandera Williama Wallace. Vybranou dámu z první řady berou aktéři mezi sebe a reagují na každý její pohyb. Okusit magii gesta, být spolutvůrcem gagu – to nám herci nabízejí. Zadarmo to pochopitelně nedostaneme. Musíme snést nějaký ten vtípek, protože lakomý Skot nezapomíná a vendeta visí ve vzduchu, dáma nedáma. V navazování pantomimické komunikace (angličtina zazní minimálně) s publikem jsou aktéři vůbec mistři. Berličku si z nás však nedělají. Naopak. Výstupy na očekávatelná témata prokládají úryvky známé skotské balady Loch Lomond a nenápadně nás připravují na velké společné finále.
Přehlídka laskavě parodovaných tradic a symbolů zahrnuje i nádech mystiky a melancholie, aniž by kamkoli neúměrně sklouzávala.Na představiteli zabitého výrostka se prezentují potíže s mrtvolou, které nedrží brada ani víčka. Konečně pochopíte funkci modrého kostkovaného přehozu, jediné dekorace scény. Anděl s tartanovými křídly (jak jinak) znamená první krok k převtělení a návratu do kruhu přátel. Dochází na společnou katarzi, kdy stále spontánnější diváci vytvoří rytmickou kulisu a chór pro společné provedení Loch Lomond. A pokud byste si potřebovali s performery něco vyříkat, po skončení představení stojí trojice ve špalíru na chodbě a loučí se s vámi osobně.
…
Po hravém odpoledni přichází shakespearovská smršť slov. Tvůrci inscenaci Komedie omylů označují za fyzický cirkus inspirovaný commedií dell´arte. V představě o fyzickém cirkusu se s nimi rozcházím, vždyť kromě prvků klaunérie se neobjeví ani náznak akrobacie. Ale to druhé platí. Hlavně v promyšlených kostýmech a stylizaci do moderní jarmareční frašky. Evropské Syrakusy a asijský Efes představují paralelu euroamerických obchodních vztahů, na policejní pořádek dohlíží parta jakýchsi deratizátorů. Namísto efeského vévody drží americký entertainer v šachu starého evropského cirkusového šaška. Vzor a barva kostýmů jeho neméně šaškovských dvojčat naznačuje předem šťastný konec, kdy se květinový vzor spojí s hvězdami a pruhy. Druhá dvojčata-sluhové v rudém overalu létají mezi pány jako supermani se symbolickým ohněm v trenýrkách, potištěných vzorem á la chilli papričky. Sestry-kolombíny vystupují v kontrastu oheň-voda a do vyhrocené situace v závěru zasáhne abatyše připomínající pravoslavnou bohorodičku.
Přiznávám, že mi symbolika kostýmů částečně vynahrazovala text. FOTO PF
Přiznávám, že mi symbolika kostýmů částečně vynahrazovala text. Co se týče angličtiny, jde o nejvyšší level. Navzdory perfektní čisté dikci všech aktérů jsem se v rychlosti jejich deklamace ztrácela. Představení trvalo něco přes hodinu a nedivila bych se, kdyby za tu dobu stihli přeříkat nezkrácený Shakespearův text. Každopádně dali tvůrci téhle frašce spád a lehkost.
Dlouhý dialog kupce a vévody rozdělili do několika částí. Srdceryvný příběh o rozdělení sourozenců a rodin doprovází projekce živé animace, která ho polopaticky dokresluje. Stejnou funkci plní černobílá mapa na pozadí scény. Zkrátka, všechno je přiznané a vy si vychutnáváte nadsázku a deklamační akrobacii, kterou by poměrně mladý ansámbl australské shakespearovské společnosti trumfnul leckteré aktéry hradních Shakespearovských slavností. Dostane se nám všeho, co od frašky čekáme.
///
Více na i-DN:
…
Malostranské okraje 2018 (No. 1)
Malostranské okraje 2018 (No. 2)
…
Malostranské okraje 2018 (No. 4)
Malostranské okraje 2018 (No. 5)
Malostranské okraje 2018 (No. 6)
…
Komentáře k článku: Malostranské okraje 2018 (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
