Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Mudrování nad DSB (No. 7)
Koukám do kalendáře a zjišťuji, že festival má nakrátko, dnes je jeho poslední den.
V Komíně na plácku, pod cedulí Brno je boží, nabádali košilatí mladíci kolemjdoucí k podpisu nějaké petice. Brno je rozděleno na ty, co představení Naše násilí a vaše násilí viděli, a na ty, co „tu hrůzu“ neviděli. Také se proslýchá, že padnou soudní žaloby a že budou ekonomické i jiné postihy. Mladík, který se zapojil do nahulaté exhibice, se pochlubil, že mu bylo „slušnými lidmi“ sděleno My si tě najdeme… Z prestižního mezinárodního setkání významných divadelních souborů se, žel, stala nechutně nenávistná motanice.
Ve vydýchaném, kouřovým zápachem poznamenaném foyeru HaDivadla stála židle a na ní cedulička: Z úsporných důvodů nepouštíme větrání… Začátek představení Terezy Hradilkové Švihla se opozdil. Do sálu se pouštělo až deset minut po osmé… To nám ten festivalový koloběh končí v pěkném dusnu, konstatoval jsem smutně a nahlas.
Na okraji černého téčka hrací plochy seděl uprostřed světélkujících krabiček přístrojů mladý muž. Vzduch v sále byl oproti foyeru o poznání dýchatelnější.
Nastalo všeobecné zatmění. Do tmy zaznělo dívčí uchechtnutí, pak zvuky podivného zadrhnutí a pravidelně se opakující šlehy. Ve tmě tušená dívenka skákala přes švihadlo…
Mládenec masíroval krabičky, sporá světla vytvářela obrazy prašných vírů protkávaných stříbřitými parabolami švihů švihadla. Dívka vydávala jednoslabičné heky a z reproduktorů praskala hudba. Dlouhé minuty stereotypních zběsilých poskoků a švihů se podobaly tanci ibise před vzlétnutím. Švihy doznávaly změn. Švihadlo opsalo do strany vhozenou elipsu, změnilo rytmus švihů a kmitlo pod nožkami tanečnice.
Hlavou mi kmitla vzpomínka na trénink muzikálové choreografie, kdy mi učení dělat švihadlem boční osmičky připadalo jako mučení.
Tanečnice zvýšila tempo kmitů a do řvoucí hudby skandovala: Práce, kavárna, děti, rodina, práce, kavárna, děti, rodina, práce, kavárna, děti… Pak upadla. Po chvíli vstala a její nohy opět počaly poskakovat a švihadlo kmitat… Tělo měla unavené, shrbené…
Poté, v závěrečné sekvenci, svěžími skoky přes švihadlo skotačila černým tunelem, až zmizela…
Děkovný potlesk diváků byl dlouhý…
A máme po festivalu, řekl jsem…
Mab byla zamyšlená. Oba palce nohou tanečnice byly oblepeny náplastmi… Čtyřicetiminutové sólo ji muselo hodně bolet…
Jako v životě, má královno. Bolí, přebolí. Stále něco překonáváme. Pořád něco přeskakujeme. Padáme a vstáváme, až jednou upadneme a nevstaneme…
Mab se ušklíbla: Švihadlo, Národní divadlo… Jak dlouho může tanečnice toto nasazení vydržet? Pak mi zamávala. Tak zase za rok, milý kmete…
Přežije-li festival, pak určitě, milá Mab…
Zvony chrámu svatého Jakuba odbíjely celou.
Tereza Hradilková a kol.: Švihla. Koncept, choreografie, interpretace: Tereza Hradilková, dramaturgie a režijní spolupráce: Biljana Golubović, hudba živě: Filip Míšek, light design: Pavel Kotlík, zvuk: Michal Sýkora, kostým: Marjetka Kürner Kalous, konzultace: Lukáš Jiřička, produkce: Veronika Hladká, koprodukce: Tanec Praha / PONEC- divadlo pro tanec, Studio Truhlárna. Premiéra 12. října 2016 v Divadlo Ponec, Praha. Psáno z festivalového uvedení 30. května 2018 v HaDivadle.
Brno – Komín, 2. 6. 2018
///
Více na i-DN:
…
…
Komentáře k článku: Mudrování nad DSB (No. 7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)