Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 351)

Marie Stuartovna Friedricha Schillera je mnohomluvným dramatem utkaným z přísně řazených slabik a jazykolomných veršů. Předat divákům autorova poselství je obtížné. Jen herec – rétor je práv tento úkol naplnit, hlásával divadelní teoretik Zdeněk Srna proslulý obtížemi s výslovností.

Režisér Martin Čičvák zaklel Schillerův příběh dvou královen soupeřících o anglický trůn do kasemat temných zdí středověku. Výtvarník Tom Ciller vybavil fortelné jevištní stěny proskleným průduchem a centrálně zavěšeným čtyřhranným komínem. Ten v průběhu představení efektně klesal i monstrózně stoupal vzhůru. Vytvářel dojem nedobytné žalářní věže. Do dolíku zakrytého orchestřiště pánové rozestavěli velké i malé bubny a bubínky označené červenými znaky kříže. Prosklenou stěnou bylo vidět na odložené, lesknoucí se hudební nástroje. Nad nimi rozpřahovala ruce tušená postava revolucionáře Che držící kytici… Květinový koš bohatě zdobený stvoly rozkvetlých lilií v rukou tajemného muže nenápadně zdobil jednání všech protagonistů… Mortimer, posedlý běsy, přehazoval židle z kupy na kupu a paličkami tloukl do bubnů, až z nich krev stříkala… Jediným funkčním kusem nábytku byl dřevěný pultík s klekátkem, o který se pro děj důležití opírali, nebo na něj klekali či na jeho desce psali a podepisovali. Třeba ortely smrti.

Režisér vymyslel pro herce spousty drobných úkonů, které ozvláštňovaly projev mluvených monologů. Královně Marii upadl podpatek, oprava střevíce se stala protiváhou chmurnému údělu. Královna Alžběta i baron Cecil při korzování mezi bubny poškrabávali jejich napnuté kůže, jako by odrypovali z popravčích špalků zaschlou krev. Mortimer ničil židle, olepoval vězněnou Marii izolepou a třískal do bubnů, až z nich „červená“ stříkala…

Přítomností mikrofonů a snímající kamery posunul režisér nenávistnou paranoiu královského dvora do dnešních dnů. V emotivně působivé scéně nechává ponižujícím způsobem zkracovat ke smrti odsouzené Marii vlasy. Horlivý Cecil obchází kolem, dlouhými nožnicemi stříhá královnin čas… Zatímco u Alžběty dává na odiv vznešenost výchovy panovnického dvora, Marii ukazuje jako ženu vyrostlou na panství s poli a lukami. Ve vrcholném střetu královen vložil do úst Marie vulgární peprné slovo natolik lidové, že se snad i Schiller musel ve svém hrobě zastydět… Aktéry nechal obléknout do slušivých kostýmů dávné Anglie.

Nejkrásnější šat dal ušít královně Alžbětě. Herečka Eva Novotná jej umí „nosit“. Je panovnicky důstojná, svůdná, z krunýře kostýmní sevřenosti vystřeluje šípy přízně, zloby i msty. Rezavá paruka s kudrlinkami a zdobný šperk na hrudi z ní dělají lišku, řešící dilema, jak zabít nevlastní sestru a neposkvrnit přitom svůj panovnický kredit.

Mariin kostým je méně okázalý, vínově hutný, obepínající vrozený půvab královny Skotské. Hana Tomáš Briešťanská je do něj vrostlá. Potupnosti věznitelů překonává hrdým nadhledem člověka vědoucího, že smrt znamená vysvobození. Veškerý herecký um vkládá do verbálního střetu s katovskou Alžbětou. Herecké výkony Evy Novotné a Hany Tomáš Briešťanské v rolích královen jsou obdivuhodné a z těch, co na jevišti Mahenova divadla byly viděny, patří k těm zapamatovatelným.

Na závadu představení byla nedostatečná srozumitelnost mluvených textů. Tichost mluvy o premiéře, žel, postihla všechny aktéry… Střed jeviště pod vytaženým hranolem žalářní věže se stal naprosto „hluchým“ prostorem. Jako by byla věž vzdušným komínem vysávajícím slova.

Maně jsem si vzpomenul na poučení barda Františka Šlégra, které mi uštědřil v dobách začátků divadelní kariéry: Pane kolego, akustika je alchymie. Toto jeviště i sál byly stavěny pro operní hlasy. Znělé a syté. Stačí hercova nešikovnost nebo nedobré postavení dekorací, a diváci činohercům nerozumějí…

Kamarádka Mab pravila: Hudba hulákala, bubny rachotily, pozoun řval, jenom herci byli tiší. Jako by měli na ústech tlumící sordinky. Mohli mít i mikroporty, když už kolem nich bylo tolik mikrofonů.

Brno – Komín, 19. 6. 2018

Národní divadlo Brno – Friedrich Schiller: Marie Stuartovna, historické drama. Překlad: Hanuš Karlach, režie Martin Čičvák, dramaturgie: Martin Kubran, scéna: Tom Ciller, kostýmy: Georges Vafias, asistent režie: Petr KlariN Klár, hudba: Ivan Acher.  Osoby a obsazení – Alžběta: Eva Novotná, Marie Stuartovna: Hana Tomáš Briešťanská, Robert Dudley, hrabě z Leicesteru: Petr Bláha, George Talbot, hrabě ze Shrewsbury: Vladimír Krátký, Wilhelm Cecil, baron z Burleighu, velkopokladník: Martin Sláma, Wilhelm Davison, státní tajemník: David Kaloč, Amias Paulet, rytíř, strážce Mariin: Jan Grygar, Mortimer, jeho synovec: Tomáš David, Melvil, její správce domu: Dušan Hřebíček, Hanna Kennedyová, její chůva: Tereza Groszmannová, Svědek, Trombon: Sava Popovič j. h. Premiéra 15. června 2018.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 24. června 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 351)

1. Josef Pelikán

   

   Pane Tučku,
   moc děkuji za zevrubný komentář ke ztvárnění Schillerova dramatu Marie Stuartovna v režii Martina Čičváka. Sám se ještě chystám ke zhlédnutí této verze. Za upozornění na akustický neduh obzvláště děkuji – mám totiž sluch poněkud slabší. Velmi mě zajímá mnohavrstevná interpretace těchto klíčových dějinných zlomů britské historie, která se v mnohém podobá té české.

   25.06.2018 (13.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ