Za Oponou 2010
V sobotu 13. března se v novojičínském Beskydském divadle uskutečnil už osmý ročník soutěžní přehlídky studentského a experimentujícího divadla Opona 2010. V devíti inscenacích šesti zúčastněných divadelních souborů se mimo jiné hrálo i o možnost postupu na celostátní divadelní přehlídky příslušných kategorií – na studentskou Prima sezónu v Náchodě a experimentující Šrámkův Písek.
Přinesla novojičínská přehlídka něco zajímavého? Ano. Vedle zdařilých pokusů o dramatizaci literárních předloh, jako např. Čapkovy povídky Věštkyně v podání novojičínského Divadla na kraji nebo adaptace textu Evy Ibbotsonové OSTROV TET, kterou za využití loutek a fantaskních kostýmů sehrála krnovská divadelní skupina Červiven, šlo především o jevištní spojování rozličných, primárně ne vždy divadelních prvků. Například herci souboru LDO ZUŠ Hlučín, který byl odbornou porotou doporučen k účasti na celostátní přehlídce studentského divadla, tak v inscenaci U fotografa balancovali na pomezí divadla a poezie. Olomoucké divadlo Tramtárie zase ukázalo, jak lze na divadelní prkna přivést komiks. V autorské inscenaci s názvem I na Batmana občas padne smutek sdělovali olomoučtí příběh životního outsidera, který si své milostné nezdary projektuje do imaginárního světa komiksových superhrdinů. Především tato linie jinak vcelku snadno předvídatelného příběhu, sehrávaná s přesnou pohybovou stylizací za průsvitným projekčním plátnem, vzbudila divácký ohlas, a inscenace Tramtárie byla doporučena k zařazení do programu celostátní přehlídky v Písku.
Poněkud opomenuta zůstala nová hra opavského Divadla vysokozdvižného soumara Rovnoběžci. Pětice herců si za dobu několikaleté existence souboru stačila vytvořit osobitý divadelní názor, jehož úhelný kámen tvoří dramatické texty Jiřího Karena, jednoho z ne-herců a snad i nepsaného uměleckého šéfa ansámblu. Jeho absurdní pseudofilozofické dialogy zaznívaly v Protiběžcích z paluby vesmírného plavidla, jehož posádka byla pověřena nalezením Boha. Sympatické i iritující bylo znovu to, jak se „soumarovci“ při hře bezostyšně přiznávali k vlastnímu neherectví. Chytré a především hravé zahrávání si s existenciálními otázkami pak dělá z jejich představení zážitek zejména pro ty diváky, kteří jsou ochotni vnímat slovo jako základního činitele divadla, rozehráním jeho rozličných významů se ptát na základní „ontologické“ otázky, a zároveň se laskavě i ironicky usmívat nad smrtelnou vážností vlastního tázání. Zkrátka, poetika Divadla vysokozdvižného soumara má pro mě osobně na české amatérské scéně místo. A věřím, že i budoucnost.
Osmý ročník novojičínské divadelní přehlídky potvrdil, že umělecká úroveň předvedených inscenací stoupá. Studentskému a experimentujícímu divadlu tedy přejme další odvahu k experimentům i radost z hledání nových divadelních sloučenin.
Komentáře k článku: Za Oponou 2010
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)