Úvahy posttelevizní Šíp versus Kraus?
Minule jsem tu vyslovil obavy, zda jeden ze dvou posledních investigativních pořadů České televize, který po strastiplné cestě stále méně sledovatelnými týdenními časy doputoval do nedělního dopoledne, nechystá se z moci úřední zavřít krám – a dostalo se mi ujištění od osoby nejkompetentnější, od zástupce ředitele ČT 2 (bývalého ředitele veřejnoprávního rozhlasu a kandidáta na ředitele Kavčích hor) pana Vlastimila Ježka, že jsem měl chybné informace. Investigativní ekologický pořad se neruší, ruší se jeho dvojdílnost („pozitivní“ Přidej se a „kritické“ Nedej se). Pořad, jehož se mezitím zastaly desítky renomovaných přírodovědců, tedy zůstává, bude dokonce celý investigativní, jen bude nedělený. Jelikož slovo dělá muže, a slovo vedoucího dělá manažera, prosím tímto jeho podřízené, aby přestali šířit po Kavčích horách poplašné zprávy tím, že dávají pokyny tvůrcům pořadu neroztáčet přes léto už žádné nové díly, nepřidělovat jim žádné výrobní kapacity a aby je nechali dál pracovat. Na můj dotaz, proč o dvou květnových nedělích jsem bez jakéhokoli varování namísto investigativců spatřil loutky (Piškanderdulá) a country (Taxmeni), se mi dostalo této odpovědi dramaturgie ČT 2: U skladby mimoschematových dnů dochází VŽDY k určitým ztrátám pravidelných pořadů, protože jsou nasazovány pořady…s vazbou na téma konkrétního svátečního dne. Pravidelný pořad pak tedy ustoupí a buď se přeplánuje nebo zruší. Jakou „vazbu“ měly Piškanderdulá či Taxmeni na sváteční májové dny, jsem z odpovědi nevyčetl. Zato se mi objasnilo, proč ve vydání Nedej se z 19. 6. o hrozícím miliardovém podvodu s lesními tendry, jež ministr zemědělství prosazuje navzdory odborným názorům i praxi zbytku světa, ležel ještě v krajině sníh a proč „stínový ministr ČSSD“ Zemek byl uváděn jako „stínový ministr“, když už jím měsíc není a byl nahrazen někým povolnějším: dubnový pořad byl prostě „přeplánován“ na červen. Také takto lze eliminovat aktuálnost některých pro establishment nepříjemných kauz…
Karel Šíp ve Všechnopárty, tentokrát s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou
FoTO ARCHIV
Až potud dobrá zpráva, tou zlou naopak je, že si na Kavčích horách nadále nesmyslně „vybíjejí“ vlastní diváky překrýváním tematicky obdobných pořadů (ve smyslu veřejnoprávnosti těch nejkvalitnějších!), pořadů s obdobnou diváckou adresou ve stejném vysílacím čase (pondělní Reportéři ČT na ČT 1 a Neznámí hrdinové / Historie.cs na ČT 2). Konkurence je zdravá pouze mezi různými subjekty na trhu – přebírání zákazníků uvnitř jedné firmy, to už není konkurence, to je schizofrenie. Úplně jiná je situace se soutěžením o přízeň diváků mezi dvěma obdobnými zábavnými „talkshow“ dvou rozdílných televizí: Šípovou Všechnopárty na ČT 1 a Show Jana Krause na Primě (obé v pátečním večerním prime-timu). Už od loňska se překvapivě ukazuje, že „veřejnoprávní“ Karel Šíp dříve suveréna tohoto žánru Krause – snad s nedávnou výjimkou, kdy byla u Krause hostem jubilující Jiřina Bohdalová – co do sledovanosti stabilně poráží (dává mu přednost přes 900 000 diváků). Ale veřejnoprávní televizi si určitě neplatíme proto, aby porážela komerční konkurenty, jde o to, čím je poráží. A tady – na rozdíl od pokleslých seriálů a úpadku dramatické produkce, kde je tomu spíš naopak – je to pro ČT překvapivě dobrá zpráva: Šíp konkurenci poráží kvalitou. Tam, kde Kraus útočí a ztrapňuje, Šíp se diví: jako by znal Einsteinovo kdo přestal žasnout, přestal žít. Nasazuje metodicky masku prosťáčka (někdy – a to jsou nejpůvabnější chvíle – to ani není maska, ale nelíčený údiv). Šíp se ptá ne proto, aby našel slabé místo a do něj se s lačností šelmy zakousl, ale protože se chce dozvědět. Ovládá umění, jež schází oněm dvanácti stále stejným apoštolům trapnosti na rezavém politickém orloji Václava Moravce – umění nejen položit otázku, ale i naslouchat. Proto nepotřebuje ke svému show ani polopatistické podtrhávání point bubny, ani atrakce à la rómský šaman, mistr republiky ve smíchu či onanii, developérku nábytku pro kočky. Krausova metoda fungovala, když byly jeho oběťmi naduté celebrity politiky: čím menší zvíře, tím níž stojí laťka jeho smíchu. A tak, ač mi prostořeký Kraus i nadále někdy promluví z duše (naposled když citoval Cromwellovu výzvu k rozpuštění parlamentu), a ač mě Šíp někdy naopak nepříjemně překvapí nulovou přípravou (například, když se podivuje, že Antonín Procházka napsal přes deset her a netuší, že jich jeho první host Goldflam napsal šestkrát tolik a že divadlo režíroval málem dvacet let před tím, než ho moderátor objevil v Manéži), přesto musím uzavřít zjištěním, že tak skvělý rozhovor, jaký vedl Šíp třeba s Goldflamem nebo předtím s ekonomem Sedláčkem i profesorem Pafkem, se už u Krause nevidí. Šípovo dno (vtipuprostý Filip Renč) bývá na úrovni současného Krausova stropu.
Komentáře k článku: Úvahy posttelevizní Šíp versus Kraus?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
