Ľudia, miesta, veci
Hra Duncana Macmillana Lidé, místa, věci (People, Places, Things) byla poprvé uvedena v londýnském Národním divadle v roce 2015 a následně byla přenesena do westendového divadla Wyndham. Hlavní představitelka Denise Dough za roli Emmy získala množství cen, včetně Olivier Award. Hru měla v dramaturgickém plánu na příští sezonu MDP, ale vzhledem ke změně vedení se už inscenace nerealizovala a byla uvedena pouze ve formě scénického čtení. Nicméně v česko-slovenském prostoru se pro realizaci místo našlo. A to v dramaturgii Marie Špalové z divadla LETÍ, režiséra Mariana Amslera a hudebního skladatele Ivana Achera, kteří se spolupodíleli na inscenaci hry pod názvem Ľudia, miesta, veci v Divadle Andreje Bagára v Nitře. Mapuje jeden ze zásadních problémů dneška – závislosti. Lidé si zvykli léčit své neurózy užíváním léků, alkoholu i tvrdých drog. Léta tak své problémy řešila i hrdinka hry, herečka Emma, a nyní si musí přiznat skutečný stav věcí a prokázat silnou vůli přestat. Musí se naučit bojovat sama se sebou a za sebe a přesvědčit všechny opakovaně obelhávané, že tentokrát to myslí doopravdy.
Zatímco mužská část publika příběh s lehce edukativním návodem k léčení závislostí v podstatě nepřijala a ocenila jen charisma a tělesné přednosti Barbory Andrešičové v roli Emmy, ženská část publika výrazně souzněla s citovou a etickou stránkou věci. Podařilo se jí postavu ztvárnit jako mnohovrstevnatou, charismatickou osobnost, která klame tělem a jednoduše získává sympatie. Klíč k chápání inscenace – i hlavní postavy – vytváří rámec čechovovských her, kdy Emma na počátku ztvárňuje rozpolcenou Ninu z Racka a na konci smířenou Sofii ze Strýčka Váni. I když režie Mariana Amslera vychází především z důrazu na herecké akce a detailní propracovanost postav (kromě Andrešičové zaujmou Eva Pavlíková v dvojroli doktorky a matky a Roman Poláčik jako empatický Mark), důležité je vizuální ztvárnění vnějšího a vnitřního světa postav. Před skleněnou stěnou rozdělující jeviště se odehrávají reálné scény z léčebny a terapeutických sezení, prostor za ní jako by se rozplýval na pomezí snu a skutečnosti. Dává tak prostor působivé scéně detoxikace hrdinky, kdy se v halucinacích objevuje v mnohonásobném zmnožení svého ega. A ve druhé části představení funguje nejprve jako vzpomínka na dětský pokoj naplněný plyšáky a plakáty zpěváků (trochu návodně jsou to Jim Morrison a Janis Joplin, kteří zemřeli na předávkování), jenž je poté reálně „kontaminován“ krabicí s léky i nemilosrdnou reakcí mnohokrát zklamaných rodičů. Vedle jasné a přehledné zprávy o problému, jenž se dnes řeší snad ve všech vrstvách společnosti, si inscenace žádá nejen zaujetí stanoviska, ale nabízí i katarzi.
Divadlo Andreja Bagára Nitra – D. Macmillan: Ľudia, miesta, veci. Režie a překlad Marián Amsler, dramaturgie Marie Špalová, scéna Juraj Kuchárek, kostýmy Martin Kotúček, hudba Ivan Acher. Premiéra 19. ledna 2018, na festivalu 14. září 2018.
Komentáře k článku: Ľudia, miesta, veci
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)