Jen tak cestou z divadla (No. 28)
Podivuhodný případ pana Holmese – byl to výbornej nápad představit v Holmesovi moderního hrdinu s rozervanou identitou! Poukázat na dnešní bolavá témata, na problémy menšin, cizinců, žen, na násilí, sex, drogy! S narážkami na Brexit, na právo na svobodu – často s humorem, odlehčením a nadsázkou. Vždyť já jsem také Britka, ovšem jen ta “by birth”, tak jsem se mnohokrát upřímně zasmála.
Ale přesto to byl spíše ekvilibristický kousek, ve kterém se člověk ztrácí.
Jó, kdyby to tak bylo o hledání identity samotného geniálního Sherlocka Holmese! Kdyby to bylo o původu Holmesovy geniality, o příčině, o zdroji — to by byla paráda. Kdyby to byl pokus o zmapování Holmesovy zmítané duše, o rozmotání toho zcuchaného klubka, o uklidnění mozku zmítaného pochybnostmi.
Vím, režisér říká …v inscenaci se zabýváme pátráním po zdroji traumat a motivací, které pramení z Sherlockovy mysli.
Ale!
Kdyby se v průběhu představení objevily autentické vzpomínky, ve kterých Holmes prozře, a tak následně rozvíjí své hledání, kde jeho mentální postupy rezonují s příběhem obětí zločinu a nevědomá touha hledání vlastní identity ho táhne do děje, kde on hraje hlavní roli. A jde za ní jako čmuchací pes!
A kdyby to celé nebylo v tak strašně pomalém tempu. Vždyť i v oparu vyhulenosti a v procesu hledání nastává zbrklost, extáze, rychlost, umanutí vizí. Čím více dochází k rozuzlení, tím horečněji, rychleji spřádá člověk možné vysvětlení, rozplétá zápletky a hledá možná řešení.
Ale to by se pak musely uprostřed hraní objevit náznaky příběhu samotného Holmese. Jeho, právě v tu chvíli odkryté nebo zprostředkované vzpomínky či vyprávění o původu; něco z konkrétních situací, které korespondují s příběhem osamělého sirotka a z toho pramenící rozkolísané, rozhárané geniality.
I ten “Oidipus Šmojdipus” by tam mohl být. Ale měli bychom mít tu možnost si to uvědomit během večera a měli bychom mít možnost účastnit se toho úžasného hledání právě ve chvíli, kdy sedíme v hledišti. Takhle spíš tápeme v oblaku tajemného kouře!
Ale i tak byl Jařabův úhel pohledu pro mne objevný a obohacující! Nehledě na výbornou scénu, kostýmy a herecké výkony.
///
Divadlo Na zábradlí, Praha – DJ / A. C Doyle: Podivuhodný případ pana Holmese. Režie, scéna, scénář: David Jařab, dramaturgie: Lucie Ferenzová, kostýmy: Sylva Zimula Hanáková, hudba: Jakub Kudlač. Premiéra 5. října 2018.
Komentáře k článku: Jen tak cestou z divadla (No. 28)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)