Podivuhodná holmesiáda pana Jařaba
V krátkém rozhovoru v programu k inscenaci Podivuhodný příběh pana Holmese v Divadle Na zábradlí se od autora hry dozvídáme, že základní zápletku převzal z povídky A. C. Doyla Dům U měděných buků. Jistá slečna Hunterová přijme skvěle placené zaměstnání guvernantky u podivné rodiny Rucastlových, kteří jí ukládají neméně podivné a zdánlivě nevinné povinnosti. Občas musí nosit přidělené šaty a natrvalo změnit účes. Sherlock Holmes s doktorem Watsonem šarádu samozřejmě rozluští – a na tvůrce tak komplikovaného Psa baskervillského je to rozuzlení až překvapivě jednoduché a naivní.
David Jařab z Doylovy povídky použil opravdu jen základní nápad a na jeho půdorysu napsal složitý, žánrově nejasný příběh, v němž se spájí thriller s hororem, psychoanalýza se snem a incest s detektivním pátráním, jehož je tu ovšem nejméně. Je to trochu jako Klímovo Utrpení knížete Sternenhocha a trochu jako surrealisty milovaný Kabinet doktora Caligariho – ostatně k surrealismu má David Jařab vždycky blízko.
Scéna „dýchá“ atmosférou konce 19. století, dobové kostýmy a kus dobového nábytku evokují prostředí viktoriánské Anglie velmi sugestivně. Je jakoby paralelně rozdělena na dvě části. Dole neoholený, rozcuchaný Holmes v županu a s injekční stříkačkou (s kokainem?) v ruce provozuje dušezpyt a marně vyhlíží kriminální případ, který by ho vytrhl z letargie. Povzbuzován dr. Watsonem – vztah obou detektivních ikon je zde na rozdíl od idylického Doyla vykreslen konfliktně – se ho nakonec dočká. Jeho zárodky sledujeme nahoře a je to tajemný, a jak se posléze ukáže, i incestní děj kolem manželů Rucastlových, slečny Hunterové (krásná Johana Matoušková) a služebné Tollerové (Magdaléna Sidonová), jíž Jařab – oproti Doylově povídce – připsal zlopověstné rysy. Hlavní tu ovšem jsou zářezy do Sherlockovy duše, monotónní, doprovázené podobně monotónní, „temnou“ hudbou. Jsou dlouhé a chvílemi nudné a jejich smysl pochopíme teprve v samotném závěru inscenace díky šokující pointě. A smíříme se s nimi.
Po přestávce inscenace zrychluje tempo. Rej postav, z nichž Miriam a Jephro Rucastlovi (Petra Bučková a Jakub Žáček) představují takřka klinické studie zrůd, vtiskuje této makabrózní podívané dramatičnost a spád. I ve druhé části si však dominanci uchová teď už spíš pasivní Holmes, v podání Honzy Hájka zvláštní směska odpudivosti, bizarnosti a inteligence. V uměřeném dr. Watsonovi se Miloslav König trochu ztrácí, ale možná že záměrně. Autorova režie vlastního textu je vůbec spíš účelná a služebná než efektní, což kvituji s povděkem, v dnešním divadelním světě plném všemožných režisérských eskapád je to vzácnost.
V už zmíněném rozhovoru David Jařab na otázku, zda jeho hra souvisí s politickou situací současné Británie a Evropy, odpovídá – parafrázuji –, že asi ano, byť ne doslovně. Já v ní takové souvislosti nevidím. Vidím literárně, režijně a herecky profesionálně zvládnutou inscenaci, která je pozoruhodná svou jinakostí. I v kontextu repertoáru Divadla Na zábradlí.
Divadlo Na zábradlí – David Jařab: Podivuhodný případ pana Holmese. Režie a scéna David Jařab, hudba Jakub Kudláč, kostýmy Sylva Zimula Hanáková. Premiéra 5. října 2018.
Komentáře k článku: Podivuhodná holmesiáda pana Jařaba
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)