Jak tři mušketýři přemohli strašlivou sorelu
Elegantní siluetu hotelu a televizního vysílače na vrcholku Ještědu zná i ten, kdo ho ve skutečnosti nikdy neviděl. Geniální architektonické řešení Karla Hubáčka, jež dotvořilo táhlý horský hřeben tak, že by bez něj už dnes Ještěd nebyl Ještědem, vešlo v obecnou známost. Slavný rotační hyperboloid zdobí vrchol rovných pětačtyřicet let. A historii jeho vzniku mapuje inscenace SIALská trojčata uvedená na scéně Malého divadla, které je ostatně také jednou z Hubáčkových architektonických stop.
SIAL neboli Sdružení inženýrů a architektů v Liberci je v odborných kruzích pojmem, přestože jako samostatný ateliér fungoval jen od července 1968 do prosince 1971, kdy byl normalizačním tlakem včleněn do státem kontrolovaného Stavoprojektu. Stal se ale synonymem svobody ozářené nadějemi pražského jara. A tahle okolnost, spolu se světovostí stavby, jež jako jediná u nás získala prestižní mezinárodní Cenu Augusta Perreta za tvůrčí využití technologie v architektuře, povyšuje SIALská trojčata z pouhé regionální inscenace na výpověď o době a jejích nehrdinských hrdinech.
Je vlastně paradoxem, že ryze libereckou látku zpracovali neliberečtí autoři. Nicméně Radovan Lipus a David Vávra, tvůrci televizních Šumných měst a Šumných stop, jsou velkými znalci i milovníky architektury a Milan Šotek zase autoritou v oblasti kabaretu, který dal SIALským trojčatům vyhovující tvar.
Žánrově se inscenace pohybuje mezi kabaretem a symbolistní pohádkou. Devadesát minut bez pauzy se hraje podobenství o trojici zmužilých mušketýrů-architektů, jejich štítem je odvaha, chytrost, fantazie i čest a místo kordu tasí dřevěné příložníky. Všichni tři mají svou reálnou předlohu, jež dokonce respektuje i osobní sklony a povahy jednotlivých hrdinů, tvůrců SIALu – architektů Karla Hubáčka (Tomáš Impseil), Otakara Binara (Petr Hanák) a Miroslava Masáka (Jan Jedlinský). Podle zákonů pohádky je jim dáno svést lítý boj se strašlivou saní Sorelou (pro nepamětníky: zkratka pro socialistický realismus), jež se posléze transformuje do stejně urputné Normalizely a lačné Developery (všechny tři s vervou ztvárňuje na chůdy vyzdvižená a příšerně zmaškařená Karolína Baranová).
Textově kabaret čerpá z historie SIALu a jeho Školky, která formou téměř hipísácké liberecké komunity zplodila řadu prvotřídních architektonických osobností. Osou vyprávění je zrození stavby ještědské věže a její realizace, jež se neobejde bez dramatických okolností. Mezi jevištěm a hledištěm se volně pohybuje podivná i sympaticky komunikující bytost, která je právě tak hercem a pamětníkem Václavem Helšusem, jako Dědem Ještědem, na jehož temeni napřed shoří stará turistická chata, aby je posléze ozdobil rotační hyperboloid.
Kabaretní tvar dává představení dynamiku a švih, leccos se zvládne písničkou a složité technické parametry opláštění věže se publiku předvedou ve formě atraktivní módní přehlídky. A do hlavy diváků nenápadně a zábavně vklouzne spousta vědomostí. Ostatně i nápad na tvar ještědské věže prochází vtipnými peripetiemi: poprvé ji Karel zahlédne ve tvaru dívčích kalhotek, poté v obrácené číši vína, prohnutém rybářském prutu i zkřížených lyžařských hůlkách. SIALským trojčatům rozhodně nechybí hravost.
Svižné tempo kabaretnímu večeru udává živě hrající SIAL Band, ostatně autor hudby Jiří Janďourek je nejen klávesistou kapely, ale i jedním z renomovaných libereckých architektů a pokračovatelů SIALské tradice.
Zmužilý architektonický kabaret se zkrátka vydařil a stal se originálním příspěvkem k oslavám stoletého vzniku Československé republiky.
Divadlo F. X. Šaldy – Milan Šotek, Radovan Lipus, David Vávra: SIALská trojčata. Režie Radovan Lipus, scéna David Vávra, kostýmy Eva Kotková, hudba Jiří Janďourek, aranže písní Jan Jirucha, hudební nastudování Marek Ottl, choreografie Jana Stránská, dramaturgie Lenka Chválová. Světová premiéra 5. října 2018 v Malém divadle (psáno z reprízy 10. října).
Komentáře k článku: Jak tři mušketýři přemohli strašlivou sorelu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)