Divadelní noviny > Blogy Rozhovor

Nová síť informuje (No. 21)

Rekonstruovaný prostor Moving station zahájil v září na nádraží Plzeň – Jižní předměstí již čtvrtou sezonu od svého znovuotevření po povedené a funkční rekonstrukci historické nádražní budovy. Dramaturgie se zaměřuje především na uvádění současného divadla, tance a mezioborových uměleckých experimentů. Potkáte se zde však také s výtvarným uměním, filmovými přehlídkami, hudbou a novým cirkusem. A součástí pravidelné měsíční nabídky jsou i kurzy dramatické výchovy či improvizace. Jaké jsou novinky tohoto nejvýraznějšího centra pro nezávislou kulturu v Plzni, jsme se ptali ředitele Moving Station Romana Černíka.

…

Roman Černík: Nebojíme se experimentu

Moving station má široké programové zacílení. Vedle profesionálního a amatérského divadla se věnujete i výchovné dramatice a práci s mládeží obecně, hostíte a realizuje řadu festivalů. Je vůbec možné pokrýt takto širokou škálu aktivit? Jaké jsou vaše programové priority?

Tak jako pracujeme důsledně ve vícezdrojovovém financování, tak také důsledně, a to již od počátku existence naší organizace (provozovatelem kulturního prostoru Moving Station je spolek Johan; dnes ve formě zapsaného ústavu, vznikl v roce 1998 – pozn. aut.), pracujeme na vícerozměrové dramaturgii našich činností. Chceme a myslím, že dnes jsme jakýmsi mostem (konec konců stojíme na mostě) mezi světem profesionálního experimentujícího umění, především současného tance a divadla, a světem toho, co nazýváme komunitní umění nebo zájmová umělecká tvorba. Na jedné straně nabízíme inspirace od profesionálů těm, co jsou třeba jen na začátku své tvůrčí dráhy nebo ji dělají jako koníčka, a profesionálům na druhou stranu nabízíme cestu k dialogu se znalým a orientovaným publikem.

Od minulého roku uvádíte vždy na podzim premiéru nového koprodukčního projektu. Loni Internet věcí, který vznikl s režisérem a principálem Divadla Feste Jiřím Honzírkem, letos inscenaci Po tvých hrobech šlapu s režisérem a hercem uměleckého gangu Depresivní děti touží po penězích a jedním z provozovatelů pražského prostoru Venuše ve Švehlovce Jakubem Čermákem. Oba projekty jsou na pomezí dokumentárního a politického divadla. Jak probíhá výběr témat a tvůrčího týmu?

Chceme aktuální, skoro bych řekl časové, politické divadlo. Vycházíme ze základního konceptu, že musí jít o aktuální téma, které se dotýká přímo Plzně a zároveň má potenciál rezonovat i za městskými hradbami. S tématy přichází režisér, diskutujeme je společně, následuje průzkum v terénu, rezidenční pobyt a tvorba autorské inscenace v ad hoc týmu pro konkrétní projekt. Volbu týmu má na odpovědnosti vybraný autor a režisér. Máme samozřejmě i limity časové, finanční. Premiéra se koná vždy v předvečer Mezinárodního festivalu Divadlo v rámci naší sekce festivalového programu. Ta sekce se jmenuje Johan uvádí.

Své projekty neuvádíte pouze v Moving Station, ale i v dalších městech ČR.

U nás vzniklé projekty uvádíme v Moving Station po celý rok zpravidla jednou měsíčně. Ale snažíme se je vyvézt do nezávislých prostor v kraji, pokud je to možné, a také dál po divadelních scénách České republiky. V tom hraje velkou roli naše spojenectví s obdobnými prostory a producenty jak z Nové sítě, tak z Asociace nezávislých divadel ČR. Dobrou spolupráci máme s brněnskou Industrou, pražskou Venuší ve Švehlovce nebo olomouckým Divadlem hudby či Divadlem Na cucky.

Uvažujete už o tématu a režisérovi projektu na příští rok?

Ano. Nedávno jsme začali s formulováním nové rezidenční výzvy. Zajímá nás pojetí „mediální demokracie“ a vztah mladých lidí, kterým teprve bude osmnáct let, k odkazu listopadu 1989. Ale ještě je to vše ve stádiu úvah a diskusí.

Novinkou letošního podzimu v Moving Station je pilotní verze předplatného pro zájemce o současné divadlo a tanec z nezávislých českých a slovenských produkcí, jejíž motto je Nebojíme se experimentu. Zní to jako abonentka na experiment! Co si od toho slibujete?

Je to fajnový nápad, který jsme si půjčili od jihlavských přátel z Diodu. Umožňuje udělat veselou kampaň. Budovat si stabilní okruh zájemců i cílenou komunikaci s nimi. Zatím to je pro nás hodně čerstvé, ale už teď se o naše abonenty staráme s něhou a láskou.

Co vás v poslední době v kultuře potěšilo?

Hodně mne bavily aktuální práce choreografek Jany Bitterové (Opravdoví) a Soni Ferienčíkové (Everywhen). Obecně mne baví hledání, experimentování.

Co vás naopak zklamalo?

Asi nejvíc ten divný, nepromyšlený a v konečném důsledku myslím devastující krok ministra kultury se změnou uzávěrky již uzavřeného sběru grantových žádostí. To mne opravdu zaskočilo. Nerozumím tomu a vyvolává to ve mně hodně divných otázek.

Co byste si přál?

No minimálně jedno procento na kulturu, respekt a podporu živému a aktuálnímu umění, a to i v regionech. Třeba tím, že bude umění významnou součástí základního školského kurikula a bude každému bez rozdílu umožněno poznávat svět umění, a současného obzvlášť, bude všem dětem a mladým lidem ve školách kvalitně umožněno rozvíjet dovednost umění vnímat, ba dokonce potřebovat je ke svému životu.

///

Více na i-DN: Nová síť informuje

• Autor: Petr Pola
• Publikováno: 13. listopadu 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Nová síť informuje (No. 21)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ