Divadelní noviny > Blogy Festivaly

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 396/4)

Julius Zeyer napsal veršované drama, příběh z dob českého dávnověku, o dívčí válce vedené odbojnou Vlastou proti mužům ovládajícím knížecí stolec vyšehradský. Luzná kráska Šárka uhranula cit udatného Ctirada a podlou zradou přivodila jeho zkázu.

Zeyer byl vlastenec, řadil se mezi obrozence, dokazující, že malý národ Český na to má, aby se vyrovnal národům velkým a mocným. Šárka byla psána v podobě mytologické báje jako operní libreto pro skladatele Antonína Dvořáka. Zeyer však se svým úmyslem neuspěl.

Múza Mab mi napověděla: Mladý Leoš Janáček se pro Šárku nadchl. Drama upravil, zkrátil, napsal dle Zeyera libreto a v letech 1887 až 1888 zkomponoval operu Šárka. Poté požádal slovutného básníka o souhlas s uvedením. Julius Zeyer se uraženě zatvrdil a Janáčkovu žádost zamítl. První provedení opery Šárka se tak uskutečnilo v brněnském Národním divadle až roku 1925 pod taktovkou Františka Neumanna v režii Oty Zítka.

Vím, vím, matně si vzpomínám. Janáček se proto trápil a komponování přerušil. K partituře se vrátil po třiceti letech. A jeho žák Osvald Chlubna provedl orchestraci třetího aktu. Odborníci psali o obtížném pěveckém partu titulní role…

Zájem o festivalovou Šárku v provedení Ensemble Opera Diversa je veliký. Sál divadla Reduta je vyprodán. Jazykové spektrum diváků je obdivuhodné.

Múza mě pozdravila španělsky: Buenos.

V orchestřišti jsem vedle harfy zahlédl dvě kytary. Jednu měl na klíně Ondřej Kyas.

Na jevišti rakev. V síni krematoria se tísní nazlobené dámy, od pohledu úřednice kontrolního úřadu. Vévodí jim statná blondýna, Šárka. Dámy mají v rukou stvoly růží. Vlevo před rakví je obraz blondýny krasavice, kněžny Libuše zdobený pruhem smuteční pásky. Nalevo za rakví je bar pult, napravo od rakve stůl s úřednickou lampičkou. Lístky okvětí padají na podlahu. Nalevo před rakví, na pahýlu samorostu je vidět skleněná vitrínka. V ní se modrá pistole ráže pětatřicet. Lístky okvětí padají na podlahu. Z orchestřiště zní hudba. Historická, poněkud upravená předehra k opeře Šárka.

Do obřadní síně vtrhne svita bodyguardů. S nimi Přemysl a Lumír. Jejich oblečení je nápadně shodné se stejnokroji dnešních bossů bankéřského ražení.

Múza šeptá: Je dobré zavřít ústa.

Bylo hůř. Všem se v rukou objevily mobilní displeje, vysílačky. Obřadní síň se změnila v bojiště. N odlehlém místě v lesní houštině byla zrádná Šarka spoutána policejními pouty z ocele. Ctirad, urostlý pořízek v béžovém saku, působil jako komik Bean. Šárčiny bosé družky měly podobu manekýn předvádějících barevně škádlivé leginy. S kudličkami v rukou upíchaly nebohého Ctirada. Rozlícená Šárka rozbila vitrínu a modravým revolverem držela v šachu všechny ozbrojené bodyguardy. I mrtvého, v rakev uloženého Ctirada.

Kristapána, to je příliš, štkala Mab, hrají to jako komiksovou kriminálku.

Sevřel jsem si ústa dlaní, abych nerušil koncentraci nábožných vnímatelů, a zavřel oči. Hudba si mě podmanila. Napadlo mě, že jsem snad měl raději jít na včerejší koncertní provedení opery…

Z Reduty jsem prchal. K naháči na pylonu jsem vyslal repliku: Odpusť, jsem strašně konzervativní. Hledal jsem múzu, ale Mab byla pryč.

V noci jsem měl sen. Byl jsem v domečku. Paní Janáčková mi podala šálek kávy. Nebuďte smutný, starý pane. Řekl jsem: Mistře, co vám s tou Šárkou udělali… Mistr mlčel.

Brno – Komín, 23. 11. 2018

Ensemble Opera Diversa, Brno – Leoš Janáček: Šárka. Dirigentka: Gabriela Tardonová, režie: Kristiana Belcredi, scéna: Sylva Marková, kostýmy: Eliška Lupačová Ondráčková, sbormistryně: Katarína Duchoňová. Obsazení – Šárka: Iveta Jiříková, Ctirad: Dušan Růžička, Přemysl: Roman Hoza, Lumír: Pavel Valenta. Premiéra v Divadle Reduta v Brně 22. 11. 2018.

///

Více na i-DN:

Janáček Brno

…

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 24. listopadu 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 396/4)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ