Dobrodružství v hustníku aneb Čarovná hodina bez počítače
Na stoleté výročí vzniku Československé republiky liberecké Naivní divadlo upozornilo s předstihem už v minulé sezoně inscenací K šípku s Růženkou, takže letošní podzim si mohlo dovolit připomenout méně opěvované jubileum, a sice sto let od zrodu českého trampingu.
Proměna letního času na zimní skýtá magickou hodinu navíc, během níž se v lese strhne pořádná mela… FOTO JOSEF PTÁČEK
Ve hře Víta Peřiny se slévá hned několik témat a odkazů. Maruška a Honzík tráví jako většina dětí podstatnou část volného času na sociálních sítích, a tak se je tatínek (maminku zjevně nemají) rozhodne zavést do lesa – trochu jako v pohádce o perníkové chaloupce. A protože tatínek býval zamlada tramp, což je výraz dětem dokonale vzdálený, stejně jako představa, že by měly strávit noc pod širým nebem, vypraví se s nimi po neznačených cestách hustníkem (pro neznalé: hustým neprostupným mlázím) do opuštěného lomu. Tam se u zchátralé chatky s ikonickým jménem Amerika dosud scházejí jeho kamarádi s podivnými přezdívkami – Bobr, Šedý vlk, Jelen, Kachna či Rádio. Ostatně i tatínek prý býval v mládí Čert…
Ovšem to vše se děje právě oné říjnové noci, kdy se ručičky na hodinkách posunují zpět k zimnímu času, a v noční „hodině navíc“ se proto začnou dít podivuhodné věci. Trampové se promění v předměty či bytosti odpovídající jejich přezdívkám, velkouzenář s hajným k tomu po lese honí skutečného jelena, kterého hodlají zavřít do obory, ne-li přímo zastřelit. Jenže jelen se poplete s Jelenem a vznikne z toho takřka klicperovská mela. Šedý vlk sežere omylem Karkulku, pardon Mařenku, posléze i babku-značkařku (pro neznalé: členku Klubu českých turistů malující turistické značení) a kromě hajného dojde i na myslivce v láhvi. Že se to vše zase rozplete, je stejně nepochopitelný zázrak jako ta hodina navíc. To, že si tatínek Čert mezitím namluvil fešnou tetu Kachnu, je jen logickým bonusem pro dospělejší diváky.
Ostatně takových bonusů si v textu, jak u Vítka Peřiny bývá zvykem, najde pozorný divák víc. Dětem se dostane nenásilného ekologického poučení, že virtuální les skutečnou přírodu nenahradí, že s trampy byla a je legrace a že prožít si takové malé noční dobrodružství stojí za to. Navíc se jejich počítačový slovník obohatí o netušené výrazy jako usárna, ešus, celta, cancák, kejtra, žracák či potlach.
Hraje se s klasickými marionetami, jejichž groteskní fyziognomie odpovídá přezdívkám ještě před zázračnou kafkovskou přeměnou. Vodí je loutkoherci v maskáčích, mezi nimiž to občas křísne stejnou jiskrou jako mezi jejich dřevěnými kolegy. Dynamiku i trampskou poezii dodávají živě zpívané písničky v podání okytarovaného trampa Miroslava Ošance, potažmo celé té trampsko-loutkářské party.
Samozřejmě že by se dalo uvažovat i o tom, zda příběh při vší hravosti není až příliš překomplikovaný – nelze si nepovšimnout, že zhruba ve dvou třetinách sebou děti začnou šít a ztrácet pozornost –, ale vlastně proč, když se povolený řemen podaří zase rychle nahodit a celý ten trampsko-pohádkový kolotoč se zdárně dotočí do cíle. A to v neuvěřitelném čase pouhých pětačtyřiceti minut.
Naivní divadlo Liberec – Vít Peřina: O hodině navíc aneb Potlach v hustníku. Režie Tomáš Dvořák, výprava Ivan Nesveda, hudba a korepetice Miroslav Ošanec. Večerní premiéra 13. října 2018 (psáno z dopolední reprízy 15. října).
Komentáře k článku: Dobrodružství v hustníku aneb Čarovná hodina bez počítače
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
